Obtěžování na pracovišti, praní špinavých peněz, ale i nápady na zlepšení nebo zpětná vazba. Ve všech těchto případech budou mít nově zaměstnanci prostor pro bezpečné nahlašování. Zákon, který firmám nakazuje zavést systém pro nahlašování podobných situací, včera totiž po mnoha měsících příprav prošel Senátem.
Zákon o ochraně oznamovatelů, tedy takzvaných whistleblowerů, se týká všech společností s více než padesáti zaměstnanci. Povinnosti se dotknou i všech zadavatelů veřejných zakázek a některých orgánů veřejné moci.
„Firmy budou muset implementovat takzvané vnitřní oznamovací systém, který umožní zaměstnancům, ale i obchodním partnerům a dalším subjektům upozorňovat na protiprávní jednání uvnitř firmy,“ vysvětluje Petr Bratský, vedoucí advokát z advokátní kanceláře Kinstellar.
„Navíc budou muset určit osobu, která bude odpovědná za příjem a řešení oznámení whistleblowerů, za komunikaci s nimi a za vedení evidence přijatých oznámeních,“ dodává právník. Za porušení těchto povinností bude firmám hrozit hrozit pokuta až ve výši milionu korun.
Cílem úpravy, která navazuje na evropskou směrnici o whistleblowingu, ale není zaměstnavateli uškodit. Naopak – podle statistik české platformy NNTB, jejíž whistleblowingové řešení jen u nás využívá už přes pět set firem, se podněty od zaměstnanců překvapivě nejčastěji týkají nápadů na zlepšení a zpětné vazby.
„Firma tak ve výsledku může z provozu vnitřního oznamovacího systému benefitovat, protože se včas dozví o možném protiprávním jednání, bude mít šanci jej řešit interně, bude mít možnost přijmout příslušná nápravná opatření a předejít případným škodám a poškození reputace firmy,“ zmiňuje pozitiva zákona Petr Bratský.
„Zavedení vnitřního oznamovacího systému navíc může vyslat pozitivní signál navenek pro obchodní partnery, kteří mohou začít vnímat danou firmu jako důvěryhodnou,“ dodává.
A systém je samozřejmě výhodný i pro samotné zaměstnance. Chrání je totiž před tím, že by se jim zaměstnavatel za „bonzáctví“ nepomstil, například snížením mzdy, převedením na jinou práci či dokonce propuštěním.
Oznámení se podle zákona mohou týkat zejména trestných činů nebo přestupků, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 tisíc korun. Úprava cílí zejména na případy, kdy u zaměstnavatele dochází k porušení ochrany osobních údajů, korupci, či praní špinavých peněz ale i šikaně na pracovišti nebo sexuálnímu obtěžování.
Podle Petra Bratského jde však v praxi nejčastěji o případy, které se vůbec nepovažují za kvalifikované oznámení dle zákona, například stížnosti na osobnostní kvality jiného pracovníka, které by mělo řešit HR oddělení.
„Nelze však vyloučit, že občas whistleblower oznámí jednání, které je skutečně protiprávní a které vyžaduje pečlivé interní prošetření, přijetí nápravných opatření a například i následné angažování orgánů činných v trestním řízení,“ vysvětluje advokát.
„Taková jednání často zahrnují trestný čin podvodu, hospodářské trestné činy nebo například podezření z korupce, se kterým jsem se v rámci vyšetřování oznámení whistleblowera sám v praxi setkal a které jsme museli citlivě řešit,“ dodává.
Podle platformy NNTB zaměstnanci kromě už zmiňovaných podnětů a připomínek nejčastěji nahlašují šikanu a sexuální obtěžování. „Tyto problémy pak doplňují další témata týkající se firemní kultury a kolektivu. Poté se často vyskytují krádeže, korupce, vyhoření, psychické problémy, diskriminace, bezpečnost, porušování zákoníku práce, GDPR a ochrana životního prostředí,“ vypočítává Jan Sláma, jeden ze zakladatelů platformy.
Finální návrh české úpravy, který už mnoho let bedlivě sleduje, ale podle něj není nejšťastnější. Zákon totiž nepočítá s anonymními podněty. „To je na něm nejproblematičtější. Anonymních oznámení je totiž průměrně ve firmách většina, konkrétně 58 procent. Typicky se navíc jedná o ty vážnější podněty, o které by firmy nerady přišly,“ říká Jan Sláma.
I podle právníka Petra Bratského je taková úprava problematická. Může totiž whistleblowery od oznámení protiprávního jednání odradit, protože se bojí z různých důvodů prozrazení vlastní identity nebo odvetných opatření. „Oznámení protiprávního jednání pak v důsledku whistleblower nepodá a celá právní úprava whistleblowingu se pak může úplně minout účinkem,“ vysvětluje advokát.
Druhou komplikací je podle odborníků definice toho, zda oznámení skutečně pod zákon spadá, nebo ne. Jen málokterý zaměstnanec je totiž schopen posoudit, zda jde u daného problematického jednání o trestný čin nebo přestupek, za který zákon stanoví pokutu, jejíž horní hranice je alespoň 100 tisíc korun.
„Tato definice je ale dost nešťastná a setkávám se s názorem, že i zkušený právník bude mít občas problém posoudit, zda oznámení pod zákon spadá, nebo ne. Nejjistější tedy bude, když se firma pověnuje každému podnětu, který obdrží,“ míní Jan Sláma.
Zákon, který včera projednával Senát, musí ještě podepsat prezident. Vzhledem k tomu, že k návrhu senátoři nepřijali žádné stanovisko, tedy jej výslovně neschválili ani nevrátili zpět poslanecké sněmovně k přepracování, musí ještě uplynout takzvaná marná lhůta. Až po této lhůtě se na něj proto bude nahlížet, jako by jej Senát schválil. Zákon tak začne pravděpodobně platit od srpna.
Podle advokáta Petra Bratského by navazující legislativní kroky měly proběhnout co nejrychleji tak, aby zákon o ochraně oznamovatelů mohl nabýt účinnosti co nejdříve. Česká legislativa totiž navazuje na evropskou směrnici, která začala platit už na konci roku 2021. Do té doby měly členské státy Evropské unie přijmout zákony, které by pravidla uváděly v život na národní úrovni.
Česko to však zatím neudělalo a aktuální zákon tak schvaluje s téměř dvouletým zpožděním, za které mu hrozí sankce.
„Ta teď Česku reálně hrozí, její výše je navržena přímo v žalobě Evropské komise proti České republice a činí 4 900 eur za každý den prodlení. Každý den prodlení se přitom počítá od prvního dne prodlení s transpozicí, tedy už již od 18. prosince 2021,“ uzavírá Petr Bratský.
