skip to main content
Byznys

Temná strana síly. Kdo je ruský Darth Vader a Putinova pravá ruka Igor Sečin?

Ruská média mu říkají „Darth Vader“. Američtí diplomaté působící v Moskvě o něm kvůli jeho zákulisnímu vlivu mluví jako o „šedé eminenci Kremlu“. Seznamte se, tohle je Igor Sečin, 61letý CEO státního ropného gigantu Rosněfť a neoficiální zástupce Vladimira Putina.

Sečin díky své neochvějné loajalitě vůči Putinovi nesmírně zbohatl. Jak moc? Těžko říct přesně, protože kromě akcií veřejně obchodovatelné společnosti Rosněfť neexistuje žádná dokumentace o jeho majetku.

Americký Forbes však na základě veřejných záznamů, zpráv ruských médií a ocenění jeho jachet, které poskytla společnost VesselsValue, odhaduje, že Sečinův majetek má hodnotu nejméně osm set milionů dolarů. Tedy spíše měl, dokud na něj 28. února nedopadly sankce Evropské unie.

Většina majetku CEO ruské státní ropné společnosti Rosněfť je totiž navázaná na superjachty, které mu teď západní mocnosti zmrazily nebo rovnou zabavily. Dvě z nich patří mezi nejdražší na světě.

Tou první je Crescent s délkou 136 metrů, dvěma helipady, výsuvným hangárem, kinem, salonem krásy, bazénem a hlavně hodnotou 511 milionů dolarů.

Druhá s hodnotou 134 milionů dolarů má 86 metrů, bazén, ze kterého se dá udělat helipad, a jmenuje se Amore Vero. Jde o její druhé jméno, do jejich rozvodu v roce 2017 nesla jachta jméno Sv. princezna Olga podle Sečinovy exmanželky.

V březnu o obě plavidla přišel. Není jasné, jestli Sečin vlastní Crescent přímo nebo prostřednictvím partnera, VesselsValue ho však identifikovali jako skutečného vlastníka. Potvrdil to i zdroj španělské policie, kterého citovala i agentura Reuters, a zdroj z jachtařského prostředí, který mluvil s Forbesem.

Sečin a jeho děti (Ivan – sankcionovaný Spojenými státy od 24. února, Inga a Varvara) údajně vlastní i nemovitosti na luxusním moskevském předměstí Rublovka. Podle ruských novin Vedomosti tak byznysmen začal stavět dům na trojhektarovém pozemku v roce 2014, o rok později hned vedle získaly ještě o něco větší pozemek jeho děti.

Vedomosti uvádějí, že za nemovitosti zaplatili 110 milionů dolarů. Kvůli pádu rublu ale jejich hodnota dnes nejspíš klesla asi o deset milionů dolarů. Článek z roku 2016, který tyto nákupy popisuje, bohužel musel být odstraněn. Sečin kvůli němu redakci totiž zažaloval za zasahování do jeho „soukromého života“ a soud mu dal za pravdu.

Kromě toho má Sečin podíl i ve společnosti Rosněfť. Je to sice necelé jedno procento, ale pořád má hodnotu asi 77 milionů dolarů.

Sám Sečin odmítl tento článek komentovat. Po zaslání podrobných otázek týkajících se jeho bohatství a vzestupu k moci však Rosněfť odpověděla, že komentář netřeba. „Stejně jako výmysly bláznů nevyžadují komentář. Celý obsah tvoří výmysly a iluze mimo realitu, stejně jako divoké domněnky, které spojuje až manická nenávist. Autoři zjevně dlouhodobě trpí různými fóbiemi.“

Jak vlastně Sečin ke svému bohatství přišel? Jedna teorie tvrdí, že čerpal ze značných finančních toků Rosněfti, která je druhým největším producentem ropy na světě. Čistá výše hotovosti společnosti v roce 2020 činila dvacet miliard dolarů, v roce 2012 dvanáct miliard dolarů.

„Sečin má už asi dvacet let pod kontrolou peněžní toky Rosněfti,“ říká ruský opoziční politik a ekonom Vladimir Milov, který v roce 2002 působil jako náměstek ruského ministra energetiky. „Rosněfť je jednoznačně největším generátorem peněz v Rusku. Když jste v pozici, kde určujete, kam peníze jdou, můžete určité toky nasměrovat tím nebo oním směrem.“

Další teorií je ta, podle které si Sečin bere část výnosů z energetických obchodních sítí Rosněfti, které zprostředkovávají prodej a transport ropy na mezinárodní úrovni.

