Za druhé světové války odvezli z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava Němci celkem 9801 zvonů, které následně přetavili na zbraně. Z věží kostelů a radnic tak zmizelo až devadesát procent zvonů.
Jejich osud má v Praze připomenout zcela nový zvon s označením #9801 a vážící právě 9801 kilogramů, jehož vznik inicioval spolek Sanctus Castulus a na nějž přispěli i zástupci českého byznysu, jako například developer Luděk Sekyra, společnost J&T Real Estate nebo Nadace PPF.
„Řekli jsme si, že tím správným klíčem, jak připomenout tisíce umlčených hlasů, je nový silný živý hlas,“ říká Ondřej Boháč, ředitel pražského Institutu plánování rozvoje, který je zároveň i zvoníkem a předsedou spolku Sanctus Castulus.
Právě v jeho hlavě se zrodil nápad vrátit do hlavního města odvezené pražské zvony a připomenout jejich historii ve veřejném prostoru.
Shromaždiště pražských zvonů za druhé světové války | Foto Archiv Petra Váchy
„Když se podíváte na fotky z pražských Manin z roku 1942, kde bylo centrální shromaždiště zvonů z celého protektorátu, je to něco neuvěřitelného. A všechny lidi, co se kolem zvonů motají, to nějakým způsobem dráždí a irituje,“ popisuje Boháč.
Dlouhou dobu nosil v hlavě myšlenku rekvírované zvony do veřejného prostoru vrátit, až nakonec přišel s konceptem, že každý z 9801 zvonů bude zastoupen jedním kilogramem ve zvonu novém.
„Ptal jsem se pak různých lidí, kterých si vážím, jako třeba architekta Josefa Pleskota, jestli to není příliš smělé, a všichni řekli, že jim to dává smysl, tak jsme to rozjeli,“ vypráví Boháč. Kromě něj a architekta Pleskota se do iniciativy zapojil třeba spisovatel Jiří Padevět nebo aktivista Janek Rubeš.
Když vykrystalizovala idea nového zvonu pro Prahu, bylo potřeba najít někoho, kdo takto velký zvon – co do hmotnosti půjde o druhý největší v Česku – dokáže vyrobit. „Poptávali jsme česká zvonařství, ale ta takhle velké zvony běžně nevyrábí. Roztavit skoro dvanáct tun bronzu je něco, na co nemají kapacity a u nás to vyrobit vlastně nikdo neumí. Ne řemeslně, ale kapacitou,“ vysvětluje Boháč.
Volba tak padla na nejstarší zvonařství v Rakousku: vyhlášenou dílnu Grassmayr z Innsbrucku. Bratři Johannes a Peter Grassmayrovi, kteří rodinnou tradici udržují už čtrnáctou generaci, zvon odlili minulý týden a do dnešního dne ho nechali chladnout.
Bratři Grassmayrovi
Proces výroby zvonů je přitom velmi zdlouhavý a nesnadný. Jen přípravné práce trvaly dva měsíce, během nichž byl z hlíny a vosku nejprve vytvořen takzvaný falešný zvon – přesná předloha budoucího zvonu v reálném měřítku.
Samotné odlévání spočívá v tom, že deset tun roztavené zvonoviny přesahující teplotu tisíc stupňů Celsia teče z tavící pece do formy uložené v zemi. Dle hmotnosti jde o pátý největší zvon, který za svou historii rakouský zvonařský rod vyrobil.
Dnes by se měl zvon vyjmout z formy a následovat bude jeho dočišťování a především zkoušení toho, jak zní. Do Česka by se měl dostat koncem srpna. Právě tehdy totiž uplyne osmdesát let od chvíle, kdy lodě odvezly do Hamburku poslední rekvírovaný zvon.
Dočasně by měl být Zvon #9801 umístěn na pontonu na Vltavě u Rohanského ostrova, tedy v místech, odkud za války zvony odplouvaly. Trvalé umístění pak najde přímo v nové čtvrti, kterou na Rohanském ostrově buduje Sekyra Group.
„IPR teď dělá soutěž na park, který tam má vzniknout a v rámci té soutěže bude určeno i to místo, kde zvon bude. Zároveň s tím by se udělala také architektonicko-designová soutěž na podobu té konstrukce, kde zvon bude zavěšen,“ přibližuje Boháč. Budoucí umístění zvonu teprve ladí.
Právě majitel Sekyra Group, miliardář Luděk Sekyra, je jedním z dárců, kteří se zapojili do sbírky, na jejímž kontě je zatím zhruba devět milionů korun.
„Zvon #9801 pro mě symbolizuje nejen burcující hlas svobody a duchovního společenství, ale v sousedství Invalidovny a ve spojení se silným příběhem o rekvizici českých zvonů nacisty i varovné protiválečné memento. Bude autentickým výrazem identity nové čtvrti Rohan City,“ říká Sekyra, jehož Sekyra Foundation přispěla více než dvěma miliony.
Tři miliony věnovala na vznik zvonu společnost J&T Real Estate a od počátku projekt podporuje i Nadace PPF, která přispěla také třemi miliony.
„V Nadaci PPF podporujeme projekty, které staví most mezi Českem a světem, hledají společný zájem a iniciují dialog. Věříme, že nový zvon všechna tato kritéria splňuje, proto se na projektu od začátku aktivně podílíme,“ shrnuje Jana Tomas Sedláčková, členka správní rady Nadace PPF.
Ačkoli doposud vybrané peníze stačí na výrobu samotného zvonu, na další výdaje by členové iniciativy potřebovali vybrat celkem dvanáct milionů. „Bez velkých dárců bychom to asi nebyli schopni takhle rychle zrealizovat, ale vážíme si každého daru,“ říká Boháč s tím, že do sbírky přispělo už více než dva tisíce individuálních dárců.
Samotná podoba Zvonu #9801 vychází z návrhu pražských zvoníků, kteří do výzdoby pláště zahrnuli i fragmenty ze skutečných ztracených zvonů. Ponurou historii pražských zvonů má připomenout nápis na plášti: „Promlouvám hlasem tisíců zvonů, které umlčela válka.“
