Muž, který prodává nejvíce rolovacích papírků na světě, je buď přesně tím, za koho ho považujete, nebo vůbec.

Ano, stýkal se s Hunterem S. Thompsonem, flámoval v Playboy Mansion, přišel o auto, když byl sjetý z jídla obsahujícího konopí, a do jeho skladu vrazili federálové.

S miliardářem Markem Cubanem se také ucházel o Chicago Cubs a produkoval několik filmů, včetně hororu Maximum Overdrive z roku 1986 podle Stephena Kinga. A přestože vlastní kultovní značky známé huličům po celém světě jako E-Z Wider, Zig-Zag, OCB či JOB, sám trávu nekouří. Dokonce ani neví, jak si ubalit jointa.

„Byl jsem ten, kdo si dal jointa a pak slintal někde v koutě,“ říká o svém užívání konopí Don Levin, 72letý zakladatel společnosti D.R.L. Enterprises, která vlastní značku Republic Brands. „Byl jsem v kómatu. Zabíjelo mě to. Byl jsem divný.“

Naštěstí pro Levina miliony dalších uživatelů konopí ubalit jointa umí. Kromě značek rolovacích papírků vlastní Levin také továrny, které z konopí, dřeva, bambusu a rýže vyrábějí papír, a také výrobní závod, který vkládá papírky do brožurek – to vše z něj udělalo miliardáře.

Forbes odhaduje, že Levin, který vlastní prostřednictvím společnosti D.R.L. Enterprises sto procent společnosti Republic, má spolu se svou ženou a synem tržní hodnotu nejméně 1,7 miliardy dolarů.

A ačkoli je členem klubu dolarových miliardářů se všemi výhodami, které z něho plynou, vlastní třeba dva domy (jeden ve Phoenixu, druhý v Highland Parku v Illinois), soukromé letadlo a chicagský hokejový tým v rozvojové lize NHL, až doposud víceméně unikal pozornosti.

„Prodáváme něco, co lidé zapalují. A co můžete spálit jen jednou.“

Společnost Republic ročně vyrobí více než 1,2 miliardy brožurek rolovacích papírků, které by podle Levina daly dohromady šest milionů kilometrů dlouhou řadu, kdyby si dal někdo tu práci a poskládal je vedle sebe.

Jednu z jeho nejznámějších značek, E-Z Wider, vytvořili bývalý miliardář Bob Stiller – který později vybudoval společnosti Green Mountain Coffee a Keurig – a Burton Rubin.

Stiller vzpomíná, že když v roce 1981 prodal společnost Rizla za 6,2 milionu dolarů, vyráběla takové množství papíru, že by jím mohla devětkrát omotat zeměkouli. Papíru z Levinových papíren je tolik, že by se jím dala planeta obalit sto padesátkrát.

Brožura Adams Apple z roku 1976, ve které Levin sliboval „nejkompletnější, nekomplikovaný katalog v oboru“. | Foto se svolením Adams Apple

„Jsme největší výrobce rolovacích papírků na světě,“ říká Levin během pětatřicetistupňového dne ve svém domě ve čtvrti Biltmore ve Phoeinxu, zatímco mu u nohou leží jeho viditelně nervózní kříženec pudla jménem Claude. „Jsme celý dodavatelský řetězec.“

Papír už dlouho představuje dobrý byznys s vysokými maržemi. Ale celosvětově je odvětví rolovacích papírků nepřehledné a mlhavé. Dokonce ani analytici, kteří se zabývají tabákovými a konopnými společnostmi, nemají jasnou představu o jeho velikosti a rozsahu.

Jedním z důvodů, proč je těžké toto odvětví sledovat, je skutečnost, že většina továren je v soukromých rukou v mnoha zemích – od Papeteries du Leman, Levinovy továrny ve francouzském Publieru, která zásobuje výrobnu brožurek rolovacích papírků Republic v Perpignanu, až po Miquel y Costas & Miquel v Barceloně, Glatz v Německu a Delfort v Rakousku.

Největší světový výrobce speciálního papíru, společnost Schweitzer-Mauduit International v Saint-Girons ve Francii, kterou vlastní veřejně obchodovaná společnost Mativ se sídlem v Alpharettě v Georgii, vyrábí rolovací papírky pro společnosti jako Raw a Vibes a také cigaretový papír pro Altria, Philip Morris International, Imperial Brands Plc., Japan Tobacco Inc. a British American Tobacco.

