Boj o přežití. Ten teď zažívají minipivovary, kterých je u nás necelých pět stovek. Většinou rodinné podniky sice stojí jen za zhruba dvěma a půl procenty v Česku uvařeného piva, ale za posledních 10 let vystřelily jinak vcelku monotónní a desítky let neměnnou tuzemskou pivní scénu skoro až na Měsíc.
Roky to byla celkem pohoda. Sedm let v rámci rodinného podnikání vaříte různá piva, vybudujete nový pivovar za 50 milionů, takže produkce roste až k 10 tisícům hektolitrů a roční tržby se šplhají ke 40 milionům korun. Pod sebou máte skoro už 30 lidí a i tak sotva zvládáte plnit přání majitelů hospod objednávajících stolitrové sudy, ale i drobných zákazníků, kteří si od vás kupují lahvové sedmičky piva za 70 až 150 korun.
Kromě toho si děláte si pro radost takové libůstky, jako je pivo, které rok a půl zrálo v sudu po bourbonu nebo slavné nakuřované whisky Laphroaig. Jenže tenhle růžový svět znenadání končí. Nastává jaro 2020.
Zažil to i Ondřej Husák, jeden z jednatelů rodinného minipivovaru Zichovec. Pivovar před osmi lety v rámci penzionu v malé vsi mezi Kladnem a Louny založil jeho otec Ivan, který stál také u počátků dnes už miliardové firmy na výbavu nemocničních lůžek Linet.
„Když na jaře přišel lockdown, první týden jsme nevěděli, co bude,“ vzpomíná Ondřej na situaci, kdy se jim úplně zastavil odbyt. Po prvním šoku se ale ve vedení oklepali a začali vymýšlet, co udělat pro záchranu pivovaru, který 80 procent výroby prodával do hospod, v tu chvíli zavřených.
Za dva dny tak minipivovar Zichovec spustil e-shop, nad nímž jeho majitelé předtím dva roky jen přemýšleli. K hlavní silnici mezi Prahou a Chomutovem také postavili pivobus, ze kterého lidem prodávali pivo stočené do lahví a plechovek, a během pár dnů kompletně překopali výrobu – přestali vařit ležáky mířící především do hospod a zaměřili se na různé speciály, které se lépe prodávají v lahvích.
„Museli jsme se vypořádat třeba s tím, že na trhu nebyly lahve, protože najednou se po nich sháněli všichni. To samé i přepravky. Když už jsme vyřešili tohle, neměli jsme prostory, kde do lahví stočené pivo uskladnit, protože zatímco dřív nám stačil jeden kamion lahví během čtyř měsíců, najednou jsme jich plnili čtyřikrát víc,“ popisuje Husák turbulentní dobu.
Pivovaru tak pomohlo i vypůjčení mobilního chladicího kontejneru a následné rychlé vybudování 300 metrů čtverečních velkého chladicího boxu v pronajatém skladu, což firmu vyšlo na dva miliony korun.
„Může se to zdát v současné chvíli jako velká investice, ale pro nás to bylo naprosto klíčové, protože bez toho bychom nedokázali zajistit ideální podmínky pro část produkce a to jsme nemohli dopustit. Zákazníci by to poznali a z dlouhodobého hlediska by to pro nás znamenalo problémy,“ uvědomuje si Husák.
Velkou novinkou krizového jara bylo i spuštění linky na plechovky, což je mezi minipivovary v Česku hodně ojedinělý krok. Plechovky navíc začali plnit dražšími pivy.
„Pro stáčené pivo je to nejlepší obal. Nejde do něj světlo a vzduch, je plně recyklovatelný a pro nás i logisticky příjemnější. Co stočíme do pěti palet lahví, se nám vejde do jedné palety plechovek,“ vysvětluje Husák a zmiňuje i to, že plechovky minipivovaru usnadnily cestu na zahraniční trhy – od jara jich do ciziny měsíčně prodají zhruba 10 tisíc, což v současné době tvoří přibližně osm procent výstavu.
Velkou výhodou se ukázala být i přítomnost Zichovce v obchodech Kauflandu nebo v online supermarketu Rohlík. A pomohlo i to, že minipivovar je dlouhodobě aktivní na sociálních sítích.
„Na Facebooku máme přes osm tisíc fanoušků, kterým jsme mohli říkat, že jsme spustili e-shop, kdy a kde bude pivobus, co nového za dané situace chystáme… A lidé nás podpořili tím, že začali nakupovat. Pozitivní vliv mělo i to, že jsme na jaře šli do vrcholu pivní sezony. Teď je to samozřejmě horší,“ připouští Husák a doplňuje, že v posledních dvou týdnech jsou znovu na polovině běžných prodejů a prodejní čísla dál padají.
Prakticky stejné problémy nyní řeší i broumský minipivovar Matuška, jemuž aktuální prodej piva klesl o 60 až 70 procent. I ten nově sází na stáčení do plechu, které zatím bude probíhat mimo pivovar v Broumech, ale jeho šéf Adam Matuška už rozjíždí jednání s bankou, aby získal peníze na vlastní linku.
„Jakmile jsme vypustili informaci o tom, že budeme plnit do plechovek, hned se nám otevřela možnost vyvážet do Velké Británie. Plechovka je pro dlouhý transport nejlepší obal a celá západní Evropa je na pivo v plechu zvyklá,“ říká Matuška, který se se svými lidmi aktuálně snaží veškerou produkci pivovaru stáčet do lahví, což je prý hlavně personálně extrémně náročné.
Foto archiv pivovaru Matuška
Podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů je situace pro řadu z nich kritická. Finanční úspory většina vyčerpala už během jara a letní sezona ztráty nezalepila. „Nejhůř na tom jsou minipivovary v centrech Prahy, Karlových Varů nebo Českého Krumlova, které i přes léto pokračovaly v jarním propadu,“ shrnuje Šuráň a výhledy nevidí optimisticky.
„Zdá se, že předvánoční trh bude velmi špatný, a i když vláda pustí lidi do restaurací na točené pivo, bude to nejdřív 20. listopadu,“ obává se. „Pak uděláme dva tři prodejně zajímavé týdny, ale po nich přijdou leden a únor, což jsou nejslabší měsíce roku. Když se situace uklidní, k normálu se začneme vracet na konci března. Kolik minipivovarů to do té doby vydrží, to ví jen bůh.“
