Když po tváři Pavlíny Pudil přejde lehký úsměv, musíte si vzpomenout na nejslavnější obraz dějin. V obličeji jedné z nejvlivnějších žen Česka je něco podobně klidného a ušlechtilého jako na legendárním plátně. Staré umění ale není hlavním předmětem zájmu této mecenášky. I po deseti letech působení v rodinné nadaci se neúnavně snaží měnit lokální kulturní scénu.
Umění je jedním ze způsobů, jak se můžete stát nesmrtelným. Vaši inspiraci, vizi, způsob, jakým zakonzervujete ducha doby, pak v případě úspěchu budou obdivovat generace těch, kteří přijdou potom. Ve stínu hvězdné slávy řady umělců byli téměř vždy mecenáši.
Častokrát stojící v pozadí, ale svými prostředky i názory nejen ovlivňující výslednou podobu díla, ale také umožňující jeho vznik jako takový. Mecenáš je šedou eminencí, agentem změny a součástí lidské civilizace od roku 70 před naším letopočtem.
Nadace Petra a Pavlíny Pudilových sice letos existuje „jen“ deset let, ale za tu dobu stihla The Pudil Family Foundation vybudovat galerii, kvůli níž do Prahy jezdí turisté nového typu. Ti, kteří dříve jezdili za současným uměním třeba do Berlína či Kodaně, si v tomto ohledu Prahy všímají.
„Před deseti lety jsme měli ambice po sobě něco v rámci české kulturní scény zanechat. Ale vůbec jsme si to nepředstavovali jako tak ambiciózní projekt,“ vzpomíná Pavlína Pudil. K umění si přitom vytvořila vztah až jako dospělá.
