Byla to ohromná výstava v Petit Palais v centru Paříže, událost sezony. Byl podzim roku 2008 a obsáhlá retrospektiva představovala Patricka Demarcheliera jako nejlepšího z módních fotografů a portrétistů na světě.
Na výstavu lákal působivý vizuál zachycující profil ženy, jejíž tvář z velké části zahaluje klobouk v podobě obrovské, bílé, plně rozkvetlé růže.
Tou ženou byla Christy Turlington. Černobílá fotografie této legendární americké supermodelky, jedné z největších hvězd světového modelingu devadesátých let, patřila k jejím později vůbec nejslavnějším portrétům – i když na snímku jsou z jejího obličeje vidět víceméně jen výrazně nalíčené rty, nahá záda a ramena a uzel elegantně spletených tmavých vlasů.
Přesto každý věděl, že je to Christy. Christy Turlington očima Patricka Demarcheliera. Tak, jak ji zachytil jeho objektiv v roce 1990.
Foto Wikimedia Commons
Ta fotografie přesně vystihuje styl Demarchelierovy práce. Elegantní, osobitý portrét, trochu tajemný, přemýšlivý, přesto veskrze módní, přitahující pozornost.
Tento týden ve čtvrtek Patrick Demarchelier zemřel. Mezinárodní hvězdě módní a portrétní fotografie bylo 78 let. Nechává tu po sobě rozsáhlé dílo, které předstihlo svoji dobu. V módě, umění, ale i v kreativním byznysu a zábavním průmyslu.
Patrick Demarchelier se narodil 21. srpna 1943 nedaleko Paříže. Dětství však s matkou a čtyřmi svými bratry prožil v Le Havru v Normandii, kam se matka po válce přestěhovala. Normandie se Patrickovi stala osudovou – podle jeho slov prý tahle část Francie „navždy ovlivnila to, jak vnímá denní světlo a barvy“.
Druhým osudovým momentem byly jeho sedmnácté narozeniny. Patrickův nevlastní otec, kterého zaujal způsob, jak se chlapec od dětství dívá kolem sebe, i jeho nepochybné výtvarné nadání, Patrickovi k sedmnáctinám nadělil fotoaparát Eastman Kodak. Patrick byl svým vůbec prvním fotografickým přístrojem nadšený.
Sám se naučil vyvolávat film i retušovat negativy – a byl zjevně mimořádně talentovaný samouk. Hned první jeho fotografie nadchly jeho přátele a okolí.
Už v osmnácti si Patrick vydělává jako místní portrétista, fotograf nejrůznějších rodinných oslav, narozenin a svateb. Začínají šedesátá léta a svět fotografie prožívá dynamické období: Demarchelier čte zahraniční časopisy a sní o Americe, zemi neomezených možností.
A počátkem sedmdesátých let se mu jeho přání plní. S přítelkyní Miou, s níž se později také ožení, odchází do New Yorku. A rozhodne se fotografovat módu. Šarmantnímu Francouzovi se silným galským přízvukem se povede rychle se prosadit ve světě amerických módních časopisů, kde focení pařížské módy s francouzským fotografem dělá dojem.
Na retrospektivní výstavě zmíněné v úvodu ostatně vzpomínala Anna Wintour, šéfredaktorka americké Vogue, na své první setkání s Demarchelierem v New Yorku – zatímco Anna Wintour tu pracovala v půlce sedmdesátých let teprve jako juniorní fashion redaktorka, Demarchelier už byl prý tou dobou „velmi slavný“.
„Neztratil se mnou zpočátku ani slovo,“ řekla Anna Wintour, „a na focení jsme ho všichni nábožně pozorovali při práci. Jeho fotky mluvily za něj. I proto, že vše, čemu jsme z jeho slov rozuměli, bylo obvykle jen „ca va“, „Bien“ a „bebe“, tedy dítě, jak přezdíval modelkám.“
Patrick Demarchelier brzy fotil pro ty nejlepší. Vogue, Harper’s Bazaar, Vanity Fair, hudební magazín Rolling Stone, zpravodajský Newsweek, Life, Glamour, Elle. A taky módní kampaně pro nejluxusnější módní značky. Jeho fotografie zdobily reklamní kampaně módních domů Chanel, Dior, Louis Vuitton, Celine i Versace.
Byl jedním z prvních fotografů, kteří propojili módu a životní styl. Jeho módní fotky nebyly statické, byly plné života, neustále se na nich něco dělo. Dovedl zachytit ženu tak, jako nikdo druhý. Ženu – i její styl. Dělal to s lehkostí, šarmem, zcela přirozeně. „Byl vždycky bytostným optimistou, a z jeho fotek tato součást jeho povahy vyzařuje. Vždy viděl v člověku to lepší,“ připomněla na výstavě trefně Anna Wintour.
Demarchelierovu práci možná i proto začaly stále častěji vyhledávat populární osobnosti zábavního průmyslu. Postupně před jeho objektivem pózoval doslova celý Hollywood, stejně tak rockové hvězdy jako operní zpěváci, fotil politiky, slavné spisovatele i americké první dámy.
Hillary Clinton i Laura Bush, Angelina Jolie, Madonna, Anthony Hopkins, Elton John, Johnny Depp, Robert De Niro, Keith Richards, Glenn Close, pózovaly mu i desítky, ba stovky dalších.
Fotil módu, ale fotil i samotné módní návrháře. Portrétoval Giorgia Armaniho, Gianniho Versace, Calvina Kleina, Valentina, Dolceho s Gabbanou, Johna Galliana.
V roce 1988 převzala Anna Wintour americkou Vogue coby nová šéfredaktorka, a brzy navázala s Demarchelierem intenzivní spolupráci na každodenní bázi. Demarchelier se stal na čas dokonce dvorním fotografem Vogue. Ve stejném čase také dvorním fotografem tehdejší princezny z Walesu.
Princezna Diana, sama považovaná za módní ikonu, byla velkou fanynkou jeho fotografií a najala Demarcheliera, aby pořídil snímky jí a jejích dvou synů. Snímky princezny Diany a princů Williama a Harryho patří k jejím nejslavnějším portrétům, princeznu později zachytil i na desítkách dalších fotografií v devadesátých letech. Mimochodem – Patrick Demarchelier byl vůbec prvním nebritským fotografem v historii, který fotil členy britské královské rodiny.
Patrick Demarchelier byl doslova miláčkem publika. Ať fotil modelku, princeznu nebo prezidenta, všichni si na něm cenili schopnosti dokonale vyjádřit osobnost fotografovaného. Zachytit jeho podstatu. A vážili si také neuvěřitelného klidu, který při práci s ním panoval.
„Na mém place nikdy není stres. Když pracuju, stres vysloveně nesnáším,“ říkával Demarchelier. Tímhle přístupem k práci se velmi odlišoval od zbytku branže, kde se jisté drama vždy považovalo za součást hry.
On tohle drama ale neměl rád. Ani v soukromém životě. Celý život strávil Patrick Demarchelier s jedinou ženou, svou manželkou Miou, a jejich třemi syny.
V neurotickém světě, který stále někam spěchá, Demarchelier rád odpočíval, časy dovolené pro něj byly svaté. Jeho koníčky byl windsurfing, plachtění a jachtaření, miloval procházky se psem, cestoval po celém světě nejen pracovně, ale především soukromě, se svou rodinou.
„Svět je krásný. Každý může na fotce vypadat fantasticky. Jde jen o to, mít dobré světlo a najít ten správný úhel,“ říkával Patrick Demarchelier. Jemu se to podařilo pokaždé.