Společnost Republic ovládá přibližně třetinu severoamerického trhu s rolovacími papírky se značkami E-Z Wider, OCB, JOB a Top. Společnosti Turning Point Brands se sídlem v Kentucky, která má licenci na prodej Zig-Zag od společnosti Republic v USA a Kanadě, a společnost HBI International se sídlem v Arizoně, která vyrábí rolovací papírky značky Raw, mají rovněž přibližně třetinový podíl na trhu.

Celkový prodej v Severní Americe na velkoobchodní úrovni se odhaduje na 550 milionů dolarů ročně. Celosvětový prodej se odhaduje na dva až tři miliardy dolarů ročně. Levin nechce hovořit o finančních údajích, ale Forbes odhaduje, že společnost Republic generuje cash flow ve výši 230 milionů dolarů z odhadovaných tržeb ve výši 650 milionů dolarů – 35procentní EBITDA marže.

Ředitelka pro příjmy společnosti Republic – s příhodným jménem Rebecca Roll – shrnuje, proč je odvětví výroby rolovacího papíru tak dobrý byznys: „Prodáváme něco, co lidé zapalují. A co můžete spálit jen jednou.“

Levin, který obvykle nosí golfová trička (ačkoli golf nehraje) a tenisky, vyrostl daleko od místa, kde se nachází dnes – u sklenky bílého vína v restauraci oceněné cenou Jamese Bearda v centru Scottsdale, jen pár minut od svého domu za 4,5 milionu dolarů.

Vyrůstal v chicagské čtvrti Albany Park v padesátých letech minulého století s otcem, který byl „nejpoctivějším“ prodejcem ojetých aut. Když bylo Levinovi čtrnáct let, dostal se otcův obchod do problémů a rodina se musela přestěhovat. „Přišli jsme o všechno,“ říká Levin. „Byl jsem bohatý. Byl jsem chudý. A zjistil jsem, že je lepší peníze mít.“

Koncem šedesátých let, po službě v záloze námořní pěchoty, se Levin zúčastnil vzdělávacího programu společnosti General Motors, aby se sám stal prodejcem automobilů. Na vysokou školu sice nešel, ale vždycky pracoval a zjistil, že mu prodej aut jde skvěle.

Říká, že měl oblíbený trik, který využíval k uzavření obchodu se zákazníky, kterým se jejich cena zdála příliš vysoká – zavolal svému šéfovi, který ho před dotyčným zákazníkem vyhodil. Celé to bylo jen divadlo, ale obvykle prý fungovalo.

Syn prodavače ojetých aut měl ovšem větší ambice. Na začátku sedmdesátých let mu jeho kamarád z dětství Sheldon Miller řekl o skvělém specializovaném obchodě Adams Apple v chicagském Rogers Parku, který byl na prodej.

„Myslel jsem si, že je to nějaký butik, ve kterém se prodávaly džíny do zvonu a anglická hudba, například Jethro Tull,“ říká Levin. Koupili obchod, známý svým psychedelickým nápisem, i s veškerým inventářem. Jediné, co odmítl převzít, byla krabice od bot plná rolovacích papírků.

„Nikdy předtím jsem cigaretové papírky neviděl a nechtěl jsem je,“ vzpomíná Levin. Během tří dnů si ale uvědomil, že většina jeho zákazníků chodí do obchodu právě pro papírky. „Zavolal jsem předchozímu majiteli a krabici koupil,“ říká Levin. „A uvědomil jsem si, že jsme koupili obchod se zbožím pro kuřáky.“

„Stali jsme se obchodme Sears, v oblasti kuřáckého náčiní. Byla to velká zábava.“

Don Levin

Aby Levin doplnil zásoby rolovacích papírků, musel poslat peníze distributorovi do New Yorku a za několik měsíců obdržel novou zásilku papírků vyrobených ve Španělsku. Zjistil, že distributor vybírá peníze od různých maloobchodníků, a přeprodává papírky s velkou přirážkou.

„Napadlo mě, že bych to mohl dělat také, a tak jsem skočil do letadla,“ říká. „Problém byl v tom, že jsem jich musel nakoupit hodně, mnohem víc, než jsem mohl prodat v obchodě o rozloze 800 metrů čtverečních.“

Miller a Levin se nakonec v roce 1971 rozešli a Levin začal podnikat na vlastní pěst. Vznikla společnost Adams Apple Distributing Co., která brzy nato zadávala velké objednávky na rolovací papírky a prodávala je do kuřáckých obchodů na Středozápadě.

