S blížícím se prvním výročím začátku války roste na východě Ukrajiny intenzita bojů. Rusko přešlo do ofenzivy a po dlouhé době zaznamenalo ve svém válečném tažení úspěchy. „I díky mobilizaci se Rusům podařilo frontu stabilizovat. A na taktické úrovni jsou o něco iniciativnější,“ říká Jan Kofroň, politický geograf a expert na vojenství.
Objevují se také zprávy, že současná ruská aktivita je jen předzvěstí mnohem většího útoku, který by mohl přijít na jaře. Podle Kofroně má Rusko na skladech stále k dispozici tisíce kusů těžké vojenské techniky, jen část z toho je však v provozuschopném stavu. Odhaduje také, že se Rusko neobejde bez další mobilizace.
„Ve společnosti to vyvolá negativní nálady, ale režim to ustojí. Když Putin ustál prvotní válečný neúspěch v kombinaci s ekonomickým tlakem, který výrazně pocítili i oligarchové, tak ho nesesadí ani další mobilizace,“ míní Kofroň.
Mezitím se Rusko smířilo s tím, že válka bude dlouhá. Na tento scénář už obyvatelstvo ve státní televizi připravují přední propagandisté. „Je vidět, že si Rusové uvědomují, že mají velký strukturální problém a Ukrajina není tak slabá, jak si mysleli. Zároveň jim nevyšla energetická karta. Teď Rusku zbývá jen doufat, že evropská podpora Ukrajiny bude slábnout, i pod tlakem jiných problémů, jejichž řešení nyní kvůli válce odkládáme,“ říká.
Blíží se první výročí začátku konfliktu, má datum 24. února symbolický význam?
Na bojišti? Myslím si, že spíš ne.
Nepotřebovali by minimálně Rusové k tomuto datu dosáhnout významnějšího úspěchu?
Asi by se jim líbilo, kdyby mohli říct, že rok od zahájení invaze konečně zase dosáhli nějakého úspěchu. Ale nemyslím si, že je to něco, čemu by podřizovali své plánování. A to platí i pro Ukrajinu.
Poslední týdny přicházejí zprávy o intenzivních ruských útocích a po dlouhé době také územních ziscích, byť minimálních. Převzalo po podzimních ukrajinských úspěších strategickou iniciativu ve válce Rusko?
Strategická je strašně silné slovo…
A bez toho přívlastku?
Faktem je, že zhruba do podzimu byla Ukrajina tou stranou, která měla určitou iniciativu. Rusku se pak podařilo i díky mobilizaci frontu stabilizovat. A teď jsou to zjevně Rusové, kteří jsou na taktické úrovni o něco iniciativnější. Přívlastek „strategický“ by však výrazně nadsazoval to, co Rusové právě dělají.
Hodně se mluví o velké ruské ofenzivě, minulý týden připustil její začátek i generální tajemník NATO. Západní tajné služby zaznamenávají hromadění ruských stíhaček a vrtulníků u hranic s Ukrajinou. Jak je teď na tom ukrajinská protivzdušná obrana?
To je velmi dobrá otázka, na kterou nedokážu úplně odpovědět. Tohle jsou věci, které obě strany z pochopitelných důvodů tají. Je celkem jasné, že dronové a raketové útoky, kterým se Ukrajina snaží čelit, vyčerpávají její zásoby munice. A zatímco dělostřelecká munice se různě po světě vyrábí relativně běžně, tak dostat se třeba ke skladovým zásobám raket S-300 (rodina ruských protiletadlových raketových systémů země-vzduch, pozn. redakce) je docela těžké.
Vzniká otázka, kolik raket pro sovětské systémy Ukrajina ještě může mít. I proto se jí západní státy snaží poskytnout alternativní systémy, kde výroba existuje a skladové zásoby reálně jsou. Dokud bude mít Ukrajina robustní protivzdušnou obranu, tak schopnost Ruska zužitkovat svou převahu ve vzduchu bude relativně omezená.
Proč Rusko dosud výrazněji nenasadilo své vzdušné síly?
Nasazovali je na začátku poměrně masivně a na některých místech ukrajinskou protivzdušnou obranu skutečně dočasně vyřadili. Ale trvalo to reálně tak tři čtyři dny. Povedly se jim údery na klíčové oblasti a měli pak dva až tři dny, kdy zde mohli, nechci říct beztrestně, ale relativně volně manévrovat. Ale Ukrajinci pak dokázali díry víceméně zacelit.