„Rosněfť je ve velké míře zapojená do mezinárodních obchodních sítí. Je to jeden ze způsobů, jak se Sečin může relativně snadno obohatit,“ tvrdí Milov. „Jsem si celkem jistý, že každý, kdo se zapojuje do lukrativních obchodů s Rosněftí, musí byť zavázaný přesměrovat určité procento svého výdělku.“

„Jako oligarcha máte čtyři způsoby, jak vydělat peníze,“ říká Anders Åslund, švédský ekonom, který spolu s Jeffreym Sachsom začátkem 90. let radil Borisi Jelcinovi při reformách trhu.

„Jedním je rozkrádání majetku. Druhým, nejběžnějším, je získávání provizí ze zadávání veřejných zakázek. Třetím je manipulování akcií a čtvrtým úvěry, které se vezmou a nesplatí. U Sečina je to asi trochu od každého.“

Na rozdíl od oligarchů, kteří byli dlouholetými přáteli Putina, jako třeba jeho bývalého sparring partnera v judu Arkadije Rotenberga a mediálního magnáta Jurije Kovalčuka, se nezdá, že by Sečin dostal odměnou některý z podniků. „Sečin je Putinův sluha,“ tvrdí Åslund.

To ostatně potvrzuje i jeho malý podíl v Rosněfti. „Spíš než jako moderní oligarcha, který se obohacuje a zajišťuje si kontrolu nad majetkem, se chová jako sovětský diktátor z minulosti, který věci patřící společnosti jednoduše využívá pro své potřeby,“ říká Milov.

Sečinův vzestup začal v Petrohradu, kde se, stejně jako ruský prezident, narodil a vyrůstal. V roce 1984 získal na Leningradské státní univerzitě titul z francouzštiny a portugalštiny a doktorát z ekonomie a poté působil jako sovětský tlumočník během občanských válek v Angole a v Mosambiku v 80. letech.

Potom se vrátil do Ruska a v roce 1988 působil jako poradce pro zahraniční obchod pro vedení Petrohradu. Během jeho působení na magistrát nastoupil i Putin – v roce 1991 se stal součástí administrativy starosty Anatolije Sobčaka jako poradce pro mezinárodní záležitosti.

Oba muži začali stoupat po kariérním žebříčku a v roce 1996 byli oba přesunuti do Moskvy, aby pracovali pro tehdejšího prezidenta Borise Jelcina. Koncem 90. let byl Putin prezidentem Federální bezpečnostní služby, nástupce KGB, Sečin působil na různých vysokých postech v Jelcinově administrativě.

Když se Putin na přelomu milénia stal prezidentem, jmenoval Sečina zástupcem vedoucího své administrativy.

„Pokaždé, když se Putin v hierarchii posunul výš, Sečin byl u toho,“ říká Thane Gustafson, profesor práva na Georgetownu a odborník na ruskou energetiku. „Hlídal u vchodu do jeho kanceláře a řídil Putinův život.“

Sečin vtrhnul na obchodní scénu v únoru 2003, kdy spolu s tehdejším prezidentem Rosněfti Sergejem Bogdančikovem uzavřel dohodu v hodnotě 623 milionů dolarů a převzali ropnou společnost Severnaja Neft s ropnými poli v severním Rusku.

Reklama

Pro státní Rosněfť, která měla po období devadesátých let, kdy si jednotliví oligarchové urvali ta nejlepší ropná pole pro sebe, jen nekvalitní aktiva, to byl neobvyklý krok. A zároveň to bylo poprvé, co ruská státní firma akvírovala soukromou společnost. A také poprvé, co se Sečin objevil před zraky širší veřejnosti. Předtím byl podle Milova poměrně zručným technokratem. Jeho vzestup byl rychlý a neočekávaný.

Ještě ten stejný měsíc se v televizi s Putinem střetl ropný magnát Michail Chodorkovskij, tehdy nejbohatší muž Ruska s majetkem ve výši patnácti miliard dolarů. Veřejně se s ním pohádal, obvinil Kreml z korupce a vyjádřil nespokojenost s dohodou se Severnaja Neft. Nebyl to dobrý nápad.

O sedm měsíců později ho totiž zatkli kvůli obvinění z daňových podvodů a úniků, kvůli čemuž ztratil kontrolu nad svou ropnou společností Yukos, v té době jedním z největším světových producentů ropy.

Chodorkovskij byl odsouzený na deset let a propustili jej až v roce 2013. Sečina jmenovali do představenstva Rosněfti v červenci toho roku, zástupcem vedoucího Putinova štábu ale zůstal.

Zatímco byl Chodorkovskij ve vězení, Sečin získal v prosinci 2003 pro Rosněfť hlavní dceřinou společnost Yukosu Yuganskneftgaz za 9,4 miliardy dolarů, asi polovinu její tehdejší hodnoty. V roce 2003 Yukos Rosněfť zažaloval o jedenáct miliard dolarů, ale následující rok zbankrotoval. Většinu jeho zbývajících aktiv koupila v roce 2007 za levno Rosněfť.

