Betonové stěny, obal napuštěný argonem, vrah mezi majiteli i legenda o spálené sestře. Nejdražší známka světa je k vidění v Praze a má za sebou neuvěřitelnou historii táhnoucí se přes 170 let.
Na prstu byste ji možná ani nepocítili, ve svém portfoliu ale rozhodně ano. Poštovní známka British Guyana 1c Magenta z roku 1856 váží jen 0,04 gramu, její odhadovaná cena se ale pohybuje kolem 250 milionů korun, což z ní dělá nejdražší známku světa. K vidění je v Praze v rámci výstavy Poklady světové filatelie, kam ji její majitelé z britské aukční síně Stanley Gibbons dovezli na pozvání prezidenta Prestige Philately Club Prague Tomáše Mádla.
Kousíček barevného papíru, který stojí čtvrt miliardy korun, má samozřejmě vlastní bezpečnostní režim.
„Logisticky je to mimořádně složité. Nemůžete ji nechat převážet běžnou kurýrní společností,“ říká Iain Murhpy, CEO společnosti Stanley Gibbons, která má sídlo v Londýně a nedávno otevřela novou pobočku v Singapuru. Nejdražší známka světa ji patří pět let. „Nemůžete si ji dát do kufru a chodit s ní po Praze. Na její přepravu máme nasmlouvané speciální převozní společnosti jako Malca-Amit nebo Brinks, které se na přepravu nákladů s vysokou hodnotou specializují.“
Vozit takto cennou drobnost do Evropy bývalo podle Murphyho mnohem snazší před brexitem, nyní si pokaždé potřebují zařídit takzvaný ATA karnet, což je mezinárodní celní dokument, kterému se přezdívá pas pro zboží. Díky němu nemusí stamilionovou známku pokaždé proclít a zdanit.
„Popravdě je nyní mnohem těžší dostat Magentu do České republiky než než do Jižní Koreji, Thajska nebo dalších zemí, kde jsme ji vystavovali. Asi tak desetkrát,“ dodává George James, hlavní filatelista Stanley Gibbons.
Známka známá jako Magenta je jediná svého druhu na světě. Kromě toho je to jediná známka vydaná ve Velké Británii nebo zemích Commonwealthu, která není součástí Královské filatelistické sbírky.
„Je to jako když někomu řeknete, aby jmenoval slavný obraz a on řekně Mona Lisa. Stejné postavení má mezi známkami Magenta,“ doplňuje James. Není tak divu, že se kolem známky pohybuje ostraha 24 hodin denně. Dává pozor i na světlo, kterému nechtějí známku příliš vystavovat, protože by způsobilo její blednutí. Přímé světlo je pak něco, čemu se snaží vyvarovat úplně.
Malinká známka je obalená a zarámovaná ve speciálním obalu, který se plní argonem – inertním plynem, který téměř s ničím chemicky nereaguje.
„Další faktor je pojištění. Když jsme do Prahy chtěli přijet. Známka má samozřejmě vlastní, velice nákladné pojištění a stojí nás pokaždé hodně peněz vyvézt ji z našeho trezoru v Londýně,“ doplňuje Murphy.
Trezor, o kterém šéf Stanley Gibbons mluví, má šedesát centimetrů tlusté betonové stěny a vedou do něj stejné dveře jako do bankovních sejfů.
Náhodný nález ikony
První poštovní známky v historii začala tisknout britská koruna v roce 1840. Slavná Black Penny, vůbec první edice známek, je stále mezi těmi nejcennějšími kousky světa.
Příběh Magenty z britské královské kolonie na severu Jižní Ameriky ale začal až o šestnáct let později v roce 1856. Ve stejném roce mimochodem šestnáctiletý Edward Stanley Gibbons založil malý krámek se známkami v rámci otcovy chemické dílny. O 170 let později je jím založená firma považována za největší kapacitu v oblasti filatelie na světě.
