Hledáte únik od e-mailové schránky, čas pro sebe nebo nápady na aktivní dovolenou s nejbližšími? Vyrazte na třináctidenní dálkový pochod norským středohořím, kde vás kromě nedotčené přírody a dechberoucích výhledů čeká také ničím nerušená kontemplace a až překvapivý komfort.
Počátkem letošního roku jsme se s partnerem shodli, že bychom si rádi vyzkoušeli dálkový pochod. Procházky přírodou jsou naše oblíbená kratochvíle, pro mě to navíc byla jedna z položek na osobním bucket listu.
Ze širšího okolí i sociálních sítí se navíc zdálo, že snad neexistuje lepší způsob, jak zrelaxovat tělo i mysl než nasadit batoh a jít. Motivaci bychom měli, stačilo vymyslet kam.
Rozhodující pro nás byla snadná dostupnost, optimální podmínky pro ambiciózní začátečníky i záruka, že se v rámci sezony letních teplotních rekordů alespoň na chvíli ochladíme.
Po krátké rešerši jsme narazili na oficiální stránky Norské turistické asociace (Den Norske Turistforening – zkráceně DNT), které nabízely kromě jiných stezku s názvem Saga.
Skandinávské klima, přes 200 kilometrů pěších tras vedoucích skrze pohoří Ringebufjellet a národní parky Rondane a Dovrefjell i možnost využití tamějšího systému turistických chat se zdálo jako dobrý nápad.
V zemi horalům zaslíbené
Když pominete ekonomickou prosperitu, funkční infrastrukturu, štědrý sociální systém a chytré nakládání se zdroji, z Norska vám pořád zbude zelená hornatá země s rozlohou pětkrát větší než Česká republika a polovičním počtem obyvatel.
Pokud nejste fanoušky přeplněných turistických destinací, na severu vám bude dobře. Na ono zmíněné ochlazení se však spoléhat nemůžete. Dva týdny před našim příjezdem totiž norské meteostanice hlásily třicítky i nejvyšší rizikový stupeň požárů.
Co se klimatu na cestě obecně týče, je dobré být připraven na průchod celou čtveřicí ročních období. Vyhřáté údolní planiny, kde vás slunce pálí do zad od rána do nikdy nepřicházející noci, střídají zalesněné mokřady i spoře zarostlé vrcholky s poryvy silného větru.
Při přechodu dvou dvoutisícovek přijdou vhod rukavice a pořádná čepice. S deštěm je to obecně nevyzpytatelné, jedno je však jisté. Když prší, tak pořádně. Norská tundra je skrz naskrz prosáklá a bez nepromokavých ponožek a bot se neobejdete.
Výhodou je pitná voda na každém kroku – vystačíte si tak bez větších lahví nebo filtračního systému. Nevýhodou ale milionová hejna komárů, která vás v níže položených úsecích cesty nenechají v klidu. Repelent, vítr i rychlejší tempo je ale naštěstí spolehlivě odradí.
Norský zázrak jménem DNT
Pro Nory je horská turistika přirozenou součástí národní identity i každodenního života. Na túrách se potkávají mladé i starší generace, amatéři se zkušenými horaly, chudí s bohatými.
V zemi operuje také celá řada dobrovolníků, kteří zachraňují ztracené turisty – většinou nezkušené cizince –, opravují stezky, staví mosty nebo pečují o divokou zvěř.
Norská turistická asociace je prosperující a v mnoha ohledech také obdivuhodnou institucí. Funguje od poloviny 19. století, disponuje více než 300 tisíci členy, pečuje o čtyři tisíce aktivních stezek a provozuje přes 550 sdílených chat.
Chalupy se liší podle služeb, které poutníkům nabízejí, na tři kategorie: no-service, self-service a full-service. Chaty bez servisu jsou takové pohodlnější útulny, kde najdete plynový sporák, palandy s čistě povlečenými polštáři a peřinami a občas také nabíječku nebo světlo napájené sluneční energií.
Druhá kategorie nabízí navíc poměrně bohatý „proviantrom“, tedy místnost, kde se ukrývají trvanlivé potraviny pro vaření i svačinu – plechovky s rybami, masem, hotovkami nebo zavařeným ovocem, těstoviny a rýže, krekry, čaj, instantní kafe i nejrůznější sladkosti.
Zásoby se doplňují jednou ročně vrtulníkem, a tak se vám i na míle daleko od civilizace může stát, že si z improvizované podzemní lednice vytáhnete plechovku vychlazené koly nebo piva.
Cena za noc u prvních dvou kategorií vyjde na 600 až 800 českých korun na osobu v závislosti na tom, zda se rozhodnete stát členem DNT. Členství přijde na zhruba 1500 korun a bezpochyby se vyplatí.
K otevření chaty slouží univerzální klíč, který koupíte v centrech DNT po celé zemi nebo si jej objednáte online. Rezervace postelí předem není nutná, ale je možná. V chatách lze předem zamluvit zpravidla polovinu lůžek a jejich rezervace je platná pouze do devatenácti hodin.
Po tomto čase si do „vaší“ postele může lehnout kdokoli jiný. Pokud dorazíte později a všechna místa jsou již obsazena, nezoufejte, můžete využít rezervních matrací a vyspat se třeba na zemi.
Zásoby z výše zmíněné spíže platíte buď prostřednictvím papírového formuláře, na jehož základě vám e-mailem dorazí faktura, či pomocí mobilní aplikace.
