Michael Madreiter vede s bratrem hotel Puradies v rakouském Leogangu. Jde o bývalý rodinný statek, ze kterého se za poslední desetiletí stal jeden z nejpůvabnějších designových hotelů v regionu. K životu na alpských svazích se dostal po letech kariéry v consultingu a cestování po celém světě. Věčný stres ho naučil, jak žít tady a teď.
Foto Puradies
Do Leogangu se energický vousatý padesátník vrátil po patnácti letech života v Rusku, Španělsku i Londýně.
„Tehdy náš běžný pracovní týden trval osmdesát hodin. Dnes už takhle nikdo fungovat nechce, ani v consultingu, ani v pohostinství. Uvědomili jsme si, že jsme smrtelní,“ říká s úsměvem a nemáte pocit, že by si stěžoval na výkonnost lidí, co chce zaměstnávat.
Foto Puradies
Smrt bude tématem našeho rozhovoru ještě několikrát, za statnou fyziognomií Madreitera byste to nečekali. Ale on klame tělem. „Tohle je moje nejoblíbenější místo,“ pokývne směrem k vyvýšené lavičce, která stojí na dokonale zastřihnutém trávníku.
Odtud se rozprostírá výhled na alpský masiv a museli byste být hodně zahledění do sebe, abyste při takové podívané nepocítili alespoň malé zpomalení i bázeň.
„V březnu sem dopadá slunce tak, že je tu horko. Sedíte tu v rozepnuté bundě, všude okolo je pořád spousta sněhu,“ popisuje Michael Madreiter. O takových okamžicích je Puradies, který vás neohromí okázalým luxusem, ale laskominami z vlastní farmy, kam se máte možnost jít podívat s dětmi na zvířata.
Foto Puradies
Ze svého pokoje můžete pozorovat hory, jít se pak zchladit do přírodního biotopu i do vnitřního bazénu, který proplavete do venkovního, který je báječně teplý, i když na okolní malebnou krajinu padá déšť. Existuje málo míst, kde stres necháte při příjezdu v autě v garáži, ale Puradies je jeden z nich.
Foto Puradies
Umí jedinečné zážitky zabalit tak, že působí neokázale. Třeba když si jdete ke slepicím do kurníku s košíkem pro vejce k snídani nebo večeříte lehké degustační menu ze zeleniny, co vyrostla za rohem.
Možná proto, že hotel řídí člověk, co vyznává filozofii „Palác, ve kterém pláčete, za nic nestojí. Chýše, ve které jste šťastní, je královstvím.“
Manažer, nikoliv demokrat
Do consultingu se Madreiter dostal po studiu ekonomie a byznys administrativy. Věděl, že to není kariéra na celý život. „Žene vás ambice, chuť vydělat, excelovat. Ale víte, že to není na dlouho, že vás to svou náročností semele,” popisuje.
Návrat na statek, který rodina vlastní přes 270 let, nebyl útěkem vyhořelého matadora korporátu, ale vědomým rozhodnutím nejstaršího syna. „Měl jsem tehdy pocit, že můžu mít vliv na něco, co je naše, ne jen pracovat pro ostatní.“
Statek dnes vede spolu s bratrem, rodiče do vedení nezasahují, ale poslední slovo má on sám. „Není to demokratické. Musí tu být jednota velení, jinak si každý dělá, co chce,“ říká Michael Madreiter, který od svého týmu hlavně chce, aby se tu dělala rozhodnutí, za která lidé budou chtít nést odpovědnost.
Hotel Puradies ale není žádnou obrovskou firmou ani řetězcem, pracuje tu osmdesát zaměstnanců a ti se starají dohromady o stejný počet pokojů včetně zóny s chalety. To ho řadí mezi středně velké hotely v regionu. Výhodou je rozvržení prostoru, můžete se tu ztratit a za den potkat jen velmi málo jiných hostů.
Karanténa s výhledem na hory
„Bylo to podivné, protože bylo skoro všechno zavřené, ale lanovky jezdily,“ vzpomíná Michael Madreiter na pandemii. Když se po prvním lockdownu otevřelo, dorazili hosté, kteří jinak jezdili k moři a najednou neměli kam vyrazit, hotel byl plně obsazený.
Foto Puradies
O byznysu se během pandemie nebál. „Všichni jsme byli na stejné lodi, nikdo si nemohl dovolit otevřít. Taky jsem byl vděčný tomu, jak se k situaci Rakousko postavilo, jako podnikatelé jsme cítili podporu.“ Zaměstnance nepropustil ani jednoho a podle jeho slov zůstávali doma s osmdesáti procenty mzdy, o čemž se lidem v jiných zemích často ani nesnilo.
Personál tady, stejně jako kdekoliv jinde, je nejdůležitější, ale také nejnáročnější proměnnou. „Už nikdo nechce pracovat přesčasy, víkendy, svátky. Rozumím tomu a hledáme způsob, aby všichni byli spokojeni,“ tvrdí.
