skip to main content
Rodinné firmy

Tři bubeníci a jedna firma na sešity. Rodinná společnost Bobo slaví třicet let

V rohu prostorné haly se ukrývají staré bicí a štosy not. Vzácné poklady, které by člověk ve skladu papírenské firmy rozhodně nečekal. Jenže právě hudbou to všechno začalo.

Václav Kabát hrál na bicí v kapele Žentour a později ve Filmovém symfonickém orchestru. S tím se na počátku 90. let vydal do Venezuely, kde si vydělal tři tisíce dolarů. Po návratu je využil na rozjezd společnosti Bobo, která vyrábí bloky, sešity, kalendáře či diáře a úspěšně funguje už třicet let.

„Odjel jsem do Caracasu učit evropskou hudbu. Potřeboval jsem si předtím okopírovat noty, ale v Československu se to za totality nesmělo a problém s tím byl i po revoluci. Proto mě překvapilo, že ve Venezuele byla kopírovací centra na každém rohu,“ vzpomíná šedesátiletý podnikatel, který dnes vede firmu s manželkou Helenou (58) a syny Václavem (28) a Honzou (25).

Začínali s kopírkou na pavlači

Reklama

Když později přemýšlel, do čeho investovat vydělaných tři tisíce dolarů, kopírka byla jasná volba. S manželkou ji umístili na pavlač domu v Kateřinské ulici v Praze, kde tehdy bydleli. A zákazníky sem lákali cedulí, kterou načerno natloukli na nedalekém Karlově náměstí.

„Začínali jsme se strojem značky Minolta. A podle toho jsme se také pojmenovali MKK – Minoltou kopíruje Kabát. Jeden kolega bubeník mi ale říkal, že je to strašně blbý název, ať vymyslíme něco lepšího. A protože jsem Heleně přezdíval Bobo, tak bylo nové jméno na světě,“ líčí Kabát.

S tím, jak rostl počet zákazníků, přibývalo i kopírek. Kabátovi si otevřeli provozovnu v nepoužívané kočárkárně pavlačového domu. „Tak trochu jsme ten barák okupovali. Majiteli se to ale časem přestalo líbit a museli jsme se přesunout do vedlejšího domu. Později jsme si pořídili ještě další pobočku v Sedlčanech, jelikož pocházím z blízké vesnice Brzina,“ vypráví podnikatel.

Okopírované papíry vázali Kabátovi zákazníkům do kroužkové vazby a od toho už byl jen krok k výrobě vlastních papírenských produktů. První fabriku si otevřeli v areálu bývalých Sedlčanských strojíren a v roce 1995 se přesunuli do nevyužívaných zemědělských hal v nedaleké obci Voračice, kde sídlí dodnes.

„Do té doby byl k dostání jen jeden druh zboží. Snažili jsme se proto výrobu bloků a sešitů oživit. Měli jsme vlastní postavičku Myšáka Boba a vedle toho jsme používali různé licence typu Krtečka. Kladli jsme přitom důraz na řemeslnou výrobu. Postupně jsme naše produkty dostávali do papírnictví, knihkupectví a dalších obchodů po celém Česku a s tím, jak rostly, jsme se zvětšovali i my,“ popisuje Kabát.

Opustili diktát korporací

Kolem roku 2000 už měla firma tržby více než 150 milionů korun a zaměstnávala přes 150 lidí. Prošla si rychlým růstem a svým zbožím plnila rozlehlé regály hypermarketů. V jednu chvíli se to ale zlomilo.

„Od jednoho řetězce mi přišel požadavek na zalistovací poplatek 750 tisíc korun, jen abychom u nich mohli prodávat. A já si řekl dost. Nechci dělat s lidmi, které musím přemlouvat, ale s rovnocennými partnery,“ líčí Kabát.

Řetězce navíc stále více tlačily na co nejnižší cenu, což šlo proti snaze společnosti Bobo dělat poctivé řemeslné výrobky. S hypermarkety se tak rozloučila a kompletně změnila svou strategii. Začala budovat větší partnerství se sítěmi papírnictví, jako je Koh-i-Noor nebo McPen. Zmenšila produkci, ale o to víc se zaměřila na kvalitu.

Reklama

Dnes má Bobo třetinový počet zaměstnanců i obrat, který se kvůli pandemii a zavřeným papírnictvím loni meziročně ještě snížil z 50 milionů korun na 40 milionů korun. Ale majitelé firmy jsou mnohem spokojenější než v době jejího největšího boomu.

Libor Fojtík

„Opustili jsme diktát korporací a začali si to dělat po svém,“ říká podnikatel, který s rodinou a kolegy vymýšlí nové a nové nápady a spolupracuje přitom i s nejrůznějšími výtvarníky.

Třeba nejnovější edici sešitů Svět zdobí ručně kreslené motivy grafičky Radky Folprechtové. Dětem chce přitom zpestřit učení kreativními listy, které jsou vložené do sešitů a slouží k malování a tvoření.

V poslední době si zákazníci oblíbili také laserování do papíru. Na e-shopu firmy si mohou sami navrhnout obálku bloku, kterou jim Bobo vytvoří laserem na míru.

Mezi zajímavé inovace patří i hrací omalovánky. Každý obrázek v sobě skrývá QR kód, který je možné naskenovat telefonem a pustit si k malování buď pohádky, nebo relaxační hudbu, kterou složil Kabátův kolega ze skupiny Žentour Jan Černý.

Konzervatoř je nejlepší obchodní akademie

Hudba ostatně provází Václava Kabáta celý život a nevzdal se jí ani během své podnikatelské kariéry. Vystudoval konzervatoř hned dvakrát – nejdřív fagot a pak bicí nástroje.

„Strávil jsem tam dohromady deset let a byla to nejlepší obchodní akademie, protože muzikant dostane zaplaceno podle toho, jak hraje. Naučilo mě to dělat věci buď perfektně, nebo vůbec. Beru zákazníky jako publikum a chci jim nabídnout to, co je bude bavit,“ říká Kabát.

Lásku k muzice po něm zdědili i jeho dva synové, kteří se ve firmě starají především o marketing a vnáší do ní mladou krev. Oba jsou také bubeníci a Václav Kabát mladší dokonce učí na konzervatoři. Rodinné bubenické trio společně i vystupovalo a Kabátovi se svou skupinou Marimba Live Drums pět let hráli také v Divadle Minor v rámci projektu Bubny v Minoru.

„Kluci vyrostli jak ve fabrice, tak v hudebním světě. Učil jsem je, že je dobré mít víc věcí, kterými člověk žije. Ale zároveň nikdy neošidit rodinu. I když jsem věnoval spoustu času podnikání a hudbě, nikdy jsem nezapomněl na rodinu. Snažil jsem se vždy, aby to vše bylo vyvážené,“ líčí Kabát.

A dodává, že základem spokojeného fungování v rodinné firmě je komunikace a všechno si na rovinu vyříkat. Kromě dvou synů ve společnosti Bobo působí i jejich partnerky. A společně s rodiči pomalu připravují předávání firmy, i když starší generace podnikání zatím rozhodně na hřebík pověsit nehodlá.

„Byl bych rád, kdyby naše podnikání a firma fungovaly v módu štěstí, aby to celá rodina i naši zaměstnanci dělali pro radost a zákazníky naše produkty bavily. Zároveň se snažím, abychom naším přístupem přispěli k tomu, že si lidé budou vážit svých sousedů, kupovat místní výrobky a nebudeme tak závislí na globální ekonomice,“ uzavírá Kabát.

Reklama
Reklama