Dekarbonizace přebarvuje svět byznysu na zeleno.
Evropská unie chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 procent a
do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Mění se energetika, výroba,
doprava, development, služby i obchod a trend cirkulární ekonomiky a
udržitelnosti zásadně ovlivňuje také investiční strategie a celý bankovní a
finanční sektor.
I průmyslové Česko se postupně mění, byť to jde
zatím pomalu. Přesto se některé firmy vydávají těžší cestou a vyšlapávají ji
pro zbytek trhu. Investují do udržitelného, společensky odpovědného podnikání
pod zkratkou ESG (environmental, social, governance), perou se
s legislativou, předsudky i prvotní nedůvěrou zákazníků.
Byznys mění
orientaci
„Myšlení se postupně mění a my u klientů vnímáme
stále větší poptávku po udržitelných projektech,“ říká green byznys
manažer společnosti Skanska Miroslav Kobera. Skanska postavila první bytový dům
u nás, který recykluje šedou vodu, i další rezidence chce stavět tak, aby byly
co nejvíc udržitelné. Byt, který by měl o 50 % nižší uhlíkovou stopu, je
zhruba jen o 100 tisíc korun dražší.
„My udržitelná řešení do ceny nepromítáme, děláme to jako přidanou hodnotu našich projektů,“ říká Kobera. A developer se snaží posouvat k udržitelnosti i svoje dodavatele. „Chceme tyto nároky nastavovat a vytvořit jiný pohled. Někteří subdodavatelé jsou progresivnější, jiní zkamenělí. A my si vybíráme ty progresivnější,“ dodává Kobera.
Změnou prochází i další sektory, které vyžadují
množství materiálních vstupů, firmy omezují zdroje, zaměřují se na recyklaci a
omezují odpad i spotřebu energií. Nejde přitom jen o ekologickou stopu, ale i o
sociální témata, férové chování a zodpovědnost uvnitř firmy i navenek.
Udržitelnost výrazně promlouvá také do
automobilového průmyslu, na kterém je obzvláště česká ekonomika závislá. „Máme
dlouhodobé cíle: nulové emise v celém řetězci, ochrana vody a přírody
a zároveň plně recyklovatelná auta,“ popisuje šéf českého zastoupení
Toyoty Martin Peleška.
„Pokud existují kroky, které v tom automobilový průmysl může udělat, tak by je udělat měl, a to v maximální možné míře. Je to jedno z odvětví, která jsou v posledních 120 letech nositeli pokroku, takže by mělo být na špičce nejen ve vývoji technologií, ale i v udržitelnosti. Musíme se o to snažit nejen na úrovni provozu aut, ale i na úrovni výroby a navazujících logistických řetězců a procesů. Tam mohou mít automobilky výrazný vliv a tlačit na udržitelnost, stejně jako tlačí na kvalitu a na cenu,“ dodává.
Pro průmyslové státy je cesta k uhlíkové neutralitě nákladnější a v Česku je to patrné. Změny tu táhnou hlavně nadnárodní společnosti, českých firem, které udržitelnost skutečně aplikují do svých strategií, je pořád pomálu, a tak za Západem zaostáváme – podle studie PwC z roku 2019 zahrnula udržitelný rozvoj do firemní strategie globálně už čtvrtina firem, v Česku jich bylo jen 7 %.
„Udržitelný přístup k byznysu je v poslední době v Česku markantní, ale pořád spíš doháníme některé západní země, kde jsou firmy v tomto ohledu mnohem dál. A mnohem dál je tam i legislativa, která nutí velké i střední podniky k tomu, aby se chovaly zodpovědně,“ říká Eva Kučerová, místopředsedkyně správní rady nadačního fondu Veolia a šéfka komunikace a marketingu celé vodárenské a energetické skupiny pro střední a východní Evropu.
Veolia už třetím rokem jede podle své globální
strategie, která má firmu přivést ke konkrétním cílům – primárně jde
o snižování emisí a uhlíkové stopy. I v Česku začala měnit
svoje provozy, primárně teplárny, a do roku 2030 chce zcela opustit spalování
uhlí. Vedle dávno zavedeného čištění odpadních vod Veolia nově využívá
v zemědělství a energetice i kaly z čistíren a snaží
se zužitkovat další vedlejší produkty a odpady. Zároveň svoje čistírny
postupně směruje k energetické soběstačnosti a snižuje celkovou
spotřebu energie na čištění a distribuci pitné vody.
Zelená
poptávka i tlak z Bruselu
Udržitelný trend se nedá přehlížet. Lidé jako spotřebitelé i občané na něj slyší a v průzkumech deklarují svůj zájem udělat něco pro životní prostředí. Například v celosvětové studii agentury Nielsen už před dvěma lety většina lidí prohlásila, že je ochotna změnit své spotřebitelské návyky, aby snížili svůj negativní dopad na životní prostředí, tři ze čtyř mileniálů jsou ochotni připlatit si za udržitelné produkty, ale i pro 65 % lidí v důchodovém věku je zásadní, aby byly firmy ekologicky zodpovědné.
Kromě spotřebitelské poptávky na podniky tlačí i regulace – EU vloni schválila legislativní balíček, včetně takzvané taxonomie, která definuje dostatečně environmentálně udržitelné činnosti. Cílem je poslat finanční toky k udržitelné ekonomice, motivovat banky a finanční instituce k tomu, aby přesměrovaly úvěry do nízkouhlíkových projektů, a současně motivovat korporace, aby udržitelnost začala mít zásadní roli při strategickém rozhodování.
