skip to main content
Byznys

Psychedelika místo antidepresiv. Zakázané látky mohou v Česku brzy bodovat v terapii

Klinické využití psychedelik patří v současné chvíli k nejžhavějším tématům psychiatrie a psychofarmakologie. Důvodů je více: prokázal se nedostižný potenciál těchto látek pro porozumění vztahu mezi lidskou psychikou a činností mozku a potvrdilo se, že molekuly psilocybinu či ketaminu dokážou odstranit depresi rychleji nežli dosavadní antidepresiva.

Na půdě českého Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) probíhá dvojice výzkumů, jejichž výsledky mají potenciál posunout substance, které doposud figurují na seznamech zakázaných látek, blíže běžnému využití v klinické psychiatrii.

Prakticky by to znamenalo, že látky, k nimž má dnes člověk jen pokoutný a ilegální přístup třeba ve formě lysohlávek konzumovaných na noisovém festivalu, by se v rukou profesionálů staly převratným nástrojem k léčbě psychických onemocnění.

Tím by také akcelerovaly byznys vázaný na legální farmakologické využití psychedelik, který se podle analýzy platformy Research and Markets může do roku 2027 vyšplhat na více než deset miliard dolarů.

„Doposud byl považován za paradigma předpoklad, že depresi nejsme schopni vyléčit dříve než za měsíc,“ říká o dosavadní situaci profesor Jiří Horáček, který se v NÚDZ zabývá mechanismem účinku psychedelik.

Reklama

„Nyní se ale ukazuje, že zatímco s antidepresivy odezní deprese za čtyři až osm týdnů, s psychedeliky proběhnou v mozku stejné neuroplastické změny v rámci pouhých hodin,“ vysvětluje.

Proč se to děje tak rychle a jak souvisí neuroplastické změny v mozku s doprovodným změněným stavem vědomí, který psychedelika navozují, zatím není úplně jasné – je ale zřejmé, že to funguje.

Nejčastěji zkoumané jsou teď dvě látky: psilocybin a ketamin. Právě jejich účinkem se zabývají dvě aktuální studie, PSIKET001 a PSIKET002, jimž se profesor Horáček spolu s doktorem Tomášem Páleníčkem v NÚDZ věnují.

Ve vědě probíhá takzvaná psychedelická renesance.

O závažnosti výzkumu něco napovídá fakt, že první studie dostala podporu z ministerstva zdravotnictví a je financována ze státní Agentury zdravotnického výzkumu. Slova o tom, že ve vědě probíhá psychedelická renesance, kdy jsou tyto látky znovu brány vážně, tedy nezaznívají do větru.

„V první studii proti sobě testujeme ketamin a psilocybin,“ popisuje Horáček. A jde o české prvenství – nikdo jiný doposud proti sobě tyto nadějné látky ještě nepostavil. Stejně tak jde o prvenství v zahrnutí aktivního placeba, kdy část pacientů dostane standardní hypnotikum midazolam, které v použité dávce umožňuje studii adekvátně zaslepit.

„U ketaminu je antidepresivní efekt robustní, skoro u tří čtvrtin lidí se projeví již druhý den. Doba účinnosti je ale poměrně krátká, přibližně sedm dní. Efekt psilocybinu je rovněž velmi rychlý, ale očekávání je, že by měl trvat déle – dva až tři měsíce,“ vypočítává Horáček.

Předplatné Forbesu

Jedná se přitom o variantu psychedeliky asistované psychoterapie, jakou v Česku v případě ketaminu razí kupříkladu psychedelická klinika Psyon, investičně podpořená skupinou Miton.

Ketamin je coby povolené anestetikum legální podávat v psychiatrickém využití jako látku pro „off-label“ využití, a tak je možné nalézt jej v praxi více psychiatrů v Česku. Psilocybin takovou výsadu zatím nemá – a právě o to se nyní celosvětově ve výzkumu hraje.

„Před podáním látky proběhne několik setkání, při nichž se mapuje život člověka i charakter jeho deprese,“ vysvětluje profesor Horáček, jak probíhá studie s dobrovolníky.

