Na dobrého truhláře se vždycky stály fronty. I proto si mohl Libor Kamír ještě před rokem 1989 dovolit podnikat na základě povolení místního národního výboru. Spolu se svým otcem otevřel truhlářskou dílnu.
Po revoluci se dohodli, že budou pokračovat, a využili náskok, který měli díky dřívějšímu podnikání. Velký bonus do začátku byly i stroje, které otec Libora Kamíra pro firmu vyrobil.
Tak vzniklo truhlářství Kamír, ze kterého se v roce 1999 stala Slavona.
Dnes se rodinná firma specializuje na energeticky úsporná a designová okna ze dřeva s použitím dalších materiálů, jako je smaltované tvrzené sklo, hliník, kompozitní profily. A úspěchy slaví doma i za hranicemi.
Nedávno například dostali ve Velké Británii cenu Green Home Award za nejlepší nízkoenergetické okno, z veletrhu For Arch si v září odvezli čestné uznání a před devíti lety tu získali Grand Prix.
Oceněné okno Progression bylo jiné než velkosériová produkce od konkurence a podle Pavla Kamíra, bratra majitele, který má ve firmě na starosti marketing, bylo bodem zlomu. Z úspěšné firmy, která pod současným jménem funguje od roku 1999, se stala společnost mimořádně úspěšná.
Ke svému současnému postavení nakročili ve chvíli, kdy se rozhodli, že nebudou honit mnoho zajíců, tedy vyrábět široký sortiment, ale specializují se pouze na výrobu oken a venkovních dveří.
„Zpočátku dílna nabízela různé výrobky, palubky, nábytek, okna, stavební prvky. Hned na začátku devadesátých let bratr pochopil, že příliš velká nabídka není to pravé. Zaměřil se proto na stavební truhlařinu,“ popisuje vývoj Pavel Kamír.
To ještě v nabídce firmy byly i vnitřní dveře nebo parapety, když ale začali ve firmě výrobu automatizovat, rozhodli se pro úzkou specializaci. Používají stroje, které zaručují velmi kvalitní a přesné výsledky.
S nadsázkou tím jdou tak trochu proti sobě. „Zákazník, který od nás má okna, se už nevrátí, protože mu vydrží celý život,“ usmívá se Pavel Kamír, ale vzápětí dodává, že to řekne dál a na základě referencí přijdou jiní.
Firma spolupracuje i s architekty, kteří navrhují hlavně moderní stavby, i když těm se staršími domy mají také co nabídnout. Jejich práci je možné vidět mimo jiné v novém pavilonu Resortu Svatá Kateřina, kam se jezdí za jógou a ajurvédou, i v mnoha moderních rodinných domech.
Okna ze Slavony jsou dražší než u konkurence, ale podle Pavla Kamíra cena odráží originalitu, zpracování, použité materiály i úsporu energie. „Spolupracujeme s ČVUT v Praze i Mendelovou univerzitou v Brně. Testujeme zde, jestli se materiál hodí pro naši výrobu,“ říká.
Suroviny nakupují v Evropě, například kování v Německu, barvy v Rakousku, hliník v Itálii a dřevo hlavně v Česku. „Většina smrkového dřeva pochází ze Šumavy. Jsme certifikovaní v systému PEFC, který dokládá původ dřeva,“ uvádí Pavel Kamír.
Ani Slavoně se nevyhnuly problémy spojené s pandemií, váznoucími dodávkami a zvyšujícími se cenami surovin a energií. „Třeba u okenních klik se dodací lhůty prodlužují i na rok. To zákazníci špatně snáší, vůbec se nedivím, proto se snažíme domluvit na jiné alternativě,“ říká Pavel Kamír.
V Asii však firma nenakupuje. Chce zůstat lokální, a když mluví o svém regionu, myslí tím celý starý kontinent.
V souvislosti se dřevem spíš než na covid poukazuje na potíže spojené s kůrovcovou kalamitou. Dřeva je sice dost, ale ne v kvalitě, jakou potřebují.
„Máme nějaké zásoby, za což jsme rádi. Není všechno jen otázka covidu, do hry vstupují i další vlivy,“ říká Pavel Kamír. Zdražování vstupů se tak musí odrazit i v cenách výrobků Slavony.
Na odběr energií mají sice podepsanou dlouhodobou smlouvu se stabilním dodavatelem, ale platí podobně jako druzí víc za dopravu a suroviny. „I my budeme muset promítnout vyšší náklady do našich cen. O kolik to bude, je zatím trochu hádání z křišťálové koule,“ konstatuje Pavel Kamír, ale spekuluje o deseti až patnácti procentech.
Zhruba dvacet procent své produkce firma vyváží. Významné odběratele má ve Velké Británii nebo Rumunsku. Se třiceti zaměstnanci společnost vytváří ročně obrat přes šedesát milionů korun.
Největší modernizací prošli před šesti lety, kdy vybavili výrobu modernějšími stroji v řádu desítek milionů korun. „Byl to projekt, na kterém se podílela Evropská unie. Byla to pro nás cenná podpora,“ uvádí.
V začátcích firma využívala při rozjezdu podnikání vedle vlastních zdrojů i bankovní úvěry.
V současné době velké rozšiřování výroby neplánují, i když Pavel Kamír připouští, že plány existují, ale ještě o nich nechce mluvit.
„Obrat i objem výroby teď zůstává na zhruba stejné úrovni. Není v našem zájmu přidávat, protože ani firemní budovy nejsou nafukovací. Jsme stabilizovaní a v budoucnu se uvidí,“ připouští. Teď je pro firmu důležitější překonat ve zdraví složité období.