Nová klasifikace má totiž zvýšit transparentnost na trhu finančních produktů označovaných jako udržitelné a zároveň omezit greenwashing – zabránit klamavým praktikám při označování zelených finančních produktů a minimalizovat financování projektů, které se ekologicky jen tváří.
Investoři
na ESG slyší víc než kdy dřív
I banky a investoři tak mění přístup. Na trhu se
objevují další fondy zaměřené na odpovědné firmy, investoři hledají
nízkouhlíkové investiční příležitosti a například poptávka po zelených
dluhopisech v posledních letech rychle roste.
„Banky by měly vyvinout strategie, které jim umožní oslovit vhodné klienty a vytvořit obchodní příležitosti, které přispějí k naplnění těchto cílů. Zároveň budou muset vyčlenit rozpočty na investice na podporu udržitelných projektů,“ říká Eva Bučová, vedoucí komise pro udržitelnost v ING.
Právě ING má ambici stát se lídrem v oblasti udržitelného financování, a to i na českém trhu. Chce v rámci své kampaně „do your thing“ maximálně podpořit odvážné firmy, které svým přístupem k principům ESG, udržitelnosti a cirkulární ekonomice mění trendy, a naopak zastavit financování neekologických projektů a pomoci klientům při přechodu na nový udržitelný normál.
„Dali jsme si za cíl zdvojnásobit mezi lety 2017 a 2022 financování organizacím, které pomáhají v boji proti změně klimatu, a nasměrovat úvěrové portfolio k hlavnímu cíli Pařížské dohody, kterým je udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia. Proto odmítáme financovat některé znečišťující společnosti. Cílem je snížit podíl znečišťovatelů v našem úvěrovém portfoliu do roku 2025 na nulu,“ popisuje Eva Bučová.
Že investoři na ESG slyší, potvrzují i data Global Sustainable Investment Alliance, podle které v loňském roce portfoliomanažeři spravovali „udržitelná“ aktiva v hodnotě 35,3 bilionu dolarů, což je více než třetina celkového objemu aktiv pod správou.
Od poslední zprávy GSIA před dvěma roky vzrostl celkový objem udržitelných investic na všech trzích o 15 %, nejsilnější růst zaznamenaly Kanada (o 48 %) a Spojené státy (o 42 %).
Skutečná
změna, ne jen prázdná fráze
Podnikatelé tak budou muset změnit přístup ke
svému byznysu, i když to mnohdy znamená nárůst investic a financování projektů,
které nejsou na první pohled rentabilní. I proto je zásadní podpora zvenčí.
„Důležitým článkem v řetězci jsou i jednotlivé vlády, které by měly zajistit
stabilní a spolehlivé regulační a politické prostředí pro transformaci,“
upozorňuje Bučová.
Pravidla jsou ostatně důležitá také proto, aby se z odpovědného přístupu nestala jen prázdná marketingová fráze či zkratka, jak se dostat k „zeleným penězům“ bez dlouhodobých výsledků a bez skutečné změny strategie.
Eva Bučová
„Zelené dluhopisy, jejichž prostřednictvím firmy
získávají prostředky na údajně ekologicky šetrné a udržitelné projekty, jsou
jednou z nejrychleji rostoucích oblastí v rámci odpovědného investování,
velikost tohoto trhu již překonala bilion dolarů.
V praxi ale není zcela jasné, zda takto
financované projekty skutečně přinášejí pozitivní dopady na životní prostředí,
které by jiný způsob financování nezajistil,“ nechal se před časem
slyšet například Tariq Fancy, který se
ještě v letech 2018 a 2019 jako šéf udržitelných investic sám podílel na
evangelizaci udržitelného investování pro největší investiční firmu na světě
BlackRock.
Teď ale varuje, že se z trendu může snadno stát „nebezpečné placebo, které škodí veřejnému zájmu“. Upozorňuje na to, že udržitelnost není měřitelná a může se za ní schovat v podstatě cokoliv. Firmy podle něj zelené dluhopisy vydávají nezávisle na ostatních aktivitách, takže sice získají finance na pár udržitelných projektů, ale nic je nenutí měnit v rámci ESG celý byznys.
Podle kritiků je to podobné i s ESG fondy, které primárně potřebují přinášet zhodnocení a portfoliomanažeři tak uvažují v krátkodobém horizontu, místo aby posuzovali podnikání firem v dlouhodobém měřítku.
Podle ING
ale zelená praxe není tak povrchní. „Bankéři ING ze své každodenní spolupráce
s klienty při vydávání jejich zelených dluhopisů pozorují, že se nejedná o
proces, který se děje na straně emitenta ze dne na den. Samotné vydání zelených
dluhopisů bývá obvykle třešnička na dortu. Předchází jí relativně složitý
proces transformace, kdy se firma snaží nastavit svou budoucnost tak, aby
udržitelnost sehrávala významnou roli a stala se součástí celého
obchodního modelu a každodenního fungování.
Účel
použití výnosů ze zelených dluhopisů je ověřen nejenom emitentem samotným,
bankou či bankami, které se na emisi cenného papíru podílejí, ale taky
nezávislou stranou – trhem akceptovanou. Do budoucna se přitom očekává, že
tento nezávislý subjekt bude určen přímo legislativou nebo bude pod jejím
dohledem,“ dodává vedoucí komise pro udržitelnost v ING Eva Bučová.