Jednou, když cestoval vlakem ze Španělska do Holandska s přestupem v Paříži, se Levin rozhodl zastavit v kanceláři společnosti Zig-Zag. Měl v plánu přesvědčit vedení, aby přerušilo svůj exkluzivní vztah s U.S. Tobacco.

Omylem ovšem vystoupil z výtahu ve špatném patře a ocitl se v rozhovoru s manažerem exportu značky JOB, kterou v roce 1838 vytvořil Jean Bardou, vynálezce brožurek na rolovací papírky. Než manažer firmy odešel, řekl Levinovi, že mají pět tisíc krabiček rolovacích papírků s příchutí banánů a jahod, a že pokud je od nich odkoupí, JOB z něj ráda udělá svého výhradního distributora v USA. Levin nabídku přijal a JOB se stala první exkluzivní značkou prodejny Adams Apple.

Levin (ve svém domě v Arizoně) svůj úspěch bagatelizuje: „Není to tak, že bych byl chytrý,“ říká. „Jsem dost chytrý, abych byznys udržel.“| Foto Ethan Pines

Brzy se Levinovi zákazníci začali poptávat po dalším příslušenství ke konopí, jako jsou klipy na cigarety a dýmky. Vzpomíná, jak říkal svým klientům: „Netuším, co je to bong, ale seženeme ho.“ Začal vydávat katalog a inzerovat v časopise High Times a jeho podnikání během omamných sedmdesátých let vzkvétalo. „Stali jsme se obchodem Sears v oblasti kuřáckého náčiní,“ říká. „Byla to velká zábava.”

Podle článku v New York Times z roku 1978 dosahoval Levin koncem sedmdesátých let ročního obratu deset milionů dolarů (což odpovídá dnešním padesáti milionům dolarů). V té době začala federální vláda prosazovat zákony proti tabákovým výrobkům, které se zaměřovaly na bongy a dýmky, ale ne na rolovací papírky.

Levin sledoval, jak se jeho přátelé a kolegové v oboru ocitli na špatné straně zákona. „Jeden můj známý byl odsouzen ke 104 měsícům vězení,“ říká. „Řekl jsem si: ‚Dobře, končím.‘ A přestali jsme prodávat všechno kromě papírků.“ Několik týdnů poté, co se zbavil veškerých zásob, jeho sklad v Chicagu prohledal Úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně a illinoiská policie. Kromě rolovacích papírků ale nic nenašli.

V osmdesátých letech koupil Vincent Bolloré, mladý bohatý dědic továren na výrobu papíru a majitel značky rolovacích papírků Odet-Cascadec-Bolloré, známější jako OCB, společnosti Zig-Zag a JOB. Později, pod novým ředitelem továrny, plánovali jeho dělníci stávku, a tak Levin odjel do Francie, aby řekl Bollorému, jak celý byznys kazí, a vyzval ho, aby mu společnost prodal.

Nakonec si celkem rozuměli, ale Francouz mu vysvětlil, že písmeno „B“ ve zkratce OCB znamená Bolloré – jeho rodina založila firmu v roce 1822 – a že ji nikdy neprodá. „Ale jestli to někdy udělám,“ řekl nakonec Bolloré, „prodám to vám.“

Během protidrogobvé éry v USA „Just Say No“ se Levin také rozhodl, že bude nejlepší změnit název své společnosti, aby se zbavil jakéhokoli náznaku kontrakulturních kořenů. Poté, co na letišti uviděl ceduli oznamující, že společnost Southern Airways mění svůj název na Republic Airlines, prozřel. „Je tu U.S. Tobacco,“ vzpomíná si, „je tu National Tobacco, ale není tu Republic Tobacco. Znělo to jako stará, usedlá společnost.“

V roce 2000 se Bolloré, který se o několik let později sám stal miliardářem, rozhodl, že svou společnost odkloní od výroby papíru a zaměří se na plasty. Byl připraven společnost prodat Levinovi. „Říkal jsem si, že Don je ten nejlepší, kdo ji může převzít, a on mi to dokázal,“ říká 71letý Bolloré. Levin také koupil jeho papírny Papeteries du Léman, které leží hned vedle továren Evian, a Papeteries des Vosges. 

