Naděje je dobrá věc, možná nejlepší ze všech. Poselství slavného amerického snímku Vykoupení z věznice Shawshank platilo nejen pro vězně Andyho Dufresna, ale i pro samotný film. Přinášíme příběh, v němž hraje roli neproplacený šek, dnes již mrtvé médium i výdělečná ruina za dolar.
Nezískalo jediného Oscara, v kinech propadlo, přesto je Vykoupení z věznice Shawshank diváky často označované za nejlepší snímek historie. Na největší filmové databázi IMDb i její české obdobě ČSFD za sebou nechává i takové skvosty jako Kmotr, Forrest Gump, Pulp Fiction či Pán prstenů.
Jen málokdy potká film stejný osud, jako sám popisuje. Tady k tomu však došlo. Drama, které mělo premiéru v září roku 1994, čekala na výsluní stejně strastiplná cesta jako nevinného Andyho Dufresna.
Příběh filmového Shawshanku však začal mnohem dříve. V roce 1983 napsal dvacetiletý Frank Darabont známému spisovateli Stephenu Kingovi, že by chtěl zfilmovat jeho povídku Žena v pokoji. Autor známých hororových děl jako Osvícení nebo Carrie dával začínajícím filmařům možnost získat právo na některou z jeho povídek za jeden dolar.
Darabontův krátký snímek se dokonce stal jedním z mála amatérských filmů, které se Kingovi líbily. O zhruba čtyři roky později, když už získal více zkušeností, požádal Kinga o možnost zfilmovat jeho novelu Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank.
Spisovatel svolil, práva na příběh prodal za pět tisíc dolarů. „Nevěřil jsem, že se mu to podaří natočit, protože předloha byla příliš mnohovrstevnatá a románová,“ prohlásil o mnoho let později King. Zato Darabont už měl v hlavě představu, jak příběh přenést na stříbrné plátno. Trvalo však pět let, než si sedl ke stolu a za osm týdnů scénář sepsal.
Předlohu, která má v originále necelých sto stránek a skládá se převážně z úvah zrzavého vězně Reda o spoluvězni Andym, se snažil co nejvěrněji uctít. Napodobil styl vyprávění a převzal některé dialogy, část děje oproti knize změnil či rozšířil.
Namátkou: v Kingově verzi umírá vedlejší postava Brookse v domově důchodců, ve filmu se ukazuje jeho neschopnost přizpůsobit se současnému světu, a proto se oběsí. Mladý trestanec Tommy, který může očistit Andyho jméno, v originále vymění své mlčení za převoz do věznice s minimální ostrahou. Ve filmu je zastřelen na příkaz šéfa vězení.
Miliony výměnou za sen
Když měl Darabont scénář hotový, nabídl jej studiu Castle Rock, kde vzbudil poprask. Natolik zaujal spoluzakladatele společnosti a režiséra Roba Reinera, jenž už měl na kontě zfilmovaná jiná Kingova díla, že dostal velice lukrativní nabídku: dostane tři miliony dolarů, když nechá film natočit Reinera, který hodlal do hlavních rolí obsadit Toma Cruise a Harrisona Forda. Zároveň studio nabídlo, že Darabontův další snímek bude financovat.
Pro třiatřicetiletého muže, jenž se narodil ve francouzském uprchlickém táboře pro Maďary, kteří utekli z komunistické vlasti, a následně vyrůstal v chudobě v Los Angeles, to bylo silné pokušení. Přesto odmítl. Nechtěl se vzdát svého vysněného projektu.
Do hlavních rolí obsadil Tima Robbinse (Andy Dufresne) a Morgana Freemana (Ellis „Red“ Redding) a vyrazil natáčet do bývalého vězeňského areálu Ohio State Reformatory ve městě Mansfield.
Věznice, která byla o několik let dříve uzavřena kvůli nelidským podmínkám, byla „jedním z nejstrašidelnějších míst, na kterých jsem kdy byl,“ řekl William Sadler, který hrál vězně Heywooda. A právě díky ponurému vzhledu si ji Darabont vybral. Dokonce bylo třeba ji trochu opravit, aby nebyla až tak strašlivá.
Když King snímek spatřil ještě před premiérou v kinech, byl nadšený. Naopak Darabont spokojen nebyl. „Řekl mi: ‚Nelíbí se mi, jak je Tim na konci nalíčen. Musíme to napravit.‘ Na to jsem mu odvětil: ‚Franku, lidi nebudou řešit, jak vypadá, protože budou brečet‘,“ uvedl King.
Co pět minut na obrazovce
Konec sice dojemný je, mnoho lidí jej však v kinosálech nespatřilo. Film v roce 1994 sice zaznamenal povětšinou příznivé recenze, ale v kinech propadl. Během úvodního víkendu nevydělal ani milion dolarů a celkově v amerických kinech utržil pouze šestnáct milionů dolarů. Rozpočet snímku přitom činil 25 milionů dolarů.