Rusové najednou začali mít ve vzduchu velké ztráty a došlo jim, že takovým tempem by o své letectvo do půl roku přišli, tak jej stáhli. Je potřeba říct, že Rusům chybí i výcvik, letectvo měli tradičně slabší než NATO a jejich síly se spíš soustředily na vzdušnou obranu než ničení protivzdušné obrany protivníka a jeho pozemních sil. Chybí jim i chytrá munice, která by umožňovala zasahovat cíle z bezpečné dálky.
Objevují se i hrozby, že chystaná ruská ofenziva bude ještě intenzivnější než začátek války před rokem. Magazín Foreign policy píše s odkazem na zdroj v ukrajinské armádě o 1800 tancích, 3950 obrněných vozidlech, 2700 dělostřeleckých systémech a 810 raketometech. Jak reálná je šance, že si Rusko skutečně nachystalo takové množství techniky?
Ruské sklady a počty rezervní techniky jsou opravdu velké, bavíme se o tisícovkách tanků, BVPček či samohybných děl. Ale jen část z nich je v provozuschopném stavu a z těch, které nejsou, je opět jen část, která může být do takového stavu poměrně rychle uvedena. Jak vypadají tyto poměry, je krajně nejisté.
Je vidět, že Rusko má problémy techniku modernizovat, částečně důsledkem sankcí, například u elektronických přístrojů narážejí na nedostatek čipů. Musí sankce složitě obcházet, což znamená i to, že za klíčové součástky platí násobně vyšší ceny. Takže teoreticky ty zmíněné počty zbraní někde být můžou, ale je otázkou, kolik z nich se skutečně podaří nasadit do provozu.
Do jaké míry jsou nynější ruské útoky na východní frontě založené čistě na hrubé početní síle?
Někde ano, někde ne. Rusko ani po mobilizaci není v situaci, že by mělo násobně vyšší početní převahu. Rusové mají výhodu v tom, že mají například víc kusů těžké techniky. Ale určitě tam byly oblasti, kde bylo vidět, jak to Rusové tlačili na sílu bez ohledu na ztráty, což je třeba příklad Soledaru.
Tam bylo vidět, jak jsou Wagnerovci (ruská paramilitární skupina, která se zúčastnila řady ozbrojených konfliktů s ruským angažmá, pozn. redakce) z pohledu ruského režimu vyloženě postradatelní.
Na frontové linii, která se od listopadu příliš nepohnula, jsou zákopy a obě strany mluví o bojích jako o „mlýnku na maso“. Připomíná situace na bojišti první světovou válku, tak jak to začátkem února popsal například britský ministr obrany?
Během první světové války probíhaly útoky velkého množství pěchoty přes otevřený terén, což vždycky dopadlo tragicky. Dnes je mnohem nižší koncentrace sil, takže minimálně v měřítku rozdíly rozhodně jsou. Děje se něco podobného, akorát do útoku není zapojený celý prapor, ale třeba jen jedna četa.
Výsledek je pak však stejně smutný. Vidíme také snahu se zakopávat a to, že žádná ze stran není schopna provést zázračný manévr a sází se spíš na udolání protivníka. Je nutno říct, že na podzim to bylo i počasím, jakmile půda změkne, tak to komplikuje jak manévry, tak zásobování.
Prošla by Vladimiru Putinovi na domácí scéně další mobilizace?
Můj tip je, že pokud bude válka pokračovat, tak Rusku nic jiného nezbyde. Ve společnosti to vyvolá negativní nálady, ovšem režim to ustojí. Ale určitě to nebudou chtít udělat, dokud nebudou muset. Když režim dokázal ustát situaci na začátku, kdy se nepovedl maximalistický cíl…
Podle mě si spousta Rusů uvědomila, jak je to hrozné. Tohle je bezprecedentní útok na souseda, můžeme se samozřejmě bavit o širších strukturálních podmínkách, které k tomu vedly, ale ten samotný akt napadení je extrémní. Když toto nedokázalo Putina sesadit v kombinaci s ekonomickým tlakem, který výrazně pocítili i oligarchové, tak se to nestane ani po další mobilizaci.
