To si takhle jednoho dne vyberete špatný autobus a díky vaší přítomnosti v nesprávném autobuse se vydá správným – či alespoň normálnějším – směrem geopolitický a ekonomický řád celého světa.
Upřímně řečeno, Glennu Cowanovi nic jiného nezbylo než zvolit jiný vůz. Ten jeho mu ujel. Nemohlo ho tedy překvapit, že po nástupu nepoznává pasažéry. A zatímco on zaskočen nebyl, zpoza sedaček na něj hleděli lidé s nefalšovaným úžasem v zešikmených očích.
Ač měl vizáž dlouhovlasého rockera a hlásil se k hnutí hippies, ve skutečnosti byl Glenn Cowan americkým reprezentantem ve stolním tenise. A na světovém šampionátu, který se v únoru 1971 odehrával v japonské Nagoji, vlezl po tréninku, na němž se zdržel, až mu jeho mužstvo odjelo, do autobusu se členy čínského národního týmu.
Američan v autobuse Číňanů? Snáze si šlo představit tygra přituleného k ovečce. Mezi oběma zeměmi panoval v té době nesmiřitelný antagonismus a ten zprvu víceméně kopírovala i atmosféra v autobuse. Byla téměř tak chladná, že by z ní zamrzla i Sahara. Pak se ale stalo něco, po čemž ledy roztály – nejen ve voze, nýbrž i ve vztazích obou mocností.
Desátého června uplynulo rovné půlstoletí od zrušení
amerického obchodního embarga uvaleného na Čínu. Není pochyb,
že k tomu přispěl Cowanům nástup do špatného autobusu a
události, které následovaly těsně poté.
In this photo taken in April 1972 and released by China's Xinhua News Agency, Zhuang Zedong, right, shakes hands with U.S. table tennis player Glenn Cowan during a visit to the U.S. Zhuang, a key figure in 1971's groundbreaking "pingpong diplomacy" between China and the U.S., died in Beijing on Sunday. He was 72.
Glenn Cowan v roce 1972.
Obavy z toho, jak se zachovat, když se k nim vloudil velmi nezvaný host, prolomil Čuang Ce-tung, trojnásobný mistr světa v ping-pongu. Přistoupil k zarostlému Američanovi, potřásl mu rukou a začal s ním prostřednictvím tlumočníka rozprávět.
Pak mu jako pozornost věnoval vyobrazení pohoří Huangshan
vyšité na hedvábném kapesníku, který našel v tašce (Čuang
měl v tašce i odznaky s portrétem tehdejšího rudého vůdce Mao
Ce-tunga, ale vyhodnotil, že takový dárek by nebyl zcela
diplomatický).
Cowan přátelské gesto uvítal a v brašně začal na oplátku
hledat dárek pro Čuanga. Kromě zpoceného dresu měl ale jen
hřeben, kterým si česal hustou hřívu. „To ti nemohu dát,“
prohodil v rozpacích, neboť takový dar mu nepřišel vhodný.
Velký dar byl zato poskytnut novinářům, když Cowan vyšel s
čínskými sportovci z autobusu. Fotoaparáty hladově cvakaly,
zachytily i to, jak americký stolní tenista vysvětluje Čuangovi
význam trička, které měl na sobě: mírový symbol na něm
dokresloval nápis „Let it Be“, tedy název songu od Beatles, v
překladu „Nech to být“.
Glenn Cowan a jeho tričko s mírovým symbolem.
Bylo vážně načase nechat být napětí, které mezi USA a Čínou panovalo už přibližně dvacet let – Amerika označovala Čínu za agresora od roku 1950, kdy se komunistická země vojensky a proti Američanům angažovala v korejské válce. Od té doby prosazoval Washington vůči Pekingu tvrdé ekonomické sankce.
„Pane Cowane, chtěl byste navštívit Čínu?“ vrhli se
novináři na mladíka z „nevhodného“ autobusu.
„Rád bych se podíval do jakékoliv země, ve které jsem
nebyl,“ odvětil Cowan. „Do Argentiny, do Austrálie, do Číny…“
Taková odpověď reportérům nestačila: „Bavme se pouze o
Číně – chtěl byste tam jet?“
„Samozřejmě!“ vypadlo z tázaného.
Reakce čínské vládnoucí strany byla poměrně rychlá: sám
velký Mao rozhodl o pozvání týmu amerických stolních tenistů
do své země. „Tenhle Čuang Ce-tung nejenže hraje dobře
ping-pong, ale vyzná se i v zahraničních záležitostech a má
smysl pro politiku,“ prohlásil komunistický vládce.
Jenže smysl pro politiku se nerodil u Čuanga lehce. Později
vzpomínal, že cesta autobusem trvala čtvrthodinu a on se odhodlal
oslovit Cowana až po deseti minutách. „Hlavou mi letělo, že
jsem vyrůstal s heslem ‚Pryč s americkým imperialismem!‘ a sám
sebe jsem se ptal, jestli můj čin nebude chápán jako
bratříčkování s nepřítelem číslo jedna,“ uvedl Čuang v
rozhovoru z roku 2002.
Pochopitelně to jako bratříčkování s „arcisatanem“ chápáno být mohlo. Nebýt toho, že se Číně před padesáti lety hodil úplný opak. Právě totiž razantně ochladly její vztahy se Sovětským svazem a pragmatičtí soudruzi usoudili, že užší vazby s USA vůbec nemusí být k zahození.
Proto v dubnu 1971 přiletělo do Číny devět amerických hráčů stolního tenisu, dva funkcionáři, dvě manželky „účastníků zájezdu“ a několik žurnalistů. Šlo o první delegaci od roku 1949, která se oficiálně ocitla v Pekingu. Hráči sehráli pár exhibičních zápasů, prohlídli si Velkou čínskou zeď a navštívili přestavení baletu.
Dějinnou událost patrně znáte z oscarového filmu Forrest Gump, v němž byl hlavní hrdina součástí výpravy. Ta byla jakýmsi předvojem americké státní návštěvy v Číně v čele s prezidentem Richardem Nixonem. Pingpongový stůl vystřídal ten jednací a výsledkem bylo výrazné oteplení vztahů.
Výsledkem byly i konkrétní dopady v ekonomice. V dalších zhruba třech letech se Američané rozhodující měrou podíleli na výstavbě elektráren v Číně za 2,2 miliardy dolarů, což je jen jeden z mnoha příkladů obchodu, který se po prolomení embarga rozbujel.
Ne že by tohle byla definitivní tečka za turbulentními postoji, které k sobě USA a Čína zaujímají, jejich vývoj a dramatický diplomatický „ping-pong“ jde ostatně s napětím sledovat i dnes. Na tehdejší narovnání vztahů lze ale hledět jako na kladnou kapitolu nekončícího příběhu.
Až vám zkrátka ujede autobus, nebrblejte příliš. Nikdy
nevíte, co se může stát…
