„Je tak trochu král fotbalu… myslím… v jistém smyslu,“ řekl o něm nejmocnější muž světa. Kdepak, o pozici někdejšího přehlíženého úředníka s losovacími míčky není pochyb. Gianni Infantino si coby šéf mezinárodní fotbalové federace FIFA vybudoval neotřesitelný vliv, který probíhající mistrovství ještě posílí. Jaký je příběh bafuňáře, jehož mají v oblibě nejvýznamnější politici i chudé státy?
Zatímco se čeští fotbalisté bránili nájezdům korejských protivníků a občas se sami vydali na zteč k jejich brance, jejich počínání z výše čestné lóže sledoval muž číslo 1 světového fotbalu: Gianni Infantino.
Kamery ho v průběhu zápasu zachytily v družném hovoru s šéfem české fotbalové asociace Davidem Trundou. Zda se bavili o nepříliš pohledné hře týmu se lvíčkem na prsou, vědí jen oni dva.
Schopnost bavit se bez problémů s kýmkoli, ať už jde o zástupce fotbalového trpaslíka, nebo o prezidenty velmocí, pomohla holohlavému Švýcarovi do pozice jednoho z nejvlivnějších lidí ve světě sportu. A taky jeho schopnost vydělat obrovské sumy, aniž by přitom hleděl na fanoušky nebo zdraví hráčů.
Jako malý přitom o penězích mohl leda snít. Někdejší kudrnáč se v roce 1970 narodil ve Švýcarsku do skromné rodiny italských přistěhovalců. „Jako dítě jsem byl šikanován, protože jsem měl zrzavé vlasy a pihy, navíc jsem byl Ital,“ uvedl před čtyřmi lety.
Coby teenager snil o tom, že se stane fotbalistou. Jelikož to ale na zářnou kariéru s míčem u nohy nevypadalo, rozhodl se vystudovat práva. A hned po promoci nastoupil do Mezinárodního centra pro sportovní studia založeného FIFA.
Po pěti letech, v roce 2000, pak začal pracovat v právním oddělení Unie evropských fotbalových asociací (UEFA), kde postupně vystoupal až do pozice dvojky organizace.
„Gianni byl velmi pracovitý generální sekretář. A to až do té míry, že jsme mu museli připomínat, že i on má život,“ vzpomínal Theodore Theodoridis, jeho bývalý zástupce v UEFA, který ho později ve funkci nahradil.
Jedničkou UEFA byl v té době trojnásobný držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy Michel Platini. Infantino v jeho stínu fungoval jako spolehlivý úředník, jenž byl veřejnosti znám hlavně jako moderátor, který doprovází losování zápasů v Lize mistrů.
Zároveň měl veliké znalosti fotbalového prostředí, historie klubů i hráčských hvězd z jednotlivých zemí, s nimiž navazoval kontakt. Fotbalem prostě žil.
Že by zrovna on mohl usednout do čela FIFA, které roky udával tempo její předseda Sepp Blatter, byla v té době utopie. Jenže přišel rok 2015 a mezinárodní fotbalová federace zažila zemětřesení. Kvůli podezření z přijímání úplatků musel Blatter opustit svůj fotbalový trůn.
Jeho nástupcem měl být Platini. Jenže i ten čelil o několik měsíců později podezření z korupce. A tak se příležitosti chopil Infantino. Svou kandidaturu stavěl i na tom, že očistí FIFA od korupce, a když se Platini očistí, přenechá mu své místo. Nejvíce ale tehdy při volbě zarezonoval slib, že zajistí více peněz pro jednotlivé fotbalové asociace.
A zatímco si po Blatterově vzoru dosadil na vlivná místa ve FIFA věrné lidi a vede federaci v zásadě stejně autokraticky, nezapomíná na poslední zmíněný slib. Ten plní šéf světového fotbalu svědomitě. Byť čelí kritice, že si tím jen kupuje hlasy hlavně menších států, aby si udržel křeslo.
„Infantino zabil opozici (v rámci organizace) tím, že rozdal spoustu peněz členským federacím FIFA,“ řekl deníku Le Monde Blatter, který se přitom sám díky stejnému systému dlouho udržel u moci. „Malé federace tyto peníze potřebují k přežití a ty velké mlčí.“
V roce 2017, už za Infantinova vedení, FIFA změnila pravidla voleb svého šéfa: každá federace má bez ohledu na svou velikost jeden hlas. To podráždilo Evropany, kteří historicky dominovali světu fotbalu, ale potěšilo jiné kontinenty od Afriky po Asii.
„Fotbal nepatří jen Anglii, Německu nebo Francii. Infantino proměnil toto přesvědčení, zpochybňuje historické ‚elity‘ a osoby s rozhodovací pravomocí ve prospěch ‚periferního‘ světa, který ho podporuje, protože se poprvé cítí uznáván,“ komentuje to Fabrice Jouhaud, bývalý šéfredaktor francouzského sportovního deníku L’Equipe.