Tvůrci se shodují, že za neúspěchem stálo několik věcí: například absence ženských postav a hlavně název. „Nikdo neuměl říct Vykoupení z věznice Shawshank. Přitom to, co prodává cokoli, je osobní doporučení. Tady vám ale přátelé říkali: ‚Kámo, viděl jsem tenhle film, ten… co to bylo? Shank, Sham, Shim? Prostě něco takového. Každopádně, je to skvělý.‘ To vás k návštěvě nepřesvědčí,“ uvedl Freeman.
A pak tu byl ještě jeden faktor neúspěchu – silná konkurence. Ve stejném roce měly premiéru také Forrest Gump a Pulp Fiction. Ostatně s nimi Shawshank prohrál v oscarovém klání, kdy sice získal sedm nominací, ale žádnou neproměnil v zisk zlaté sošky.
A právě v tento moment se ukazuje, že naděje umírá poslední. Ačkoli vězeňské drama v Oscarech pohořelo, přitáhlo k sobě pozornost. Film byl znovu nasazen do kin, kde utržil dalších zhruba deset milionů dolarů.
Hlavním zlomem pro snímek bylo, že byl vydán na více než 320 tisících VHS kazetách. Na film, který neuspěl v kinech, to bylo neuvěřitelně velké množství kazet. Ale riskantní tah se vyplatil. Shawshank se stal nejprodávanějším dílem na kazetách roku 1995.
Tehdy už společnost Castle Rock patřila mediálnímu magnátovi Tedu Turnerovi. Jeho kabelová televize TNT pak v roce 1997 získala na Shawshank vysílací práva a postavila na něm kampaň věnovanou novým filmovým klasikám.
Během následujících let se TNT a další Turnerovy kanály postaraly o to, aby Shawshank znal každý. „Pan Turner, Bůh mu to zaplať, se rozhodl ten film vysílat každých pět minut,“ glosoval to před lety Darabont pro deník The Wall Street Journal.
Snímek se stal nakonec natolik populárním, že díky televizním právům a prodeji kazet vydělal během deseti let přes sto milionů dolarů. Kolik vydělal do dnešního dne, kdy se navíc v průběhu let přidaly streamovací platformy jako Netflix, není možné zjistit.
Vykoupení pro všechny
Jisté naopak je, že pro režiséra Darabonta byl takový závěr vykoupením po špatném startu. Po letech mu ostatně King poslal nevyplacený šek na pět tisíc dolarů, který mu Darabont dal za získání práv na Shawshank. „Pro případ, že bys někdy potřeboval peníze na kauci. S láskou, Steve,“ stálo v přiložené poznámce od spisovatele.
Film byl zároveň vykoupením i pro zchátralou věznici, kde se točil. Tu stát hodlal po natáčení kvůli špatnému stavu zbourat. Nakonec ji však prodal za dolar místním, kteří volali po záchraně objektu. A v roce 1996 tam začali pořádat prohlídky.
Věznice se sice objevila ještě v několika dalších filmech, například v Air Force One s Harrisonem Fordem, davy lidí sem ale míří hlavně kvůli Shawshanku. Tomu je na místě věnováno i muzeum. Ročně tam zavítají desítky tisíc návštěvníků, což místu generuje tržby přes deset milionů dolarů ročně.
Foto User: (WT-shared) 2old at wts wikivoyage, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=22982475
To vše pomáhá celému městu, které se jinak potýká s ekonomickými problémy poté, co v regionu takzvaného rezavého pásu došlo k útlumu těžkého průmyslu.
A zatřetí, snímek se stal jakýmsi vykoupením i Stephena Kinga, jenž byl do té doby známý hlavně jako autor hororů. I když…
„Byl jsem na Floridě v supermarketu, zabočil jsem za roh a z druhé strany šla nějaká žena. Ukázala na mě a povídá: ‚Já vím, kdo jste! Vy jste Stephen King! Vy píšete všechny ty hrozné věci. Ale to je v pořádku, proti gustu… Já mám ale radši pozitivní příběhy, jako byl třeba film Vykoupení z věznice Shawshank.‘ A já na to: ‚Ale to jsem napsal já!‘ A ona odpovídá: ‚Ale jděte. To jste teda nenapsal‘,“ popsal King před pěti lety.
Jak přitom v minulosti sdělil deníku The Wall Street Journal jeden z manažerů filmového studia, dnes by se takový film s ohledem na příběh a rozpočet – 25 milionů dolarů bylo v roce 1993 hodně peněz – nenatočil.
Ale kdo ví. Jak se totiž ukazuje, alespoň v tomto případě platí slova, která stojí v Andyho dopise pro Reda: „Naděje je dobrá věc, možná ta nejlepší ze všech. A dobré věci neumírají.“