Přijde mi, že u dodávek západních zbraní Ukrajině se stále dělá to samé kolečko. Ukrajina žádá zbraně, Západ říká ne, Ukrajina naléhá, Západ nakonec zbraně dodá. Je debata o stíhačkách, která se vede nyní, v něčem jiná?
Tady je potřeba brát v potaz několik rovin. Není povinností evropských států dávat Ukrajině zbraně, je to jejich dobrá vůle. Samozřejmě neříkám, že je to špatně, ale je pochopitelné, že se do toho některým státům nechce. Politici logicky zvažují, zda jsou dodávky smysluplné, jestli pomůžou situaci na bojišti a jestli je nevystaví riziku. Protože v případě některých evropských států se dostáváme do situace, kdy část skladových zásob byla vyčerpána a každé další poskytnutí větší pomoci by bylo na úkor bezpečnosti té země.
Kdyby to Ukrajině nevyšlo, tak by se pak ty evropské země dostaly do těžké situace. Toto dilema nemá moc řešení bez navýšení zbrojní výroby v Evropě, ke kterému příliš nedošlo. Pak jsou tady otázky, jak rychle lze ty zbraně na Ukrajinu dodat, jak dlouho zabere potřebný výcvik, jaké opravárenské kapacity a nástroje jsou potřeba a tak dále. Jeden z důvodů, proč první pomoc byla v podobě obstarožní techniky, byl, že Ukrajinci s ní už pracovali a jsou ji schopni převzít a začít používat během pár dní.
To pro moderní západní zbraně neplatí a u jejich dodávek je potřeba myslet i na vybudování potřebné infrastruktury a zázemí k jejich efektivnímu používání. Konkrétně u stíhaček si je potřeba uvědomit, že je to zdaleka nejdražší kus techniky, který jsme jim schopni dodat s největšími náklady na zavedení do operačních kapacit. To by trvalo měsíce, s velice nejistým finálním efektem, ale neříkám, že je to vyloučené.
Je potřeba, aby si západní země nechávaly prostor pro případné vystupňování dodávek zbraní?
To je také důležitý bod. Rusko by mělo vědět, že jsme schopni přidat, což může fungovat jako vyjednávací taktika. Je tam i otázka červené linie, co by Rusko považovalo za přímé zapojení NATO. Tady je vidět, že třeba Polsko a Slovensko by mohly dát svoje stíhačky MiG29, ale byly by rádi, kdyby to rozhodnutí udělaly Spojené státy. Aby byly tyto státy kryté proti případné ruské odvetě.
Elon Musk omezil Ukrajincům používání satelitního internetu Starlink poté, co se objevily zvěsti, že jej Ukrajinci využívají k pilotování dronů. Podmínky dodání technologie měly umožňovat využití maximálně ke komunikaci mezi jednotkami. Jak moc sníží ztráta zásadního komunikačního kanálu akceschopnost ukrajinské armády?
Určitě je to pro ně nepříjemné. Ale Ukrajinci mají samozřejmě i vysílačky a jiné klasické prostředky spojení, nebyli závislí jen na Starlinku. Pentagon se jim podle mě bude snažit najít nějakou náhradu a situaci aspoň zčásti vyřešit. Tyto dílčí technické věci nemají na akceschopnost armády ve finále tak zásadní dopad.
Slovensko čekají za pár měsíců předčasné volby, po kterých se s největší pravděpodobností zásadně změní postoj tamní vlády k pomoci Ukrajině. Minimálně podle deklarovaných postojů stran, které nyní v průzkumech vedou, se míra podpory výrazně sníží. Vidíte podobná politická rizika i v jiných zemích?
Na Slovensku je zajímavá situace, že na to, jak je tamní společnost zahraničněpoliticky i ideově uspořádaná, tak ta současná vláda byla asi nejvíc proukrajinská, jak jen mohla být. A ano, jakkoli se bude skládat nová vláda, tak já si nedokážu představit, že by se opakovala současná situace.