Víc peněz? Víc zápasů
Zpět ale k penězům. Infantinovi se nedá upřít, že opravdu ví, jak zvyšovat příjmy FIFA. Recept je vlastně jednoduchý: nabídnout lidem co nejvíce utkání. Loni v létě se konal ve Spojených státech první ročník mistrovství světa klubů, jehož se účastnilo 32 manšaftů.
Že tak hráči budou mít méně času na odpočinek po náročné sezoně? Nevadí. Hlavní jsou příjmy okolo dvou miliard dolarů, které akce vygeneruje. Byť v tomto případě měly jít všechny peníze zpět do klubového fotbalu a FIFA neměla dostat ani dolar. Mimochodem: na trofeji pro vítěze je Infantinovo jméno uvedené hned dvakrát.
Kvůli vyšším příjmům se také zvýšil počet týmů na letošním mistrovství světa. Je jich tam 48, tedy o šestnáct více než před čtyřmi lety. Více týmů znamená logicky více zápasů (104 ve srovnání s 64 v roce 2022), a tedy i více peněz z prodeje televizních práv a reklamy (ta běží i během zápasů, což je novinka).
Navíc připočteme i příjmy ze vstupenek, byť kvůli nim čelí FIFA kritice, že jsou pro mnoho fanoušků prakticky nedostupné. Organizace totiž zavedla systém cen, který reaguje na poptávku podobně, jako je tomu třeba u letenek. Takže lístek na český zápas vyšel i na několik desítek tisíc korun.
Infantino brání ceny na šampionátu konaném v Mexiku, USA a Kanadě tím, že kdyby se vstupenky prodávaly levněji, skončily by u překupníků a ti by je pak nabízeli stejně draze. A byť třeba při zápase Česka proti Jižní Koreji byla řada míst na stadionu neobsazena, FIFA je s průběhem dosud spokojená.
Ostatně očekává, že za období 2023–2026 překročí její příjmy třináct miliard dolarů, což by oproti poslednímu čtyřletému období představovalo nárůst o 71 procent. Což je zase více peněz, které lze rozdělit mezi asociace, které budou příští rok rozhodovat o tom, zda Infantino nadále povede neziskovou organizaci FIFA.
Evropa by se měla omlouvat
Jeho pozicí za posledních deset let neotřáslo ani několik kontroverzí. Sotva měsíc po nástupu do funkce se Infantinovo jméno objevilo v uniklých Panama Papers. Bylo to v souvislosti se smlouvami o vysílacích právech, které podepsal během působení v UEFA s offshore společností. Podle UEFA bylo vše pořádku.
Stejně pro šestapadesátiletého Švýcara dopadlo také vyšetřování možného střetu zájmů, když cestoval soukromými tryskáči, které mu platily Rusko a Katar. Tedy pořadatelé posledních dvou světových šampionátů. Nebo to, že si od fotbalové federace nechal proplatit čtvrt milionu korun za pořízení matrací k sobě domů, stroj na cvičení za 200 tisíc nebo další vysoké sumy za květiny či praní prádla.
Nijak se fotbalového bosse, který umí šest jazyků včetně arabštiny, nedotýká ani dlouholetá kritika jeho blízkosti a servility k hlavám států s autoritářskými sklony. Ať už jde o ruského prezidenta Vladimira Putina, katarského emíra Tamima bin Hamada Sáního, či saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána, jehož země bude hostit mundial za osm let.
„Za to, co jsme v Evropě poslední tři tisíce let dělali, bychom se teď měli tři tisíce let omlouvat, než začneme rozdávat lekce morálky,“ zastal se před čtyřmi lety Kataru.
Jeho servilní chování je součástí jeho pragmatického přístupu, kdy chce dobře vycházet s těmi, které potřebuje pro hladký průběh šampionátů. Naopak rozhovory s médii Infantino dlouhodobě odmítá a na Instagramu, kam jeho tým dává fotky a videa z různých akcí, neumožňuje lidem psát komentáře.
Klíčový je pro Infantina v posledních letech vztah s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Toho si definitivně získal loni, když šéfovi Bílého domu, jenž neúspěšně bažil po Nobelově ceně za mír, udělil obří Cenu míru FIFA. Ta vznikla právě pro Trumpa na Infantinův popud.
Během uplynulého roku se Infantino objevil po boku amerického prezidenta nejméně tucetkrát, doprovázel jej například i na mírový summit o Gaze v Egyptě. Je také členem Trumpovy Rady míru, která měla konkurovat OSN.
„Gianni nemá žádné problémy s přístupem k prezidentovi,“ popsal deníku The Wall Street Journal současnou pozici fotbalového šéfa úředník Trumpovy administrativy. „Kdykoli ho chce vidět nebo s ním mluvit, tak může.“
„Je tak trochu král fotbalu… myslím… v jistém smyslu,“ řekl pak sám Trump na adresu Infantina. A ten, jelikož zatím nemá vyzyvatele do voleb v příštím roce, bude tak na fotbalovém trůně sedět nejspíš až do roku 2031.
