Často na různých konferencích či seminářích používám k prolomení ledů otázku: „Kdo z vás rozumí vlastní výplatní pásce a dovede si spočítat svou čistou mzdu?“ Moc rukou nahoře nebývá. Nedivím se. Výpočty daní jsou totiž celkem složité, obsahují mnoho výjimek a dost často se mění.
Není proto divu, že pro mnoho Čechů je každoroční vyplňování daňových přiznání tak trochu bojem. Co se měnilo letos, která změna potěší a na co si naopak dát pozor?
Největší radost budou mít podnikatelé a živnostníci, kteří mají roční příjmy přes milion korun a zároveň jim k jejich profesi stačí zjednodušeně řečeno „hlava a notebook“. Například vývojáři, IT pracovníci, právníci nebo třeba auditoři. Ti totiž ocení návrat ke stavu před rokem 2018 a skutečnost, že se paušální výdaje počítají z maximální částky dva miliony korun, a ne z částky jeden milion, jak tomu bylo v předešlém roce.
Příkladem může být živnostník, který měl loni i předloni příjmy 2,5 milionu korun. V přiznání za rok 2018 měl svým způsobem smůlu, protože 60procentní nákladový paušál mohl odečíst pouze z částky milion korun. Odečíst na paušálu tak mohl 600 tisíc korun, což znamenalo, že dani z příjmu a odvodům musel podrobit dohromady částku 1,9 milionu korun.
V aktuálním daňovém přiznání (za rok 2019) už si může živnostník opět odečíst paušál z částky až dva miliony korun. Ten samý živnostník s tím samým příjmem si tak může nyní 60procentním paušálem odečíst 1,2 milionu korun a daní potom už jen částku 1,3 milionu korun. Tu navíc následně může ponížit o různé slevy na dani či odečitatelné položky.
Daňovou slevou, jejíž výše se pro
rok 2019 změnila, je tzv. školkovné. Jedná se o částku, kterou
lze celou odečíst z daní, pokud dokážete potvrzením z mateřské
školy (či obdobného zařízení uznávaného ministerstvem
školství), že jste tuto částku za dítě ve školce zaplatil.
Pozor: počítá se jen platba za umístění, nikoli za stravu či
kroužky. Vzhledem k tomu, že se tato částka odvozuje od minimální
mzdy, vzrostla její maximální výše pro minulý rok z 12 200 na
13 350 korun.
Dalším limitem, který se meziročně mění, je strop pro odvod sociálního pojištění. Ten se vypočítává jako 48násobek průměrné mzdy, a v roce 2019 tak stoupl dokonce přibližně o 130 tisíc korun na 1 569 552 korun. Pro předchozí rok 2018 to bylo 1 438 992 korun. Pro rok 2020 bude strop opět vyšší. Od tohoto maxima se zároveň určuje část příjmu, který podléhá sedmiprocentní solidární dani.
Zaměstnanec s loňskou hrubou mzdou 130 500 korun měsíčně, tedy 1 566 000 ročně, zaplatil na solidární dani 8891 korun. Letos by tento zaměstnanec (za předpokladu, že nedostal meziročně přidáno) nemusel platit solidární daň vůbec.
Pokud přispíváte na charitu a plánujete toho v přiznání využít, vyplatí se dát si pozor na několik věcí. Dary spadají do kategorie odečitatelných položek, tudíž v praxi vám stát vrátí 15 procent jejich hodnoty. A jedná se samozřejmě o dary charitativního, humanitárního, náboženského a ekologického účelu, dále potom dary policii, kulturní či školské instituci nebo na ochranu zvířat a podobně.
Nikoli o dárek, kterým jste podarovali někoho z rodiny. Abyste mohli hodnotu darů od daňového základu vůbec odečítat, musíte prokázat dary v souhrnné hodnotě alespoň tisíc korun. A pozor: jejich příjemce musí, zjednodušeně řečeno, sídlit na území Evropské unie.
Pokud jste tedy
poslali peníze například na pomoc uprchlíkům přímo do Sýrie
nebo Jemenu, uplatnit je v daňovém přiznání nemůžete. Pokud
jste ale na ten samý účel poslali peníze přes Člověka v tísni
nebo přes jinou evropskou charitativní organizaci, stát vám 15
procent z hodnoty daru vrátí. Obdobně to bude za rok, až budete
uplatňovat dary na pomoc požáry stižené Austrálii.
A ještě jedna perlička na závěr: Čech, Američan a Francouz dostanou výplatnici a… Ne, to není začátek trapného nekorektního vtipu, ale popis nedávné novinky, která dobře ilustruje složitost tuzemského daňového systému. I když se neprojevuje jednou za rok při vyplňování přiznání, ale každý měsíc při pohledu na bankovní účet s dorazivší výplatou.
Konkrétně jde o to, že od roku 2019 se výpočet superhrubé mzdy určuje prapodivnými pravidly. Český zaměstnanec má hrubou mzdu navýšenou o reálné odvody na zdravotní a sociální pojištění, které za něj zaměstnavatel skutečně odvede. Zaměstnanci vyslanému do České republiky ze země mimo EU se superhrubá mzda počítá fiktivním způsobem.
To znamená, že hrubá mzda je navýšena o hypotetickou částku dle českého vzoru bez ohledu na to, kolik ve své zemi americký zaměstnanec reálně odvádí. A konečně, zaměstnanci pracovně vyslanému do tuzemska ze země EU se hrubá mzda navyšuje o zaměstnavatelem reálně zaplacené odvody v jeho domácí zemi.
Dochází tak k situaci, kdy tři kolegové mají stejnou hrubou mzdu, ale čistého paradoxně dostane každý jinak.
Autor je partner PwC Česká republika a odborník na přímé daně.
