Oliver Blume dnes neměl mít dobrý den. Šéfa koncernu Volkswagen totiž čekalo dramatické jednání dozorčí rady, ve kterém neměl silné karty. Do poslední chvíle jeho návrh na zásadní řez a masivní úspory včetně zavření pěti desítek tisíc pracovních míst měl proti sobě tvrdou zeď.
Silné odbory, které mají v dozorčí radě stejný počet hlasů jako strana kapitálu, tedy majitelů koncernu, takové plány radikálně odmítaly. A i spolková země Dolní Sasko, která kontroluje 20 procentní podíl Volkswagenu, to odmítala.
Čekalo se, že dnes dojde k eskalaci napětí mezi stranami, které mají velmi rozdílný pohled na záchranu Volkswagenu. Možnost, že by se mohli domluvit, se zdála jako vyloučená.
Nakonec se ale Oliverovi Blumemu povedl mistrovský kousek. Dozorčí rada VW se ve čtvrtek večer překvapivě nakonec shodla na novém plánu restrukturalizace.
Přitom během posledních týdnů proti sobě nestál jen management a odbory, ale spory vznikly i v rámci představenstva. O to nečekanější je, že se nakonec plán, který má udržet Volkswagen dlouhodobě konkurenceschopným, přijala rada většinu představenstva jednomyslně.
Největší evropská automobilka tak plánuje zrušit dalších 50 tisíc pracovních míst (k již dříve schválenému stejnému počtu). Takové množství představuje zhruba pětinu všech zaměstnanců v domovské zemi koncernu a hlavně porušení desítky let platného závazku o jistotě pracovních míst.
Návrh CEO Volkswagenu Olivera Blumeno, že mají skončit i čtyři továrny v Německu, v Emdenu, Zwickau, Hannoveru a Neckarsulmu, zatím definitivně neprošel. Členové rady si ale uvědomují, že to je jen otázka času a že s výhledem do budoucna není dostatečné využití pro tyto závody. „Dozorčí rada ve svém usnesení vzala na vědomí, že v koncernu Volkswagen existuje v Evropě nadbytečná výrobní kapacita ve výši 500 tisíc vozidel a že pro závody v Emdenu, Zwickau, Hannoveru a Neckarsulmu nelze v současné době zajistit konkurenceschopné následné využití kapacity v rozmezí let 2031 až 2034,“ cituje magazín WirtschaftsWoche vyjádření zástupců automobilky.
Představenstvo tak dostalo v této souvislosti nový úkol: „Pro tyto závody se souběžně a doplňkově prověřují alternativní možnosti využití.“ Když se takové využití, například pro zbrojní průmysl, o kterém se v této souvislosti mluví opakovaně už delší dobu, najde, pracovní místa se udrží. Pokud se tak nestane, skončí.
Kromě toho se dozorčí rada dohodla, že ročně bude mít cíl devět milionů vyrobených aut (to je zhruba o milion vozů méně než nyní a o tři miliony méně než před pandemií koronaviru) a provozní rentabilita tržeb má být ve výši přibližně devíti procent do roku 2030. Aby se to dalo splnit, musí klesnout investice v období 2027 až 2031 na 135 miliard eur. Původně koncern počítal s tím, že budou zhruba o 25 miliard vyšší. Neprošel ale návrh na vyčlenění značky VW z celého koncernu, proti kterému se postavila především strana politiky, tedy spolková země Dolní Sasko, která má ve Volkswagenu právo veta.
Oliver Blume do vedení Volkswagenu nastoupil před čtyřmi lety, když nahradil na pozici CEO Herberta Diesse, se nyní ocitl ve velmi podobné situaci jako tehdy jeho předchůdce, jen problémy automobilového kolosu se stihly výrazně prohloubit. Šéf Volkswagenu byl odhodlaný, použít všechny cesty, jak úsporný balík prosadit. Ještě ve čtvrtek odpoledne se zdálo nemožné, že by ho rada schválila. A tak měl připravený záložní plán, radikální krok, který se rovná de facto vyhlášení války silným odborům. Podle informací v německém tisku chtěl svolat mimořádnou valnou hromadu, kde by o restrukturalizaci koncernu nechal hlasovat přímo akcionáře.
Většinovým majitelem koncernu jsou zjednodušeně řečeno rodiny Porsche a Piëch, které drží přes 53 procent hlasovacích práv, dalších dvacet procent kontroluje spolková země Dolní Sasko (to je přitom klíčové, protože na zablokování zásadních rozhodnutí je takzvaným zákonem Volkswagen stanovena hranice právě dvacetiprocentního podílu), třetím největším akcionářem je pak Katar se 17 procenty kmenových akcií. Podle deníku Handelsblatt by to v historii německé ekonomiky bylo poprvé, co by se někdo odvážil k takovému kroku.
Nakonec to (zatím) není třeba. Už i ostatní členové dozorčí rady chápou, že Blume nemá na výběr. Ostatně pohled na hospodářské výsledky Volkswagenu je poměrně jednoznačný. Jen loni se propadl provozní zisk Volkswagenu o 53 procent na 8,9 miliardy eur. A sešup pokračuje dál. Za první polovinu roku klesl provozní zisk meziročně téměř o dvanáct procent na 5,9 miliardy eur. Německé továrny navíc mají o pětinu vyšší výrobní náklady než dravá konkurence a to je neudržitelné.
Elitní manažer, který před čtyřmi lety nastoupil do čela Volkswagenu s velkými nadějemi, má za sebou mistrovský kousek, ve který doufal málokdo a před sebou mnohem lepší den, než mohl doufat.
Teď se ukáže, jaké budou další dny, jestli se mu podaří plán převést do reality. A hlavně, jestli to bude na záchranu automobilového kolosu vůbec stačit.
