Jeho příběh je neuvěřitelný a vydal by na několik životů. Ač pochází ze státu, který nemá moře, jako první český mořeplavec třikrát obeplul zeměkouli. Sám. Vítěz řady závodů, držitel desítky světových rekordů, kterého v rodné zemi namísto slávy čekalo vězení. Richard Konkolski – muž, jenž vstoupil do dějin námořního jachtingu.
Tak tohle bylo moje moře.“ Stojíme na břehu rybníka v Bohumíně, nedaleko Ostravy, a Richard Konkolski rozpřáhne ruce a ukazuje na hladinu, nad níž právě letí dvě labutě. Pozoruje jejich ladný pohyb, než oba ptáci dosednou na vodu kousek od nás. „Ty jsem tu snad ještě nikdy neviděl,“ říká a otáčí se směrem ke mně, úsměv na tváři.
Jeho oči jsou modré jako oceán, který se pro něj stal kdysi druhým domovem. Strávil na něm dlouhé měsíce, dohromady pět let, sám, doprovázen křikem racků, zpěvem velryb i hukotem rozbouřených vln, které několikrát otočily jeho loď kýlem vzhůru. Pral se s nimi, bojoval, nevzdal se. Jeho síla a odhodlání mu pomohly přežít. Naučil se, že největším nepřítelem je panika. A sebeovládání mu několikrát zachránilo život. Tohle je příběh muže, který dokázal téměř nemožné.
„Pojďte dál. A nezouvejte se.“ Vstupujeme do domu v Dolní Lutyni, který si Richard Konkolski pořídil, když se po třiatřiceti letech strávených v USA vrátil zpět do Česka.
Byt v Bohumíně, v němž před odchodem do „nucené“ emigrace žil a který mu, stejně jako ostatní majetek, zabavil komunistický režim, po sametové revoluci zpět nedostal. „Já vždy říkám – socialistický režim mi sebral majetek, ale nechal občanství. A nový režim mi nevrátil ani cent, a ještě mi vzal občanství,“ podotýká.
Hořkost, kterou tehdy cítil, už je dávno pryč, jedenaosmdesátiletý muž bere život takový, jaký je. Nestěžuje si. Stojíme v jeho pracovně, kde mi chce ukázat některé archivní fotografie z cest. Představa, že začne listovat v albu a vytahovat fotky vyvolané z negativu, se záhy ukáže jako zcela lichá.
Několik počítačů v řadě, které vytvářejí obraz velína, vlastně jen odkazuje na léta strávená v Americe. V Newportu, kde žil a který je mekkou amerického jachtingu, měl své vlastní nahrávací studio, byl jedním z prvních, kteří natáčeli na DVD a začali streamovat.
Pro byznys si zvolil obor, kde se musí neustále reagovat na vývoj, jenž jde kupředu zběsilým tempem. Všechny své lodní deníky, které si kdysi psal nebo namlouval na magnetofon, všechny fotografie i videa, jež pořizoval, má dnes pečlivě archivované v digitální podobě.
„Tohle je Niké,“ otevírá jednu ze složek v počítači a ukazuje loď, s níž zažil první závody a plavbu kolem světa.
V řecké mytologii značí bohyni vítězství. Nechybělo přitom mnoho a mohla se jmenovat Mír. „Vlastně za to vděčím manželce ředitele bohumínských železáren, která byla její kmotrou.
