Brněnská Vila Tugendhat tento týden slaví dvacet let od zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO. Stavět se přitom začala před dvaadevadesáti lety. To Greta Tugendhatová dostala stavební povolení.
Skvostná vila rostla 14 měsíců a dle dochovaných záznamů stála v roce 1930 ještě před zaplacením architekta, práce a nábytku osm milionů československých korun. V té době i velkorysé pražské vily, jako si nechala postavit třeba Lída Baarová, vyšly na půl milionu korun.
Foto David Židlický
Foto David Židlický
Foto David Židlický
Foto David Židlický
Vilu manželů Tugendhatových navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe a jde o unikátní umělecké dílo světového formátu ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, vybavení, technického zázemí i začlenění do přírodního rámce.
Poprvé v dějinách architektury byla v privátním domě použitá ocelová nosná konstrukce v podobě sloupů na půdorysu kříže.
Výjimečné bylo i technické zázemí: teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken, fotobuňka u vstupu. V interiéru se uplatnily vzácné materiály jako onyx z Maroka, italský travertin nebo dřeviny z jihovýchodní Asie.
Nikdo o této vile neví víc než její ředitelka Iveta Černá, teoretička a historička architektury, která dříve působila v Národním památkovém ústavu jako specialista na moderní architekturu. Je také mimo jiné spoluzakladatelkou světové nadace Iconic Houses Network.
Ředitelkou jste se stala rok po vstupu do UNESCO, jak byste těch necelých dvacet let zhodnotila?
Mám pocit, že jsem ve vile prožila několik životů. Přelom milénia se nesl v duchu přípravy nominačního materiálu do Seznamu světového dědictví UNESCO. Pak přišla obrovská radost a úleva, když z Paříže a Helsinek zaznělo – vítejte do rodiny světových unikátů.
Následná léta provázelo hektické chystání opravy domu a úporná snaha získat rozpočet garantující celkovou rekonstrukci, tedy ne pouze havarijních částí domu.
V tomto desetiletí se také připravovala projektová dokumentace, dlouze se o ní diskutovalo, nakonec i před zahraničními autoritami. Bylo to období pochybností, debat a dalších multiprofesních průzkumů.
Novou zkušenost jsem prožila u mezinárodních restaurátorských kampaní, ale i u průzkumů pohybů vrstev podloží či zahradní zeleně. Příprava skutečně trvala dvakrát déle než samotná rekonstrukce, ale vyplatila se.
Zazněl verdikt, že Vila Tugendhat je nejautentičtějším dílem Ludwiga Miese van der Rohe v Evropě, což je právě ten nejdůležitější argument pro světové kulturní dědictví. Památkovou obnovu pak podpořily evropské fondy a v roce 2010 celý proces rehabilitace domu, interiéru a zahrady začal.
Foto David Židlický
Foto David Židlický
Na místo nastoupili restaurátoři, konzervátoři, statici, technici, ale i horníci (kteří kopali základové studny pro zdeformované ocelové podpory v přízemí), celkem čtyřicet specializovaných firem sdružených pod generálním dodavatelem.
Dům začal vydávat další svá tajemství a my je pečlivě sbírali, dokumentovali, třídili a analyzovali. Rašelinové izolační desky ztužené hovězí srstí, řemeslnické značky uvnitř palisandrových stěn či Sorrelův cement pod vestavěnými skříněmi patřily k výpovědi o materiálové substanci domu.
Tato doba byla nesmírně zajímavá a odborně přínosná nejen pro mě, ale i pro dům. Dne 29. února 2012, v přestupném roce, se pak dům znovu otevřel veřejnosti a přišla další etapa a s ní návštěvnický režim s dalšími kulturními akcemi, s kreativním mladým týmem a nesmírně zajímavými projekty.
Uvědomují si Češi výjimečnost tohoto domu, tak jako v zahraničí?
Dnes již ano, ale vždy tomu tak nebylo. Vzpomínám si zejména na první roky, kdy někteří návštěvníci odcházeli zklamaní, že neviděli benátská zrcadla či pozlacené rokaje.
Dnes téměř všichni tuší, že motto Ludwiga Miese van der Rohe „méně je více“ či „Bůh je v detailu“ prostupuje celý dům v jeho důmyslném plynoucím otevřeném prostoru a jeho vizuální propojení se zahradou nabízí neskutečné zážitky měnící se nejen v průběhu dne, ale i ročních období.
Kdo jsou její nejčastější návštěvníci?
V současné pandemické době zahraničních návštěvníků pochopitelně výrazně ubylo, ale jsou tu. Více však ze sousedních, zejména německy hovořících zemí než například ze Spojených států.
Tam totiž Mies zahájil, v předvečer druhé světové války, svoji druhou a neméně významnou profesní kariéru. V Chicagu na Illinois Institute of Technology vychoval další generaci slavných architektů. Proto ta návštěvnická kontinuita. Čeští návštěvníci dnes tvoří většinu, přijíždějí však ze všech částí republiky.
Kolik jich tímto domem projde?
Vila Tugendhat je rezidenčním domem, pravda, neobvyklého formátu, ale návštěvnost je třeba regulovat maximální kapacitou interiérů. Od roku 2012 domem prošlo téměř půl milionu lidí, v rekordním roce 2019 vilu navštívilo téměř šedesát tisíc hostů.
Foto David Židlický
Jak náročné je takovou památku udržovat?
Je to vlastně nikdy nekončící příběh. Daní za naši touhu zachovat veškeré autentické prvky je nadstandardní péče. Restaurátoři se do vily vrací několikrát do roka, máme k dispozici přesné „kuchařky“, jak se o jednotlivé prvky starat.
Přestože je vila Tugendhat elegantní dámou úctyhodného věku, je třeba o ni pečovat nepřetržitě a již nikdy nedopustit ohrožení stavební substance domu tak, jak se to v minulosti několikrát stalo.
Může být tento dům i dnes inspirací pro současnou stavební kulturu?
Bezesporu. Stále aktuálnější je princip volně plynoucího neohraničeného prostoru, prosklené stěny orientované na jihozápad a sepětí domu s okolní zelení. Pokud architekt a klient navíc účinně spolupracují jako Mies van der Rohe s Gretou Tugendhat, je to vždy bonus.
Já osobně vidím vliv v minimalistických interiérech s designovými prvky, tak jako jsou u nás křesla Brno, Barcelona, Stuttgart či Tugendhat. Sklo, kov a ušlechtilé dřeviny pak rezonují celým prostorem.
Foto David Židlický
Máte nějaké zprávy o tom, že by měla vzniknout podle vily i stavebnice Lego?
Zaznamenali jsme tento zájem z Chevy i Lega, zatím je to zřejmě ve fázi příprav. Ale již několikrát jsme obdrželi fotografie našich příznivců, kteří vilu postavili z běžných kostek. Máme je na Facebooku.
Jaké máte nejnovější úspěchy a co chystáte?
Jsem skutečně pyšná, že vzorová oprava domu byla letos v září v Tokiu oceněna Docomomo Rehabilitation Award. Odborná porota vybírala z celkem 84 kandidátů. Vila Tugendhat zvítězila spolu s pařížským bytem a ateliérem Le Corbusiera v kategorii Open House.
A již nyní připravujeme s dalšími ikonickými vilami, původně postavenými jako rezidence a dnes sloužícími jako house muzea, celosvětovou konferenci, která se bude konat v květnu 2023 v České republice. Tudíž nás čeká opět další tvrdá, ale kreativní práce.