Bývalý nejbohatší muž Ruska Michail Chodorkovskij.

Právní tahanice trvaly několik let napříč sedmi zeměmi včetně Spojených států, Ruska a Velké Británie, než se Rosněfť v roce 2015 dohodla s akcionáři Yukosu. Chodorkovskij pak Sunday Times řekl, že celou akci proti němu „organizoval Igor Sečin“, aby měl „výmluvu uzmout Yukos“.

Sečin má úzké vazby taky na Vladimira Ustinova, generálního prokurátora, který útok na Yukos zorganizoval. Sečinova dcera Inga je vdaná za Ustinovova syna Dmitrije.

V květnu 2012 Sečin odešel z pozice místopředsedy Putinovy vlády a stal se CEO Rosnefti. O sedm měsíců později Rosněfť koupila ruskou ropnou společnost TNK-BP za 55 miliard dolarů. Tento obchod znamenal obrovské odměny pro alespoň půl tuctu miliardářů, kteří byli mezi investory TNK-BP, včetně Michaila Fridmana, Viktora Vekselberga a Leonarda Blavatnika.

Společnost zároveň získala v Rosněfti téměř dvacetiprocentní podíl, který dodnes vlastní. 27. února však oznámila, že ho chce prodat. Potenciálními kupci jsou státní ropné společnosti z Číny, Indie a Kataru, ale i samotná Rosněfť.

Tak jak rostla aktiva Rosněfti, rostla i Sečinova schopnost utrácet. V roce 2012 koupil jachtu Amore Vero. V tomtéž roce koupil i Crescent, výstavba této obrovské jachty však trvala pět let. V letech 2014 a 2015 za nemovitosti v okolí Moskvy utratil 110 milionů dolarů.

Na takové rozhazování mu však jeho denní práce určitě nestačí. V roce 2013 vydělal padesát milionů, což z něj podle ruského Forbesu dělá nejlépe placeného CEO v zemi.

V roce 2014 Sečin zažaloval ruský Forbes za pomluvu a o tři měsíce později soud rozhodl, že článek má být smazán, protože o Sečinovi „vytváří negativní obraz“.

O dva roky později zaplatila Rosněfť 5,2 miliardy dolarů za většinový podíl v společnosti Bashneft, který odkoupila od ruské vlády. Vláda ho získala v říjnu 2014, když ho zabrala ruskému miliardáři Vladimiru Jevtušenkovi po tom, co ho zatkli na základě obvinění z praní špinavých peněz. V prosinci ho ale propustili a obvinění byla později zrušena.

Podle Chodorkovského byl Sečin strůjcem vyvlastnění Bashneftu podobně jako v případě Yukosu. „Toto je ten samý Sečin, který za jedenáct let nezmoudřel, ale zřejmě se stal ještě chamtivějším,“ řekl ruskému deníku Vedomosti v roce 2014. Chodorkovskij v čase vydání článku na žádost o komentář nereagoval.

Finanční linka spojující Putina a Sečina vede oběma směry. Rosněfť přispěla na vybudování „Putinova paláce“, honosné usedlosti s rozlohou víc než 17 600 metrů čtverečních nedaleko letoviska Gelendžik na pobřeží Černého moře. Podle sankcí Evropské unie „se Rosněfť podílela na financovaní vinic v palácovém komplexu nedaleko Gelendžiku, který podle všeho osobně využívá prezident Putin“.

Vyšetřování protikorupční nadace ruského opozičního politika Alexeje Navalného z roku 2021 tvrdí, že Putin je vlastníkem tohoto sídla, jehož výstavba stála odhadem jednu miliardu dolarů. Putin popřel, že ho vlastní. Jeho přítel z dětství a sankcionovaný oligarcha Arkadij Rotenberg tvrdí, že patří jemu.

Co se týče Sečinova osobního bohatství, Spojené státy na něj poprvé uvalily sankce v roce 2014, po ruské anexi Krymu. Avšak až v březnu 2022, několik týdnů po tom, co na něj uvalila sankce Evropská unie, se úřady ve Francii a ve Španělsku zaměřily na jeho dvě superjachty.

První zásah přišel 3. března, kdy francouzská celní správa formálně zabavila Amore Vero v přístavu La Ciotat na Francouzské riviéře. Tisková zpráva oznamující zajištění jachty označila Sečina za jejího skutečného vlastníka. O dva týdny později zmrazily španělské úřady Crescent v Tarragoně, necelých sto kilometrů jižně od Barcelony, zatímco pracovaly na potvrzení vlastnictví jachty.

