Marie Tomanová, Libuše Jarcovjáková, Václav Jirásek, Ivan Pinkava nebo Jiří Koudelka. Kdo se pohybuje ve světě umělecké fotografie, nejen tahle jména zná. A kdo ne, měl by si je minimálně zapamatovat, sledovat jejich kariéru a investovat do nich. A čekat, až se peníze zúročí.
Nahá žena otočená zády, na nichž jsou přidané f-otvory, aby tělo vypadalo jako housle. Přesně tak zachytil svou milenku a múzu Alici Prin, více známou jako pověstnou francouzskou zpěvačku Kiki de Montparnasse fotograf Emmanuel Rudzitsky, neboli Man Ray.
Tehdy, v roce 1924, určitě netušil, že se téměř o sto let později stane jeho dílo nazvané Le Violon d’Ingres nejdražší prodanou fotografií. V newyorské aukční síni Christie’s za jeden z nejslavnějších symbolů světového surrealismu utratil kupec před dvěma lety 12,4 milionu dolarů.
Umělecká fotografie sběratele láká, mít doma díla od Františka Drtikola, Josefa Sudka, Jaroslava Rösslera nebo Jaromíra Funkeho je ukázkou jak vytříbeného vkusu a společenského postavení, tak investičního umu. Právě u autorů zastupujících avantgardu a dnes již většinou nežijících bude cena fotografií stále stoupat. Částky se u nich pohybují až v řádech milionů korun.
Foto: Man Ray
Man Ray, Le Violon d’Ingres. Cena: 12,4 milionu dolarů
Například Temné vlny od Františka Drtikola se v aukci prodaly za více než osm milionů korun a drží si tak titul nejdražší prodané tuzemské fotografie. Přes společnost Christie’s ji před dvěma lety prodával herec Richard Gere jako součást své sbírky. Získal ji v roce 1998 prostřednictvím losangelské Fahey Klein Gallery.
Hodnotu autora, který se proslavil zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněnými kubisticko-futuristickými prvky, si uvědomuje třeba miliardář a developer Luděk Sekyra. Právě on má ve svých sbírkách zastoupená díla klasika fotografie aktu nebo i Josefa Sudka, jež nakupuje po světových aukcích.
Foto: František Drtikol
František Drtikol, Temné vlny. Cena: 8 milionů korun
Hodnotu autora, který se proslavil zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky, si uvědomuje třeba miliardář a developer Luděk Sekyra. Ve svých sbírkách má nejen Drtikola, ale také třeba díla Josefa Sudka nebo ucelenou kolekci Josefa Koudelky z sovětských vojsk v roce 1968.
Zaměřuje se ale především na autory světové fotografie. S nákupem mu pomáhají galeristé, které má různě po světě, třeba v New Yorku, ve Vídni nebo v Londýně, a kteří znají strukturu jeho sbírky a průběžně ji doplňují. Nakupuje ale rovněž na doporučení své kurátorky, která v zavedených aukčních síních nabídku sleduje.
„Mám rád fotografie Cindy Shermana anebo Richarda Avedona, ve sbírce je ale zastoupena i americká moderna nebo maďarští fotografové,“ přibližuje Luděk Sekyra. Při výběru se řídí svým vkusem, a také tím, aby vybraná díla do sbírky zapadla. Má jich stovky. „Dává mi to pocit krásy, pro mě je umělecký prožitek primární, až potom je důležitá investice. Fotografie má tu vlastnost, že dokáže zastavit čas, a to mě vždy zajímalo.“
Foto: Pavel Baňka
Pavel Baňka V USA je známější a prodávanější než u nás. Pronikání. Cena: 80 tisíc korun
Podle něj cena fotografií stále stoupá, jde o artikl, kterým se zabývají velcí sběratelé. On sám by chtěl do sbírky získat amerického modernistu Williama Egglestonea, který mu ještě schází. V aukčních síních se ale objevuje málokdy.
Jednu z největších soukromých sbírek české a slovenské fotografie pak má skupina PPF, kterou založil Petr Kellner a dnes ji vede jeho žena Renáta s rodinou. V současné době čítá 2250 děl od 211 autorů z let 1870 až 2020, mezi nimiž nechybí již zmiňovaný Josef Sudek, František Drtikol, Jaromír Funke, ale i současný Ivan Pinkava, nebo třeba Tono Stano. PPF Art díla ze sbírek pravidelně vystavuje, a to jak v Galerii Václava Špály a Ateliéru Josefa Sudka,který spravuje, tak je i půjčuje dalším institucím doma a v zahraničí.