V každé chatě je nutné zapsat se do knihy návštěv, následovat jednoduché pokyny, jak nakládat s odpadem, pitnou vodou ze studny nebo řeky, a jednoduché pravidlo úklidu zní, že byste chatu měli opustit v lepším stavu, než jste ji našli.
V chalupách s obsluhou si můžete zarezervovat pokoj pro dva, dopřát si teplou sprchu, objednat si poctivou večeři z čerstvých surovin i štědrý snídaňový bufet, z něhož si navíc odnesete svačinu na další etapu.
Večeře jsou svébytným rituálem. Začínají přesně v 18.30 nebo 19.00 ve společenské místnosti, kde vás přivítá kuchař. Ten představí menu a u stolu sedí všichni hosté vedle sebe tak, aby se mohli navzájem seznámit a vyprávět si zkušenosti z cest.
K večeři se podává polévka, hlavní chod v podobě masa nebo ryby s přílohou a salátem a dezert. Hledí se přitom i na potravinová omezení, bezlepkové nebo bezmasé pokrmy nebývají zpravidla problémem. Ubytování s polopenzí vyjde na necelé 2500 korun za osobu.
Navíc si zde můžete doplnit zásoby dobrot nebo nezbytností jako náplasti, opalovací krém či repelent.
Dvě praktické informace k nocování na závěr. Postele v jakémkoli typu chat jsou povlečené, pro přespání však budete potřebovat vložku do spacáku, takzvaný liner, nebo si jej můžete za příplatek zapůjčit.
Ubikace zpravidla umožňují přenocovat se psem a jsou otevřeny dle dostupnosti celoročně s výjimkou doby hájení mláďat sobů a losů. Náš termín startu, dva dny před začátkem norských školních prázdnin, se ukázal jako ideální období, kdy na cestě nepotkáte ani živáčka.
Dobrodružná stezka pro každého
S nápadem vytvořit stezku Saga přišla roku 2017 skupina mladých turistů v čele s ředitelem asociace DNT Oslo Henningem Wikborgem. Oficiální trasa měří 220 km, má třináct zastávek v samoobslužných i servisovaných chatách.
Startuje nad městečkem Lillehammer, vede skrze pohoří Ringebufjellet a národní parky Rondane a Dovrefjell a končí na chatě Snøheim. Denně je třeba urazit v průměru dvacet kilometrů, což zvládne i úplný začátečník.
Výhodou je, že si v případě špatného počasí nebo nedostatku sil můžete cestu snadno o den či dva prodloužit, naopak pokročilejší chodci s rychlejším tempem zase mohou urazit celý úsek v kratším čase.
Do Lillehammeru, kde lze před začátkem výšlapu dokoupit chybějící vybavení nebo zásoby potravin, vás pohodlně doveze vlak přímo z letiště v Oslu. Ze závěrečného ubytování ve Snøheimu vás na vlakové nádraží v Hjerkinnu převeze autobus a odtud je to zpět do Osla vlakem necelé čtyři hodiny.
Co se terénu týče, dalo by se říct, že první třetinu cesty procházíte krajinou podobnou té v Jizerských horách, následují náhorní planiny připomínající Šumavu a poslední třetinu kráčíte přes vrcholky zasypané balvany a připadáte si jako ve Vysokých Tatrách.
Stezky jsou úzké, ale dobře upravené, a přes mokřady povětšinou vedou dřevěné chodníčky. My celou cestu na doporučení zkušenějších absolvovali v trail-runningových teniskách. Jejich výhodou je, že rychle schnou, nevýhodou pak slabší jištění kotníku v náročnějším terénu.
Podél cesty potkáte snad tisíce ovcí, krávy, kozy, a když budete mít opravdové štěstí, tak také losy, soby a v Národním parku Dovrefjell též vzácné pižmoně severní.
Stezka Saga je velmi rozmanitá a nabízí dobrodružství pro každého. Je však třeba upozornit, že zejména její druhá polovina může být pro děti nebo zcela nezkušené turisty opravdu náročná.
Pro ambicióznější sportovce nabízí Saga dvě dvoutisícovky – vrcholy Rondslottet (2178 m) osmý den a Snøhetta (2286 m) těsně před finále. Obě lze obejít, vydrápat se na ně je ale pocit k nezaplacení.
I v průběhu léta však musíte počítat s možností silného sněžení a teplot okolo nuly. A tak přijde vhod péřovka, nepromokavé rukavice a čepice.
Na cestě si jinak vystačíte s pohodlným batohem, lahví na vodu, holemi, funkčním a nepromokavým oblečením, linerem a lékárničkou.
Další vychytávky jako například powerbanka, boty na přezutí, hořák, aeropress a čerstvě pražená káva a vaše oblíbené sladkosti sice výrazně zlepší váš komfort, ale vzhledem k praktickému přespávání v plně vybavených chatách nejsou nezbytné.
Do telefonu si můžete stáhnout oficiální aplikaci UT.no (funguje zatím bohužel pouze v norštině), ideálně poslouží ale také offline mapa v aplikaci Mapy.cz. Nejméně polovinu cesty si totiž užijete nerušeně, bez signálu a připojení.
A právě v tom tkví jedna z největších výhod Sagy. Na cestě máte příležitost skutečně vypnout a jít nerušeně se svými myšlenkami.
