skip to main content
Auto

Sodomkův unikátní vůz jde v Kalifornii do dražby. Majitel za něj chce miliony

Kdo si chtěl v Československu třicátých let pořídit auto, které nikdo jiný nemá, toho jeho cesta neomylně dovedla do Vysokého Mýta. Přímo do karosárny Josefa Sodomky. A právě odtud v roce 1939 vyjelo i Aero 50 Dynamik, které v Kalifornii míří do dražby.

Tohle auto nešlo přehlédnout před víc než osmdesáti lety, kdy vzniklo, a nejde přehlédnout ani dnes. Avantgardní nadčasová karoserie plná křivek a nádherných detailů včetně do blatníků zakomponovaných světlometů nebo hřbetní ploutve na zádi vozu… Sodomkova velkolepost sama. Navíc spojená s výjimečností.

A výjimečnost něco stojí. Na konci třicátých let stál tehdy nejlevnější vůz Jawa Minor čtrnáct tisíc korun. Zájemce o auto od Sodomky musel počítat se čtyřiceti tisíci korunami jen za karoserii. K tomu pak musel samozřejmě pořídit odpovídající podvozek s motorem. Výsledná cena se tak mohla vyšplhat k šedesáti až sedmdesáti tisícům.

Takových aut proto nevzniklo mnoho. Mírně řečeno. Podle Jiřího Junka, ředitele muzea ve Vysokém Mýtě, jich mohlo být osm či devět. Žádné z nich nebylo zcela stejné a do současnosti se zachovaly jen dvě.

Jedno má právě Junkovo muzeum, kterého ho rozebrané a v předrenovačním stavu v roce 2005 koupilo za milion korun. Druhé Aero 50 Dynamik patří americkému sběrateli Donu Williamsovi. A právě Williams se ho snaží prodat prostřednictvím aukce pořádané společností RM Sotheby’s.

Očekávaná cena? Tři sta až čtyři sta tisíc dolarů. V korunách se tak i s aukční přirážkou dostáváme přes deset milionů. Otázkou je, jestli se najde zájemce ochotný takovou sumu zaplatit. Nejde totiž o první pokus československý vůz prodat, přičemž současná odhadovaná cena je oproti první nabídce nižší o polovinu.

Podle zlínského sběratele veteránů Ladislava Samohýla je ale i současná očekávaná cena příliš vysoká. Sodomkova karoserie inspirovaná prací francouzské karosárny Figoni & Falaschi je sice výjimečná, její avantgardnost však příliš nesouzní s technickým základem vozu značky Aero. Velcí sběratelé, kteří na očekávané aukci obvykle nakupují, podle Samohýla i proto své peníze spíš utratí za veterány značky Bugatti, Hispano-Suiza nebo Alfa Romeo. 

Předplatné Forbesu

„Dodnes si lámeme hlavu nad tím, proč Sodomka tyto karoserie stavěl na základu malého Aera 50. Když se postavíte přímo před vůz a podíváte se na něj, rozdíl mezi obrovskou karoserií a malým podvozkem, může působit až vtipně,“ přiznává Junek s poznámkou, že kde by Američan pod kapotou hledal osmiválec, je dvoutaktní čtyřválec s výkonem padesát koní. „A spousta volného místa kolem,“ dodává.

Reklama

Navíc padesátikoňový motor, který sériovému Aeru 50 stačil, má se Sodomkovým speciálem díky množství plechů a výdřevy vážícího kolem jedné a půl tuny co dělat. I tak se ale jeho rychlost na silnici dokáže přehoupnout přes sto kilometrů v hodině.

Jak se ale auto z Československa dostalo do USA? Podle Karla Jičínského, autora knihy Automobily Aero a jejich doba, patřil do dražby přihlášený vůz původně Františku Loudovi, bývalému olympijskému kladiváři a mistru amatérského boxu. Ten s ním údajně jezdil do roku 1942, kdy se zapojil do protiněmeckého odboje a auto ukryl ve stodole.

Po válce ho věnoval americkému příteli S. Harrisonu Thomsonovi, profesorovi středoevropských dějin na Coloradské univerzitě, který Aero v prosinci 1945 nechal lodí převézt do Colorada, kde auto zůstalo dalších patnáct let. Následně vystřídalo několik majitelů, až se ocitlo v poušti poblíž Tucsonu, kde ho náhodou objevil Don Williamson.

„Když jsme s ním byli v kontaktu, napsal nám, že jednou jel přes Arizonu a tam auto uviděl za plotem na něčí zahradě. Tak ho koupil,“ vysvětluje Jiří Junek. Podle informací aukční sítě RM Sotheby’s poté následovala renovace, při níž se podařilo obnovit chybějící původní ozdobné prvky a auto dostalo i nový červeno-černý lak.

Jiří Junek ale upozorňuje na chybějící přední nárazník a fakt, že na žádné z fotografií aukční síně není překvapivě vidět, že by sodomkova dvoumístná aerovka měla nataženou plátěnou střechu. “Je to zvláštní. Nabízí se tak otázka, jestli ji vůbec má,” uvažuje Junek, který odmítá plán, že by auto do své sbírky přikoupilo muzeum ve Vysokém Mýtě.

„Jedno téměř stejné už máme. Volné peníze raději budeme investovat do jiných vozů, pod kterými je Sodomka podepsaný. Samozřejmě by se nám ale líbilo, kdyby se našel kupec z Česka, aby se náš a v USA nabízený vůz mohly postavit vedle sebe,“ říká Junek.