Na trhu je na prodej víc zemědělských podniků než kdy dřív. Na vině je drastické sucho, ale i dlouhodobě špatná ekonomická kondice firem.
„V úrodných oblastech se pořád uživit dokážou, v méně úrodných už ne,“ říká Jan Šimek, který stojí v čele společnosti JTZE, druhého největšího hráče na trhu, který obhospodařuje jedno procento veškeré zemědělské půdy v tuzemsku. Proč se podle Šimka některým českým farmářům v současnosti nedaří?
V autě vozí boty do terénu, větrovku a nůž, aby mohl na poli zkontrolovat zdravotní kondici rostlin, což v elegantních interiérech sídla skupiny J&T v pražském Karlíně, v nichž dominuje dřevo a kov, zní hodně překvapivě. Jenže Jan Šimek řídí z pozice šéfa představenstva zemědělskou společnost JTZE s necelými čtyřiceti tisíci hektary půdy a víc než polovinu pracovního týdne tráví na farmách.
Vystudoval sice ekonomii, pracoval v singapurském startupu Foodpanda nebo jako konzultant v McKinsey, před deseti lety ale zakotvil v J&T. K zemědělství měl blízko vždycky, protože jeho otec podniká na vlastní farmě v jižních Čechách.
JTZE tvoří dvacítka firem v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Tam značka vznikla v roce 2020 pod vedením byznysmena Dušana Palcra. V Česku začínali s několika farmami na Klatovsku a Kolínsku, největší akvizicí bylo později začlenění skupiny Spearhead, kterou koupili od rakouského investičního fondu Accession Capital Partners.
Byl to zásadní byznysový skok, který z nich udělal dvojku na trhu měřeno velikostí obhospodařované zemědělské půdy hned po Agrofertu Andreje Babiše. Přepočteno na roztříštěný zemědělský trh v zemi je to jedno procento veškeré půdy, konkurenční Agrofert má procenta tři.
Hlavními komoditami JTZE zůstává s velkým náskokem pšenice, pak řepka, kukuřice, ječmen, ale i mléko, jehož cenu letos provází extrémní pokles, a chov masného skotu. Skupina měla loni dvouapůlmiliardové tržby a pracuje v ní 450 lidí.
České zemědělství stagnuje
„Zemědělství je na jednu stranu podceňovaný a na druhou stranu nesmírně kapitálově náročný byznys,“ vysvětluje Jan Šimek. Farmy řeší drahou naftu, energie, hnojiva, pracovní sílu, nízké výkupní ceny, tlak obchodních řetězců i geopolitickou nejistotu. Zároveň musejí dál investovat do půdy, technologií, lidí i efektivity.
V Česku v posledních letech skokově rostly ceny zemědělské půdy, za posledních patnáct let v průměru o devět a půl procenta ročně. Majitelé zemědělských ploch je berou jako stabilní investici, ale spokojí se jen s velmi malým výnosem okolo dvou procent.
Šimek nečeká, že by se v příštích měsících jejich skupina výrazněji rozšiřovala, protože se domnívá, že řada firem v potížích se zachránit nedá.
Foto JTZE
„Sucho je jen jeden velký problém,“ říká. „Na druhou stranu se na to nemůžeme vymlouvat, někdy je sucho, někdy hodně prší, to je příroda. Ten největší problém zemědělství je, že my v Evropě si sami sobě zpřísňujeme podmínky oproti třetím zemím,“ dodává Šimek.
Jako příklad uvádí sóju, kterou státy Evropské unie ve významném množství dovážejí z Brazílie. „Některé chemické ochranné látky pro ochranu plodin se vyrábějí v evropských chemičkách, nesmějí se tady aplikovat, ale vyvážejí se do Brazílie a tam se používat smějí. A z té Brazílie se pak do Evropy právě sója dováží, celkem třináct milionů tun ročně,“ popisuje Jan Šimek.
Buďme jako Austrálie
A přidává další příklad. „Řepku tady všichni nenávidí. Ale ve skutečnosti Evropa čím dál více řepky musí dovážet, letos okolo osmi tun. A polovina tohoto dovozu pochází z Austrálie,“ podotýká.
„Je správné, že Evropská unie chce být ekologická, ale pojďme začít tím, že si tady vypěstujeme to, co chceme spotřebovávat, ať máme kontrolu nad tím, jak si to vyrobíme,“ argumentuje předseda představenstva JTZE.
Podle něj cesta vede přes rovné tržní prostředí, tak jako v už zmiňované Austrálii, ale také přes racionální systém dotací, které neudělají z evropského zemědělství skanzen.
„Zemědělec nemá být synonymem pro někoho, kdo si zaslouží lítost. Má mít nový výkonný stroj, tím pádem vysokou produktivitu práce a díky tomu zajímavý plat. Hlavní roli státu nevidím v tom pomáhat, ale naopak nebránit,“ míní Jan Šimek.
Dotace podle něj dávají smysl jen v horských nebo podhorských oblastech, kde by se jinak nehospodařilo.
Foto JTZE
JTZE loni investovala zhruba 150 milionů korun do různých strojů a modernizace staveb, letos to bude podobná částka.
Jedinou cestu do budoucna vidí Jan Šimek v precizním zemědělství, což je jednoduše řečeno strategie, jak na metr čtvereční půdy dostat optimální množství osiva, hnojiva i chemie, pokud je to potřeba.
K tomu dnes farmářům pomáhá satelitní snímkování polí, drony, senzory na kombajnech, které měří výnosy a jednou snad budou umět dávkovat i hnojiva.
Chytré obojky pro skot, které odhalí včas například nemoc zvířete. Skupina nedávno pořídila první plně autonomní traktor bez kabiny, který po poli jezdí sám. V tom vidí Šimek jednu z dalších cest, jak mohou zemědělské firmy šetřit náklady a vyrovnat se s nedostatkem zaměstnanců.
Foto JTZE