Ceny se pohybují od pár set korun, až po tisícové a statisícové částky, zlaté období české fotografie však byly především roky 1990 až 2005. Ceny i zájem určovaly celosvětově vždy hlavně USA, Francie nebo Německo.
Současní autoři se prodávají obtížně, sběratelé jsou konzervativní a sbírají většinou jen slavná jména – Drtikola, Sudka, Rösslera, Háka, Štýrského.
Z těch žijících už mají své renomé třeba Josef Koudelka, nebo Jan Saudek, ale také Ivan Pinkava a Václav Jirásek nebo Pavel Baňka. I oni prodávají své fotky za desítky tisíc korun, u velkých formátů se lze dostat až k částce kolem sto padesáti tisíc korun. Josef Koudelka ale zhruba před deseti lety přestal dělat zvětšeniny pro prodej a exkluzivně jej zastupuje pouze americká Pace gallery. Nikde jinde se jeho díla sehnat nedají a jejich cena se může pohybovat i v řádech půl milionu korun.
Foto: Marie Tomanová
Marie Tomanová Vycházející hvězda newyorské scény. Self Portrait. Cena: 22 tisíc korun
Aby se díla současných umělců dostala do většího povědomí veřejnosti, o to se snaží pražská nezisková organizace Fotograf Zone. Už dvacet let podporuje to nejzajímavější v segmentu umělecké fotografie a zastupuje nejvýraznější tuzemské umělce. Kromě časopisu Fotograf spravuje i Fotograf Gallery a platformu Fotograf Contemporary.
V ní nabízí díla čtrnácti jmen a většina z nich patří k tomu nejlepšímu, co v zemi je. Třeba Marie Tomanová. Vystudovaná malířka, která odešla do USA, kde se začala živit fotografií. Vystavovala po celém světě: v New Yorku, Praze, Tokiu, Paříži.
Její portréty zobrazují Ameriku, v níž není individualismus vnímaný jako překážka, ale jako důkaz pestrosti. Obdivovat je mohli i loni návštěvníci Fotograf Gallery, kam zavítala s výstavou 5 East Broadway. Její uměleckou dráhu zachycuje rovněž chystaný celovečerní dokument HBO s názvem World Between Us. Fotí pro prestižní magazíny, měla i svou titulku v The New York Times, zakázky ji dává třeba Meta. Fotografii pojímá jako umění.
Její díla lze přes platformu Fotograf Contemporary koupit za čtyřicet tisíc korun, ta velkoformátová se dostají i nad sto tisíc korun.
Podobně je na tom Libuše Jarcovjáková, která fotila v sedmdesátých letech minoritní gay zónu a slavný pražský LGBTQ bar, T-Club, zachycovala rovněž romskou nebo vietnamskou komunitu. Představuje syrové a vizuálně silné snímky, často černobílé, které někdy kontrastují s barevnými fotografiemi z mobilu. V nabídce má momentálně kolem devíti fotografií, z nichž nejlevnější se pohybuje kolem pětačtyřiceti tisíc korun, nejdražší je na prodej za sto padesát tisíc korun.
Foto Libuše Jarcovjáková
Libuše Jarcovjáková Mezinárodně věhlasná fotografka. Autoportrét v bytě u Ester Krumbachové. Cena: 70 tisíc korun
Na zahraničním trhu se pak mohou prodat díla ještě dráž, což ostatně platí téměř pro všechny umělce.
„I proto jsem si po těch více než dvaceti letech existence řekli, že v Čechách chybí segment prodeje na mnoha rovinách, aby naši umělci a umělkyně měli větší podporu mecenášů. Častěji svá díla prodají venku, a tak je potřeba tu mezeru vyplnit,“ vysvětluje Markéta Kinterová, co je vedlo k tomu, že před dvěma lety založili obchodně zaměřenou platformu Fotograf Contemporary.
