skip to main content
Jak vychovávat děti

Stejně důležitý jako máma. I otcům se při péči vyplavují hormony, neděje se to ale automaticky

Daria Hvížďalová je spoluzakladatelkou technologického startupu Mainware, CEO vzdělávacího institutu 42 Prague a lektorkou umělé inteligence v byznysových procesech na European School of Business and Management. Ve svém sloupku se zamýšlí nad tím, co (ne)ví věda o otcovství i jak být dobrý táta.

Neurověda a analýza dat mohou pomoci modernímu otci si uvědomit, kdy je konečně dost dobrý.

Od roku 1950 americká vláda utratila zhruba 600 miliard dolarů za programy NASA, téměř deset miliard dolarů na sběr dat o mateřství, ale pouhých 15 milionů dolarů šlo na výzkum související s otcovstvím. Což znamená, že lidstvo ví víc o Alfa Centauri než o otcovství.

Na druhou stranu i toto omezené množství výzkumů hraje velkou roli a signalizuje, že máma není všechno. I proto, že se o důležitosti role otců začalo mluvit a psát, se muži cítí víc zmocněni se zapojit – s vědomím, že jsou pro své děti a rodinu stejně důležití jako matka.

Role otců se za poslední půlstoletí změnila k nepoznání a čas, který otcové tráví se svými dětmi se téměř ztrojnásobil. Dnes už se otcové nechtějí omezovat na roli živitele rodiny a přísného vykonavatele trestů. Chtějí být skutečnými spolurodiči, poskytovat výchovu a péči svým dětem.

Tuto změnu částečně způsobil nárůst dvouvýdělečných domácností, ale taky vedlejší efekt urbanizace – absence geograficky blízké širší rodiny v životě mladých rodičů, což prostě nutně vyžaduje, aby do péče o dítě vstoupil otec.

Co ale v dnešní době znamená být „dost dobrý táta“? Rozhodně víme, že na to už nestačí pohladit dítě po hlavě po návratu z práce a jít si po svém. Čím dál tím častěji je běžné umět dítě vykoupat, nakrmit, uspat, vyzvednout ze školky nebo školy.

Společné péče ale není nikdy dost – už jenom proto, jak se mění společnost kolem nás. Moderní matky jsou velkou inspirací a chtějí nejen dávat dítěti víc pozornosti, ale pracovat a mít aktivní sociální život. A to vyžaduje zapojení otců do výchovy, což je situace, která může spoustu budoucích rodičů naprosto vyděsit.

Chcete vědět, co se s vámi stane ve chvíli, kdy se vám dítě narodí? Dle výzkumu nic moc. Zatímco porod uvolňuje do mozku ženy záplavu oxytocinu, která má za cíl vzbudit pocity lásky, muž může být ve stejnou chvíli v pokušení zkontrolovat fotbalové výsledky.

Je to v rozporu s oblíbeným sentimentálním příběhem celebrit – „Když jsem poprvé viděl tu tvář, změnil se mi celý svět!“ –, ale porodní zážitky jsou stejně jedinečné a rozmanité jako muži, kteří je mají. Okamžitá láska může být příběh, ale není to nutně norma ani pro jednu stranu.

Reklama

Takže kdy svůj oxytocin dostane i muž? Když mu předají dítě do náruče a otec se za ně poprvé cítí zodpovědný. Muži získávají biologické výhody role táty ne instantně, ale až v procesu – až když se začnou starat o své děti a dostanou hormonální „odměnu“ za úspěšně odvedenou práci.

Jakkoli zvláštně to může znít, první špinavé plenky a dětské hysterie se stávají vstupní drogou do péče o dítě. Budete chtít víc. A takhle to jde donekonečna – dítě a táta si předávají dobré pocity tam a zpět. Ale táta musí začít jako první.

Co si představíte jako první věc, kterou si tatínkové s dětmi užívají nejvíc? Aktivity, při kterých jsou děti s výskotem létají vzduchem, běhají po místnosti nebo jsou lechtané až k hlasitým záchvatům smíchu. A je to forma hry, kterou téměř výhradně provozují otcové.

Nemyslí to špatně, ale budují si tím unikátní vztah s dítětem. Kromě toho, že je to spousta zábavy, má tato hra klíčovou roli při vytváření vazeb a ve vývoji dítěte.

Uvolňuje totiž podle výzkumu Ruth Feldmanové, sociální neurovědkyně z Yale University Child Study Center, přílivovou vlnu vazebných hormonů u obou účastníků a díky své náročné a riskantní povaze začíná budovat dovednosti reciprocity, empatie, schopnost vyhodnocení rizik a překonávání výzev, které všechny děti potřebují.

Takže hra na drsňáka nejen upevňuje vazby mezi otcem a dítětem, ale má také zásadní roli v sociálním vývoji dítěte.

Homosexuální otcové nám řekli hodně o nesmírné flexibilitě mozků otců. Ze studií heterosexuálních rodičů víme, že maminky a tatínkové vykazují různé vrcholy v aktivaci při interakci se svými dětmi – ty odrážejí jejich různé evoluční role, vazby a vývojové vstupy.

Ale studie o primárních pečujících otcích a gay otcích ukazují, že v nepřítomnosti matky tito muži vykazují vrcholy v aktivaci v obou mozkových oblastech – tedy jak v„matka zóně“, tak i „táta zóně“, které jsou také propojeny novou neuronovou cestou.

Neexistuje tedy žádná daty stvrzená překážka pro to, být dobrým otcem, ani není přesně definován obsah této role. A dokonce to není role, kterou musíte hrát – stačí být sám sebou. Stát se tedy dobrým otcem znamená poznat sám sebe a využít vše, co je ve vás dobré, abyste vychovali někoho, kdo bude (možná jednou) lepší než vy. Challenge accepted?