Bavíme se o tom, jak moc velký ten rozdíl bude. Myslím si, že v žádné jiné zemi v tuto chvíli nic podobného nehrozí, v Evropě teď moc voleb nebude. Ekonomické zpomalení je výrazné a byť není tak hrozné, jak se dřív čekalo, tak určitě by jej bylo možné politicky zneužít. Na Slovensku v těch volbách problém bude, ale pak už budou jen volby v Polsku a tam ať už bude u moci kdokoli, tak se jejich základní pozice nezmění.
Propagandisté v ruské státní televizi čím dál víc mluví o tom, jak je dlouhý konflikt pro zemi vlastně výhodný, protože Západ není na něco podobného připraven. Plus šéf Wagnerovců Prigožin nedávno uvedl, že na ovládnutí Doněcké a Luhanské oblasti bude ještě potřeba jeden a půl až dva roky. Mění se ruský narativ ohledně dlouhé války?
Je vidět, že si Rusové uvědomují, že mají velký strukturální problém, a to nejen v armádě. A že Ukrajina není tak slabá, jak si mysleli. A zároveň jim podle mě nevyšla energetická karta. Podle mě tam byla víra v to, že evropské vlády začnou postupně couvat a budou hledat kompromis.
Evropě se podařilo zčásti prací a zčásti díky příznivému počasí energetický problém víceméně vyřešit. Teď Rusku zbývá jen doufat, že evropská podpora Ukrajiny bude slábnout, i pod tlakem jiných problémů, jejichž řešení nyní kvůli válce odkládáme. A to se nestane v horizontu tří čtyř měsíců.
Myslíte, že na začátku konfliktu Rusko vůbec nepočítalo s tím, že by to mohlo trvat takhle dlouho?
Můj tip je, že fakt ne. Podle mě si Rusové opravdu mysleli, že se v zásadě nebude jednat ani o klasickou vojenskou akci, že tam prostě najedou, dostanou se hluboko do území protivníka a ten se složí. Že to není vojenská operace, ale spíš demonstrace síly. Oni pravděpodobně zvládli obelhat sami sebe, což je vidět na několika věcech.
Na začátku sice shromáždili velké množství techniky, ale jejich převaha nebyla zas tak gigantická. Přesto se rozhodli postupovat v pěti různých směrech a svoje síly značně rozptýlili. Někde se jim dařilo víc, někde méně. Pokud by to byla realisticky prováděná vojenská operace, tak by jeden čekal, že budou velmi rychle prioritizovat směry, kde se jim dařilo, což byl za mě jih, kde dosáhli opravdu obdivuhodného postupu.
Naopak u Charkova to bylo totální selhání. Ale ne, oni se pořád snažili držet všech pět směrů a dobývat Kyjev, přestože tam byl velice obtížný terén. Aby vytvořili nějaký psychologický tlak a Ukrajina se sesypala.
Další věc, která ukazuje, že žádný reálný plán ze začátku neexistoval, byl velký podstav části praporů. V BVPčkách byli místo šesti lidí tři a to je docela velký problém. Když zjistili, že se Ukrajinci brání, tak pokud by měli nějaký záložní plán, tak by okamžitě povolali brance či rezervisty, aby vykryli mezery. Ne, oni pořád pokračovali v původním úsilí s nedostatečnými silami. I podzimní mobilizace, kterou udělali, až když neměli jinou možnost, ukazuje, že původní představy, se kterými do války šli, byly hodně naivní.
Často se skloňuje technologická převaha západních zbraní nad ruskými, ale Rusko třeba nedávno poprvé použilo námořní dron. Řada západních analytiků teď varuje, že by mohlo zcela ovládnout přístup k Černému moři. Vnímáte to podobně?
Obecně bych řekl, že námořní operace v této válce jsou o řád méně podstatné než to, co se děje na souši. Určitě to ukazuje, že se Rusové také snaží technologicky modernizovat, možná s pomocí Íránu, ale je to spekulace. Neřekl bych, že je to z pohledu konfliktu nějak přelomové, ale určitě to ukazuje na to, že Rusové hledají cesty, jak opustit své zastaralé postupy a používat sofistikovanější techniku. Neodvažuji se spekulovat, jak by to byli případně schopní nasadit ve větším měřítku.
Jakou vidíte momentálně šanci na diplomatické řešení?
Úplně bych to nezavrhoval, ale šance je teď relativně malá. Většina válek však končí nějakou formou kompromisu, ne bezpodmínečnou kapitulací.
