Pohybový terapeut Radek Laci vysvětlil divákům na letošním Forbes Business Festu, jak lze pracovat s nervovým systémem, stresem, napětím v těle i pocity únavy nebo úzkosti.
Své vystoupení pojal jako praktickou ukázku toho, že skutečný klid není jen mentální stav. Klid podle něj začíná fyzicky v dechu, čelisti, bránici, břiše a celkovém nastavení těla. „Meditace vyžaduje klid. Ale klid se nevytváří v hlavě, vytváří se v těle. Je to fyzický stav vašeho těla,“ zdůraznil Radek Laci.
První cvičení, ke kterému terapeut vyzval publikum v pražských Holešovicích, bylo překvapivě jednoduché. Účastníci si měli položit prst pod nos a dýchat tak jemně, jako by před sebou měli peříčko. „Jenom vnímejte a zpomalte. Váš dech musí být tak pomalý, aby se to peříčko neodfouklo,“ nabádal.
Podle Laciho právě takové zpomalení dechu začíná regulovat nervový systém. Mluvil přitom o nervu vagu, který popsal jako dlouhý nerv procházející tělem a ovlivňující naše reakce, pohyb, trávení, pocení i způsob, jak komunikujeme v práci nebo ve vztazích.
Diváci se následně měli zaměřit na to, co se děje v hlavě a těle. Někteří cítili, že se nemohou nadechnout, jiní měli tendenci lapat po dechu. Pro Laciho to byl signál přetížení nervového systému.
Terapeut následně účastníkům ukázal, že projevy stresu nemusejí vypadat jako dramatická panika. Mohou se objevovat jako nafouklé břicho po jídle, ranní únava nebo neschopnost těla po práci přepnout do klidu.
Podle něj se mnoho lidí celý den pohybuje v režimu výkonu a přežívání. Ráno práce, odpoledne děti, večer domácnost, povinnosti a další tlak. Tělo se pak nedokáže samo vrátit do bezpečí.
„Ale důležité je, abyste z této paniky vystoupili,“ řekl. To se podle něj neděje pouhou vůlí. Nestačí si říct, že se člověk uklidní. Tělo potřebuje dostat konkrétní signál, že už nemusí bojovat, utíkat ani přežívat.
Po dechovém cvičení přišla práce s hlavou. Laci účastníky navedl, aby si patou zápěstí zatlačili do oblasti spánků a vytahovali fascie hlavy směrem nahoru. Soustředil se na sval temporalis, který podle něj souvisí s napětím v čelisti.
Cvičení pokračovalo nádechy nosem a výdechy pusou, zatímco účastníci drželi tlak v oblasti spánků. Laci je vyzýval, aby vnímali, co se v těle děje: zívání, slzení očí nebo kručení v břiše podle něj mohou být známkou uvolnění.
Jedna z nejdůležitějších myšlenek celé lekce přišla ve chvíli, kdy se Laci zeptal, kdo se po cvičení cítí uvolněně. Vysvětlil, že cílem není jen navodit příjemný pocit. Příjemný pocit si člověk může podle něj vytvořit mnoha způsoby, i destruktivními. Podstatnější je změnit stav těla.
„V tuhle chvíli jsme zregulovali nervový systém, protože pracujeme se stavem vašeho těla. Nikoli s hezkým pocitem,“ komentoval. Právě v tom vidí zásadní rozdíl, pocit je až důsledek. Pokud se tělo dostane do většího bezpečí, klidu a uvolnění, mysl ho začne následovat.
Další část cvičení se zaměřila na bránici. Účastníci si měli konečky prstů zajet pod spodní žebra, uvolnit břicho a dýchat do nepříjemného tlaku. Laci upozornil, že pocit může být zpočátku zvláštní až nepříjemný.
Bránici popsal jako důležitý sval, který souvisí s dechem, s úzkostí, trávením a celkovým napětím v těle. Podle něj se potíže s břichem nemusí týkat jen jídla. „A není to o tom, že máte problémy se střevy, ale někdy je tělo ve fázi, kde vy nechcete něco strávit,“ prohlásil.
Tuto myšlenku pak rozvedl do metafory každodenního života. „Je jedno, jestli nechcete strávit špatné jídlo z fast foodu nebo jestli nechcete trávit špatný toxický vztah,“ zmínil.
Právě proto podle Laciho nestačí řešit jen doplňky stravy, trénink nebo výkon. Důležité je, v jakém stavu je systém, do kterého člověk stravu, suplementy nebo trénink vkládá.
Během práce s bránicí Laci otevřel i téma starých zranění, nevyřčených vět a uloženého napětí. Podle něj tělo často nese stopy situací, které si člověk mentálně už nemusí připouštět. Cesta k uvolnění někdy vede přes pojmenování toho, co nebylo řečeno, a vytvoření bezpečného prostoru pro sebe.
„Je potřeba nevyřčená slova nebo věty říct a pak si pro sebe vytvořit bezpečný prostor. A díky tomu se vaše tělo může uvolnit,“ pokračoval.
Laci také připomněl, že se nervový systém dá do určité míry sledovat pomocí chytrých hodinek, prstenů nebo dalších zařízení. Zároveň upozornil, že tělo nejde oklamat. Člověk si podle něj může myslet, že je v klidu, ale pokud je nervový systém stále ve stresu, projeví se to v trávení, regeneraci i pohybu.
Jedním z rizik, na která Laci upozornil, je přenášení stresu do tréninku. Mnoho lidí podle něj přichází do práce ve stresu, odchází z práce ve stresu a pak ve stejném stavu ještě cvičí.
Tělo se ale v takové situaci nedostává do zdravé adaptace, spíše do další zátěže. Proto se podle něj vyplatí nejdřív uklidnit a až potom přidávat výkon. „Nervový systém se adaptuje na to, co opakujete,“ podotkl.
V závěru svého vystoupení Laci připomněl, že práce s tělem potřebuje laskavost. Pokud na sebe člověk neustále tlačí, tělo na tlak odpovídá dalším stažením.