Místo velkoobchodních nákupů nyní Levin kontroloval výrobu papíru, výrobu brožurek a jejich distribuci. „Kdyby nebylo Bollorého, prodával bych pravděpodobně tužky,“ říká Levin. „Kupoval jsem to, co kupoval Bolloré. Ne že bych byl chytrý. Byl jsem jen dost chytrý na to, abych to udržel v chodu.“

„Netiskli jsme papír. Tiskli jsme peníze.

Larry Posner, bývalý obchodní ředitel společnosti Republic

Poté, co se značky společnosti Bolloré staly součástí Levinova impéria, společnost Republic dále rostla a Levin svoje podnikání rozšířil o další významné značky papírků. Před několika lety koupil od společnosti R. J. Reynolds značku Top, která byla oblíbená ve věznicích. V roce 2018 koupil od společnosti Imperial značku sypaného tabáku Bali Shag a kultovní E-Z Wider. Podmínky transakce nebyly v té době známé.

Larry Posner, který pracoval pro Stillera ve společnosti E-Z Wider a poté přešel k „Donniemu“ do společnosti Republic jako viceprezident prodeje, říká, že jeho bývalý šéf je z jiné doby. Podle Posnera společnost Republic nepodnikala v oblasti rolovacích papírků, ani v tabákovém či konopném průmyslu. „Netiskli jsme papír,“ říká Posner. „Tiskli jsme peníze.“

Ačkoli Levin sám není kuřákem trávy, svým zákazníkům rozumí. „Tím, co se snažíte prodat, pokud vyrábíte dobrý rolovací papírek, není chuť,“ říká. „Naopak se snažíte vyrobit něco, co je co nejméně nápadné.“

A pokud se zabýváte prodejem výrobku bez chuti, je marketing vším. Soudní spory o ochranné známky jsou hlavní součástí strategie společnosti Republic. S miliony dolarů, které z trhu odčerpávají padělatelé v Číně, toho moc nezmůže, ale piráti z USA by se měli mít na pozoru.

V březnu 2022 vysoudila společnost Republic jedenáct milionů dolarů poté, co porota v soudním procesu zjistila, že velkoobchodník se sídlem v Georgii prodával padělky výrobků Top a JOB. Společnost Republic vynakládá na podobné soudní spory „miliony ročně“, říká Levin.

Zatímco s mnoha svými konkurenty má Levin pracovní vztahy, většina z nich ho považuje za „agresivního“ a ochotného bojovat. Společnost Republic zažalovala jiné společnosti na trhu (včetně proslulé značky Bambú) kvůli sporům o smlouvy, ochranné známky a platby. Jen za poslední čtyři roky podala jeho společnost téměř 150 žalob.

Asi nejdéle trvá Levinův spor s Joshem Kesselmanem, jehož společnost HBI International vytvořila megapopulární značku Raw. Společnosti se vzájemně soudí již téměř deset let a rivalita obou mužů trvá už dvacet let. Levin se k probíhajícím soudním sporům nechtěl vyjadřovat, ale obecně tvrdí, že odvětví výroby rolovacího papíru se skládá z „taškářů“ a „podvodníků“.

Levin také bagatelizuje svůj vlastní úspěch v uplynulém půlstoletí. „Rozhodně nejsem králem rolovacích papírků,“ říká. „Je za tím spousta práce mnoha lidí a přisuzovat si veškeré zásluhy by bylo špatné a urážlivé.“

Po několika desetiletích strávených v čele impéria, jehož hodnota nyní dosahuje 1,7 miliardy dolarů, však Levin začíná přemýšlet o svém nástupci a o svém odkazu v tomto odvětví. Jeho syn Robert, třicetiletý daňový právník, jej pravděpodobně nepřevezme.

„Není příliš podnikavý,“ říká Levin. Dodává, že firmu neprodá soukromé kapitálové společnosti, protože ta by ji za účelem navýšení zisků zbavila většiny zaměstnanců. „Než bych firmu prodal někomu, kdo by se ji snažil racionalizovat, raději zemřu a nechám ji řídit externím managementem,“ říká.

Jednou věcí, kterou se Levin nesnaží vysvětlit, je to, jak divokou jízdu díky průmyslu s rolovacími papírky zažil. „Nečekal jsem, že budu tam, kde jsem dnes,“ říká. „Myslel jsem si, že budu prodávat auta na Western Avenue v Chicagu.“