Reklama

„Učí se také, jak se samotným zážitkem pracovat. Poté následuje ještě několik integračních setkání, při nichž se zkušenost promítá do osobní historie a problému pacienta.“ Účinek ketaminu je prokázán už stovkami studií včetně těch, na nichž pracoval NÚDZ. Podobný efekt byl na menších souborech prokázán také u psilocybinu.

Psychedelika nám dočasně rozpustí nastavení, jakými vidíme svět.

„Člověk se samotnou psychedelickou zkušeností změní, a to někdy i poměrně významně,“ říká Horáček. „Psychedelika nám dočasně, na několik hodin, rozpustí nastavení, jakými vidíme svět, a umožní nám nahlížet sebe sama i realitu kolem jinak.“

Podle jeho slov máme běžně pocit, že svět je takový, jak nám ho zprostředkovává náš nervový systém, ale „skutečnost“ je mnohem zajímavější a složitější – máme ostatně jen pět smyslů a mozek, což nám podle Horáčka zdaleka neumožňuje vidět plné spektrum okolní reality.

„Během psychedelické zkušenosti jsme na nějakou dobu osvobozeni od omezení vidění reality, které na nás uvalila nejen evoluce nervového systému, ale také naše vlastní traumata a předchozí životní zkušenost,“ domnívá se.

Těsně před spuštěním je teď na NÚDZ ještě druhá studie, PSIKET002, která se týká existenciální tísně u onkologicky nemocných pacientů. Hodnotí efekt zmíněných dvou látek, psilocybinu a ketaminu (odtud také název studií), na depresivní a úzkostné příznaky, kterými člověk někdy reaguje na fakt, že jeho život je ohrožen skutečně vážnou nemocí.

„V této situaci standardní antidepresiva nezabírají vůbec, případně až za tři až čtyři měsíce, a to je příliš dlouho,“ říká Horáček. „Už v šedesátých letech se ale provedla řada studií, podle nichž psychedelika reakci na tento stav výrazně zlepšují.“

Účinek, který do situace vnese zmíněná zkušenost s psychedeliky, je popisován jako rychlý a robustní. Dlouhodobý účinek po jednorázovém podání se počítá na tři měsíce a psychologicky přetrvává, i když v těle již samozřejmě žádné psychedelikum není.

Paralelně s výzkumy probíhá diskuse o tom, jak upravit legislativní prostředí.

„Člověk se dostane do prožitku označovaného jako oceánická bezbřehost, jinak také mystická dimenze, což je soubor prožitků souvisejících s pocitem, že hranice mezi jedincem a světem se rozplývá a já jsem součástí většího celku, který přesahuje můj individuální život,“ vysvětluje profesor Horáček.

„Člověk sám sebe nahlédne už ne jako čtyřrozměrnou strukturu uvězněnou v prostoru a limitovaném čase své existence, která směřuje od narození ke smrti, ale jako součást něčeho mnohem většího a trvalejšího. Syndrom existenciální tísně pak odeznívá, byť se tělesný stav pacientů nemění. Mění se však pohled na tuto situaci, což přináší výraznou úlevu,“ vysvětluje.

Paralelně s obdobnými výzkumy, které probíhají na univerzitách celého světa, se dnes diskutuje o tom, jak upravit legislativní prostředí, aby bylo klinické využití psychedelik prakticky možné. Situace se rapidně mění: v Kanadě už je možné podávat psilocybin v rámci paliativní péče i mimo výzkumné studie, rozvolňuje se také v některých státech USA.

Pokud studie NÚDZ přinesou kýžené výsledky, mohou se minimálně v Česku věci pohnout dopředu velice rychle. Jiří Horáček mluví o horizontu dvou až tří let, možná však i dříve.

„Tlak odborné veřejnosti na možnost využití v praxi je obrovský,“ říká. „Potvrdí-li se terapeutický potenciál, nemohou celkem logicky psychedelika nadále zůstat ve skupině klinicky nevyužitelných molekul.“

Pak už by v případě české legislativy stačilo látky překlasifikovat do skupiny, kam spadají například také běžně využívané opioidy. A ty už legální jsou.

Reklama
Reklama