Většina oligarchy vlastněných jachet je držená prostřednictvím složitých řetězců offshorových společností a Sečin není výjimkou. Registrovaným vlastníkem Crescentu je Densiarly Enterprises Ltd/Trident Trust Co se sídlem na Kajmanských ostrovech a Amore Vero je registrovaná na společnost Kazimo Trade & Invest Ltd. se sídlem na Britských Panenských ostrovech.

Obě lodě spravuje společnost Imperial Yachts se sídlem v Monaku, kterou zdroj z jachtařského průmyslu nazval „Putinovi lidé, co se jachet týče“. Mluvčí společnosti Imperial Forbesu řekl, že Sečin není skutečným vlastníkem Crescent nebo Amore Vero, ale potvrdil, že jachtu Amore Vero spravují od roku 2018, kdy ji „koupil její současný vlastník“. Ani Forbes, ani VesselsValue nenašly žádné důkazy, že Amore Vero byla v roce 2018 prodaná nebo že bylo její vlastnictví převedeno na někoho jiného.

„Imperial je nejutajovanější operací v tomto odvětví, kvůli jejímu napojení na ruské lídry,“ řekl zdroj z jachtařského průmyslu Forbesu. „Pokud jste součástí Putinova nejužšího kruhu, nakupujete přes Imperial.“

Imperial postavil i 140metrovou Šeherezádu za sedm set milionů dolarů, jejíž spojení s Vladimirem Putinem nedávno odhalila Navalného Protikorupční nadace. Mluvčí Imperial Forbesu řekl, že firma působila jako stavební manažer Šeherezády, nicméně v současnosti jachtu nespravuje. „Imperial Yachts nemá klienty, kteří jsou sankcionovanými jednotlivci nebo subjekty,“ dodal.

Předplatné Forbesu
Ze mlejna
Forbes 5/2022

Spekulovalo se o tom, že Sečin kontroluje svá aktiva prostřednictvím svých spolupracovníků, včetně bývalého CEO Rosněfti Eduarda Chudainatova. Chudainatov byl generálním ředitelen Rosněfti v době, kdy Sečin působil jako místopředseda Putinovy vlády. Potom od něj v roce 2012 přebral funkci CEO. Po krátkém působení ve funkci podpředsedy Rosněfti Chudainatov v roce 2013 ze společnosti odešel, aby založil vlastní ropnou společnost Independent Oil Company.

Podle VesselsValue je Chudainatov vlastníkem jachty Amadea v hodnotě 245 milionů dolarů, která je registrovaná na společnost Millemarin Investments Ltd. se sídlem na Kajmanských ostrovech. Amadu také spravuje společnost Imperial. V současnosti kotví v Lautoce na Fidži, kde se na ni vztahuje soudní zákaz bránící jí opustit zemi, dokud Spojené státy nevydají příkaz k zabavení.

I když Sečin o přístup ke svým superjachtám přišel, stále je jejich vlastníkem. Podle Benjamina Maltbyho, partnera londýnské právnické firmy Keystone Law, která se na superjachty zaměřuje, neexistuje v případě zmrazení nebo zabavení jachty žádný převod vlastnictví.

A navzdory sankcím to vypadá, že Sečin našel i způsob, jak nadále platit údržbu Amore Vero v loděnicích La Ciotat, kde byla loď zabavená, když ji opravovali. Alice Boisseau, mluvčí La Ciotat Forbesu řekla, že platby přicházejí jako obvykle a jachta nadále kotví v loděnici.

Přijímání plateb od Sečina, i těch provedených přes off-shorové firmy a třetí strany, by podle Maltbyho mohlo být porušením sankcí. Boisseau Forbesu řekl, že „La Ciotat Shipyards bude pod dohledem francouzských celníků zcela dodržovat sankce“. Mluvčí francouzské celní správy žádost o komentář odmítl.

Zdá, že Sečin se před hromadícími se sankcemi skrývá v Rusku, daleko od svých luxusních jachet. Jeho poslední veřejné vystoupení mimo Rusko bylo na ekonomickém fóru v italské Veroně loni v říjnu. V den, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se zúčastnil setkání s Putinem a dalšími ruskými podnikateli v Kremlu. Od té doby ho nebylo vidět.

V Rakousku registrované obchodní letadlo Boeing 737-700 s koncovým označením OE-IRF, které provozuje Rosněfť a Sečinovi rodinní známí s ním údajně v roce 2016 letěli na dovolenou na Maledivách, dva měsíce před válkou absolvovalo několik letů mezi Moskvou, Frankfurtem, Petrohradem i Dubají. Jeho poslední let byl 8. února, kdy v průběhu osmi hodin letělo z Moskvy do Frankfurtu a zpátky.