Není vidět, bez jejího zapojení by se však žádné z něžných šatů dánské značky Cecilie Bahnsen nedostaly na přehlídková mola. Pojďme společně nahlédnout pod ruce Češce Eleně Klimoszek, která u vyhlášené módní návrhářky usazené v Kodani zastává pozici konstruktérky střihů.
Provází nás celý rozhovor. V úvodu si ho v Kodani usazená Elena Klimoszek sundává z krku, kam ho – stejně jako mnoho jejích kolegyň – pravidelně odkládá, a během povídání si s ním nenápadně hraje mezi prsty. Lepší rekvizitu než krejčovský metr byste si nemohli při setkání s člověkem z módní branže přát.
Ač je pro svůj obor nepostradatelná, běžně její profese není vidět. Elena Klimoszek pracuje jako konstruktérka střihů. S notnou dávkou zjednodušení se dá napsat, že převádí vize designérů do reality. Realita v tomto případě znamená přehlídková mola a nabídku dánské oděvní značky Cecilie Bahnsen, která patří k nejvýraznějším hlasům současné skandinávské módy.
Právě u této módní návrhářky, která absolvovala Central Saint Martins a pracovala například i s Johnem Gallianem, rodačka z Havířova už pátým rokem působí. „Právě doděláváme práci na kolekcích S/S 27. Dodavatelé mají v létě závodní dovolené, proto tu máme hodně napilno,“ říká.
Do ateliéru populární návrhářky, která proslula zejména pohádkovými šaty s objemnými sukněmi, se dostala Elena Klimoszek náhodou. Do Dánska se přestěhovala se svým partnerem, a i když v Česku vedla vlastní oděvní značku zaměřenou na výrobu spodního prádla, v Kodani musela začít odznova. Příležitost jí přihrála pandemie covidu.
Ten na několik měsíců ochromil chod ateliéru Cecilie Bahnsen, a tak Elena Klimoszek dostala pobídku od své kamarádky, která tu zrovna absolvovala stáž. „Potřebovali pomoc, bylo těsně před přehlídkou a spoustu lidí onemocnělo. Neváhala jsem ani chvíli, tohle byla moje vysněná značka,“ vzpomíná na své začátky před několika lety.
Z výpomoci se stala půlroční stáž a ze stáže pak práce. V ní absolventka Střední školy oděvní a obchodně podnikatelské ve Frýdku-Místku a oboru módního návrhářství na umělecké vyšší odborné škole v Brně zúročila nasbírané zkušenosti. Ty získala nejen jako švadlena ve vyhlášeném brněnském krejčovství SALONč4, ale třeba také v pražské značce Girls Without Clothes.
Zde pomáhala nejen se střihy, ale také designem a komunikací s výrobou. Asi největší praxi ji však přinesla vlastní značka LNK Rules, kterou založila před zhruba deseti lety. „Vycházela jsem ze školního projektu. Nejvíce mě bavila tvorba braletek, kterým se u nás v té době nikdo nevěnoval,“ vzpomíná.
Na chod – jak to u podobně velkých značek bývá – byla sama, a i když se jí povedlo se spodním prádlem dostat do několika pražských concept storů, přestěhování do Dánska ji jen utvrdilo v tom, že pro sebe musí hledat nové pracovní výzvy. Tvorbou střihů splnila úkol víc než dobře.
Zatímco samotný design oděvu je spojen s přívlastky jako kreativní, vizionářské či intuitivní, konstrukce střihových vzorů je ryze logická a racionální disciplína. Představuje jakousi spojku mezi designéry a švadlenami: skici módních návrhářů díky ní získávají reálné obrysy a švadleny přesně definované střihové díly, jejichž sešitím vznikne oděv odpovídající původní designérské vizi.
Elena Klimoszek začínala u dánské návrhářky jako stážistka. Nakonec u Cecilie Bahnsen získala práci. Pracuje tu jako konstruktérka střihů: svou práci popisuje jako prostředníka mezi designéry a švadlenami. Pro značku jsou typické sochařské objemy, balonové rukávy či výrazné siluety, jež působí téměř pohádkově, aniž by ztrácely nositelnost. | Foto se svolením Eleny Klimoszek
„Někdy mám střih hotový velmi rychle – obzvlášť když vycházím ze siluety, s níž jsme v minulosti ve studiu pracovali. Pokud ale designér přijde s novým návrhem, někdy si lámu hlavu s jedněmi šaty klidně i týden. Že to ale nakonec musím vymyslet, je to, co mě na práci nejvíce baví,“ říká Elena Klimoszek.
Problém pro konstruktéry střihů vychází nejen ze sofistikovaných návrhů místních designérů, ale i látek. Cecilie Bahnsen si pro svou eponymní značku většinu nechává vyrábět na míru, a to v mnoha případech znamená užší role, tedy i náročnější práci právě pro oddělení střihů, které musí šikovně pracovat s velikostí jednotlivých dílů a podobou výsledných švů.
Pokud si myslíte, že ony rozlítané a mnohdy i oversized šaty z pera dánské designérky jsou pro konstruktéry střihů méně náročné než třeba upnuté košile, mýlíte se. „Objem ve většině případů znamená další komplikaci, protože výsledný model přes množství látky musí držet tvar,“ vysvětluje.
Sama má nejraději střihy bund či kabátů, za svůj doposud nejzásadnější kariérní milník však považuje práci na kolekci A/W 24 prezentovanou v Paříži. Hlavní roli tu kromě feminních střihů, květinových látek a pro značku tak typického řasení a volánů hrály košíčky, které tým dánské návrhářky aplikoval na nejeden model šatů.
„Věděla jsem, že nesmím zklamat. Měla jsem přece jen zkušenost se svou značkou spodního prádla. A mám pocit, že se to povedlo moc dobře,“ říká v Kodani usazená Česka o úspěšné kolekci značky, která se v roce 2017 dostala až na shortlist finalistů prestižní LVMH Prize.
Zde se hodí zmínit příhodný detail: Elena Klimoszek se o módu začala zajímat díky své mamince. Ta během jejího dětství a dospívání hodně šila. Vedle samotného šití ji fascinovaly především střihy z Burdy, které pro mnoho žen – minimálně do revoluce – představovaly způsob, jak do šatníku zařadit zajímavý a dobře padnoucí kousek.
Do Česka se zatím Elena Klimoszek vracet nechystá. Nejenže v Kodani založila rodinu, dobře si uvědomuje i možnosti budoucího tuzemského uplatnění. „V úvahu vlastně připadá jen Nehera. Nebo by člověk musel pracovat externě pro více oděvních značek najednou,“ dodává.
Spíš než zpět ji to táhne do metropolí jako Milán nebo Paříž, kde by jako konstruktérka střihů s několikaletým působením u Cecilie Bahnsen zaručeně neměla problém najít práci. Dánská značka jí však vyhovuje – mezinárodní tým je podle jejích slov velmi dynamický a má se od něj stále co učit.