Z farmy startup
Turistika se do rakouských hor vrátila po druhé světové válce, hlavně díky německým hostům, a první skutečný boom zažil Leogang v 60. a 70. letech. Samotný region zažil podle Madreitera dvouciferný růst deset až patnáct let po sobě. Dnes se ale spíš stabilizuje, nepřibývají nová lůžka ani nové hotely, spíš se modernizují ty staré, původní.
Tak jako Puradies, který s bratrem před deseti lety kompletně přestavěli a z pěti až šesti zaměstnanců jich tady najednou potřebovali osmdesát.
Foto Puradies
„Nenarodil jsem se se zlatou lžičkou v puse. Naši nám předali dědictví, ale bylo na nás z původní farmy udělat hotel, kam budou jezdit hosté, co procestovali svět a mají vysoké nároky. V něčem to pro mě bylo jako budovat startup,“ přiznává.
Sigmund Freud i císař František Josef
To, co Madreiter popisuje jako filozofii vlastního života, má v Alpách i jméno a historii starší, než by člověk čekal. Sommerfrische je pojem z 19. století, který označoval zvyk lidí z rozpálených měst, od Vídně po Prahu, sbalit si na pár týdnů kufry a odjet do chladnějších hor.
Jezdíval do hor tak Sigmund Freud, spisovatel Stefan Zweig i císař František Josef I. Dnes se tahle móda vrací pod novou nálepkou quiet luxury, a Leogang je jedním z míst, kde je vidět, jak přesně to funguje: oproti letoviskům zde panuje klid.
„Poslední roky vidíme jasný posun. Čím dál víc lidí vyměňuje přeplněné pláže u moře a letní vedra za hory. Nechtějí plážové diskotéky, ale to, co nejvíc postrádají: čas, kdy se vrátí zpátky k sobě,“ připomíná Michael Madreiter.
A ať tu sedíte kdekoli, v baru s příznačným jménem Freiraum (doslova volný prostor), nebo na ranní józe u lesa, kterou hotel organizuje, platí to stejné. Nic si neplánujte, to, co potřebujete, přijde samo.
Umění v hotelu
Většina Madreiterových přátel jsou umělci, od tatérů po sochaře. Rád dává jako příklad svého přítele Michaela Langa, alpského umělce, jehož artefakty jsou rozesety po celém hotelu. „Pracuje na bronzových sochách, které udělat trvá měsíce.
Mohl by radši malovat a vydělat deset krát víc, ale on je velmi tvrdohlavý. Abyste byli kreativní, musíte nést nějaké riziko. Což je pro bohaté lidi problém, a hlavně pro jejich děti. Pořád zůstávají v bezpečné bublině, kde se nemusí bát, že někam v životě klesnou,“ myslí si.
Nutno ale dodat, že kam klesnout ve své kariéře už příliš nemá ani zmíněný Michael Lang. Bronzová socha od něj stojí od šedesáti tisíc eur (skoro milion a půl v korunách), některé si můžete koupit přímo v Puradies.
Jemný růst
„Neplánujeme další hotel ani zvětšovat náš prostor. Možná přibude nějaká chatka, pokoj. Ale to je vše,“ říká Madreiter. Kdo tedy převezme rodinné podnikání? Má už na to Michael Madreiter odpověď?
„Vůbec. Není to téma na stole, ale svoje děti k tomu nijak nevedu. Chci jen, ať přemýšlí, jsou zvědavé. Ale jinak mě netrápí, co bude s rodinnou firmou. Stejně každý z nás bude za tři generace zapomenut, proč si příliš lámat hlavu,“ řekne a zadívá se na horizont. Z okolních zelených kopců stoupá po slabém letním deštíku pára a vy chcete, aby tenhle okamžik, kdy se neděje nic, ale vy máte úplně všechno, trval co nejdéle.
Puradies v kostce
- Adresa: Rain 9, 5771 Leogang, Salcburské země, Rakousko
- Telefon: +43 6583 8275
- E-mail: [email protected]
- Web: puradies.com
- Kategorie: 4hvězdičkový superior nature resort – hotel, chalety, Heaven Spa, restaurace Ess:enz, bar Freiraum
- Kapacita: hlavní historická budova, dvě nové hotelové budovy a 14 privátních chalet, dohromady kolem 89 ubytovacích jednotek
- Cena: orientačně od cca 280 eur za noc v základním pokoji, balíček dvou nocí s polopenzí a wellness od cca 379 eur na osobu, ceny se mění podle sezóny, aktuální nabídku má web resortu
- Doprava: cca 75 km od Salcburku (autem přes dálnici A10 zhruba hodina), nejbližší letiště Salcburk (SZG), Mnichov (MUC, cca 150 km); vlakem ze Salcburku cca 1,5 hodiny, ze stanice Leogang odvoz na vyžádání
