Není voják jako voják, křičí v Pelíškách Jiří Kodet. To platí i pro Jiřího Panušku, spolumajitele investiční skupiny RCBG, ale také záložáka na velitelství informačních a kybernetických sil. Panuška pomáhá firmám implementovat AI stejně efektivně, jako se to povedlo v Červeném Jelenovi, jedné z největších pražských restaurací. „Pak začnou mít strach, že umělá inteligence tu dekády fungující firmu rozbije zevnitř,“ popisuje v podcastu Faktor AI, novém pořadu Forbesu o umělé inteligenci ve světě byznysu.
Automatizovat administrativu pomocí vyspělých AI modelů nestačí, dnes je to jako objednat si bagr na přesazení hortenzií. Není to totiž už jen o efektivitě, firmám AI mění jádro jejich byznys modelů. A co víc, mění lidi samotné.
Panuška upozorňuje na to, že umělá inteligence je strategický nástroj vyžadující změnu mindsetu, ale řada lidí ve vedení firem o ní pořád přemýšlí příliš mělce a plete si ji s automatizací e-mailů.
Jak jsou na tom české firmy s implementací AI? „Primárně vidíme FOMO. Lidé mají strach, že jim něco ujíždí – a bohužel mají pravdu. Ale AI je tak důležitá technologie, že za ní musíme utíkat, i když už v tom vlaku nesedíme,“ vysvětluje Panuška.
On a jeho kolegové to chápou na výbornou. Jejich společnost BC21, která pod skupinu RCBG spadá, učí firmy AI implementovat do samotného jádra svého fungování. Ostatně na základě know how, které si sami vytvořili v Červeném Jelenovi. Ale o tom až později.
Správně uchopená AI pak podle něj funguje jako virtuální kolega, kopilot a strategický nástroj pro řízení celé firmy. Ne jen jako prostředek pro rutinní úkony. „Když lidem ukážeme široké možnosti, které AI má, od strategie a řízení po procesní a automatizační činnosti, tak na nás koukají úplně opařeně.“
AI dvojče
Po FOMO a prvotním úžasu ale většinou přicházejí obavy. „Když za mnou přijde firma a řekne, že chce nasadit AI, tak nejdřív řešíme, co od AI očekávají. Pak začnou mít strach, že umělá inteligence tu dekády fungující firmu rozbije zevnitř.“
Proto BC21 napřed firmám staví bezpečné virtuální prostředí, ve kterém simuluje dopady na procesy a staré systémy, než přikročí k ostrému nasazení. „Postavíme AI dvojče firmy a díváme se, co se v daném procesu stane, když do strategických procesů napojíme AI,“ popisuje na příkladu softwaru na řízení vztahů se zákazníky.
„Co když vyšoupnete staré CRM, které je drahé a firma z něj využívá deset procent a ještě špatně? Co se stane, když uděláme CRM lehčí, jednodušší a za lepší peníze?“ Díky AI dvojčeti podle Panušky pak firmy vidí, jaké AI nástroje se reálně vyplatí implementovat do ostrého provozu.
Zkušenost BC21 pak jednoznačně říká, že při implementaci AI je nezbytné budovat technologické ekosystémy nezávislé na jediném jádru, protože vývoj modelů jako Gemini nebo Claude je extrémně rychlý. Svět AI je podle Panušky ve stavu permanentní revoluce a závislost na jednom modelu by byla krátkozraká.
„Začínali jsme na modelu GPT4 od OpenAI, pak jsme přešli na GPT5. V říjnu loňského roku jsme přešli na Gemini, které udělalo obrovský skok a GPT předběhlo. Jenže v únoru přišel Claude 4.6 Opus, který nejenže je kromě multimodality o parník před Gemini, ale zároveň přinesl profesionální pracovní prostředí, ve kterém se dá velmi rychle tvořit, i když nejste programátor,“ vysvětluje.
„I proto dlouhodobě stavíme ekosystémy, ve kterých můžeme přepínat mezi jádry podle toho, které je nejlepší. A to nám umožňuje orchestraci,“ naráží Panuška na řízení a koordinaci více různých AI systémů tak, aby spolu fungovaly jako jeden celek.
Na začátku byl jelen
Umělou inteligenci pak pochopitelně Panuška naplno využívá i v gastronomii, což je druhý velký obor jeho působnosti. V pražské restauraci Červený jelen, kterou spoluvlastní, funguje experimentální ekosystém jménem Hubert, který tvoří strategické jádro firmy.
Dokáže třeba automaticky připravit obědové menu na základě toho, že analyzuje historická data, stav skladových zásob, data z restauračního systému i aktuální internetové trendy.
„Podívá se do reálných meníček ve složce Jelena, protože má přístup na náš OneDrive,“ popisuje Panuška. Hubert analyzuje, co se v minulosti dobře prodávalo, ale i co je potřeba aktuálně spotřebovat za suroviny. „Zkontroluje taky sezónnost a co fungovalo loni touto dobou, a podle toho všeho sestaví menu,“ vysvětluje.
Hubert taky vymyslí recepty, připraví kalkulace, vygeneruje nákupní seznam, napíše marketingovou komunikaci i podklady pro trénink personálu. Podle panušky ale není cílem, aby nahradil šéfkuchaře – naopak, AI systém má šéfkuchaři uvolnit ruce, ušetřit 80 procent času na rutinních úkolech a dát mu větší prostor na kreativnější práci. „Třeba vymýšlení à la carte pokrmů.“
Z AI se tak podle Panušky stává ultimátní páka na provozní efektivitu, která otevírá cestu k expanzi a zachování dvouciferného růstu i na klesajícím gastronomickém trhu.
V podcastu Panuška mluví i o tom, že žijeme v době informačního přehlcení, kdy firmy i státy sbírají víc dat, než jsou lidé schopni analyzovat. Schopnost AI fungovat jako superanalytik pak mění pravidla hry, protože umělá inteligence exceluje v propojování zdánlivě nesouvisejících datových sad do jednoho celku, ve kterém dokáže odhalovat skryté vzorce.
Proč podle Panušky zavedení AI ohrozit bílé límečky bez ambice? V čem má umělá inteligence kritický význam pro obchod i bezpečnost státu? A jak komerční AI byznysová řešení urychleně implementovat pro obranné účely? To vše se dozvíte ve videu výše.