Jistota, že se investice do současného, a třeba i začínajícího fotografa zhodnotí, neexistuje. Je to podobné jako třeba u malby. Není pravidlo, které by určovalo, co bude mít v budoucnu potenciál. Zkušení sběratelé ho už odhadnout dokáží, ani oni ale nejsou vždy stoprocentně úspěšní.
Kdo nechce peníze vyhodit jen tak oknem, měl by se umělecké fotografii víc věnovat, nastudovat si ji a sledovat, jak se prodává v zahraničí. A v okamžiku, kdy se to vyplatí, tak ji nakoupit. Nejlepší je hledat na zavedených aukcích, které zaručují, že neprodají falzifikáty. Nemohou si to dovolit, ztratily by tím svůj kredit. U internetových aukcích taková záruka není.
Právě strach, že nezískají originál, často stojí za tím, proč se někteří sběratelé fotografii stále vyhýbají. „Je potřeba znát autorovu kariéru, nebo v případě, že jde o mladého umělce, vědět, jaký má potenciál, jaká díla jsou v jeho tvorbě stěžejní. Pokud si nejsou jistí, stačí za námi přijít a ptát se. A my jim poradíme,“ uzavírá Markéta Kinterová.
Foto: Duo Shotby.us
Duo Shotby.us Představuje to nejprogresivnější ze současné tvorby mladé generace. Bez názvu. Cena: 12 tisíc korun
Pravidla při koupi
Při výběru fotografií je pak nezbytné řídit se praktickými radami. Je dobré ujasnit si cíl, proč si fotografii koupit. Zda má jít jen o jednu, nebo o vybudování sbírky. Při koupi prvního díla by měla hrát prim intuice a spolu s ní i emoce, které vyvolává, ať už je to téma, technika nebo osobnost autora. „Důležité je stanovit si rozpočet, právě to, jaké jsou vaše finanční limity může hrát roli v případě, kdy se rozhodnete pro více děl. Obecná rada ale zní – Pořiďte si to nejlepší dílo, jaké si ve vaší cenové relaci můžete dovolit. Investice do kvality se rozhodně vyplatí,“ zdůrazňuje fotografka.
Fotografii pak radí v případě renomovanějších autorů kupovat v galerii, na uměleckých veletrzích, případně v aukcích nebo přímo z ateliéru. Před samotnou koupí je nutné zjistit si, v jakém počtu kusů byla zvětšenina vydaná. To se u fotografií přísně uvádí. Autor tím garantuje, že další kopie nad náklad edice v daném formátu už vydány nebudou. „Počet děl v edici má také vliv na cenu. U renomovaných fotografů je obvykle takzvaný vintage print dražší. Obecně se jedná o první fotografii zhotovenou autorem brzy poté, co pořídil negativ, a obvykle je jím podepsána a považuje se tak za originální dílo,“ popisuje Markéta Kinterová.
Údaje by měly být součástí certifikátu, které autor k dílu nabízí. V něm se zavazuje k tomu, že dodržuje pravidla hry, v opačném případě by ztratil kredit a renomé.
Zásady investice
Zajímavých fotografií mohou být na světě miliony. Vždy záleží na tom, jak se autor umělecky vyvíjí, kde vystavuje, jaké jsou jeho dosavadní úspěchy a zda jeho vizuální jazyk překonával a přinášel něco nového, zkrátka zda je v tvorbě progresivní.
„Pokud chci investovat, existují tři zásady. První je, že risk je zisk. Začít můžete i s malým budgetem, za pět až patnáct tisíc korun koupit dílo od někoho, kdo začíná, ale jeho vizuální jazyk vás osloví. My jsme často schopni poznat, že potenciál tam je, přesto je tam i riziko toho, že se zmýlíme,“ přibližuje Markéta Kinterová. Druhou zásadou je zlatá střední cesta. Tedy zvolit autory, kteří už se nějakým způsobem na scéně etablovali a mají za sebou výstavy ve větších galeriích, ideálně i mezinárodních. U nich lze mluvit o částce okolo padesáti tisíc korun, která může být dobrým začátkem pro investici. Důležité je vybírat díla, která byla dobře přijatá.
Třetí zásadou je sázka na jistotu, kdy už sběratelé kupují autory, kteří dosáhli určitého limitu. Vystavují doma i v zahraničí.