Známku z Britské Guyany, dnes samostatného státu Guyana, náhodně mezi dopisy svého strýce objevil dvanáctiletý skotský školák Louis Vernon Vaughan přímo v Guyaně. Šlo o takovou vzácnost, že ji mladý sběratel nenašel v žádném katalogu a usoudil tak, že nemůže mít výraznou hodnotu. Prodal ji za šest šilinků místnímu sběrateli.
„A tehdy si poprvé všimli, že nominální hodnota na známce je jiná,“ poznamenává James. Mnohem běžnější byly totiž známky s hodnotou čtyř centů ze stejné série, které se měly používat pro místní noviny.
Známka je bez perforace, vytištěná černou barvou na červenofialovém papíře. V jejím středu je vyobrazena plachetnice a latinský nápis Damus Petimus Que Vicissim (Dáváme a očekáváme na oplátku), vše rámují čtyři tenké čáry.
Plachetnici rámují čtyři tenké čáry. Rám obklopuje název země vydání a nominální hodnota známky, uvedené černými velkými písmeny.
Tedy tak by alespoň vypadala, kdyby byla v perfektním stavu. Většina z výše popsaných charakteristik už na známce vidět téměř není.
Foto: Joseph Baum and William Dallas printers for local postmaster, E.T.E. Dalton, WIkimedia Commons, veřejná doména
Historie známky v rukou sběratelů začíná u místního obchodníka ze známkami v Guyaně Neila Rosse McKinnona. Od toho se dostala k jednomu ze sběratelů v Liverpoolu a ještě téže rok skončila ve sbírce Phillipa von Ferraryho, sběratele, jehož sbírce James tvrdí, že ji už pravděpodobně nikdo nikdy nenapodobí.
Ferrary chtěl sbírku po své smrti odkázat muzeu, ale v rámci reparací za první světovou válku byla sbírka zkonfiskována Francií a rozprodána, aby pomohla cenu reparací pokrýt. Na druhou stranu to podle Jamese znamenalo, že se na trh dostalo obrovské množství úžasných známek.
Magenta nakonec skončila u Arthura Hinda, který měl v aukci v Paříži přehodit dokonce tři krále, mezi nimi i toho tehdejšího britského, Jiřího V. Při ceně 352 tisíc franků šlo už tehdy o nejdražší prodej známky v historii. Od čtyřicátých let se pak podle Jamese stala Magenta tou filatelistickou ikonou, kterou známe dnes.
Hindovo vlastnictví Magenty je opředeno jednou dodnes nepotvrzenou legendou. Po Hindově smrti v roce 1957 totiž neznámý autor napsal anonymní dopis, ve kterém tvrdil, že ona ikonická unikátní známka nebyla jedinou svého druhu.
Podle nepodepsaného zdroje měl totiž Hind při svém sbírání narazit na druhý exemplář, který okamžitě koupil. A také ihned spálil.
„Je zřejmé, že nemáme jak zjistit, jestli jde jen o pikantní drby, nebo jestli to skutečně udělal,“ říká filatelistický expert James. Z hlediska investora má prý po Hindovo údajné počínání pochopení, ale jako filatelista takový čin odsuzuje.
„Je to sice klišé, ale často říkáme, že jsme jen správci. Velká část poslání filatelie je zachovat tohle dědictví pro příští generace,“ dodává James.
Příběh nejdražší známky světa má ale i svou temnou kapitolu, která dokonce spadá do moderní historie. Věhlasný americký sběratel známek John du Pont, dědic velkého rodinné jmění, známku v dalším rekordním nákupu za 935 tisíc dolarů dostal do svých rukou v roce 1980.
„Existují historky o tom, že du Pont spal s Magentou pod polštářem,“ doplňuje James. Jenže z velké postavy americké filatelie se vyklubal vrah, který zastřelil na svém sídle v Pensylvanii zápasníka Dave Schultze. Příběh zaujal i hollywoodské filmaře, kteří ho ztvárnili ve snímku Hon na lišku, kde du Ponta hraje herec Steve Carrel.
Du Pont v roce 2010 zemřel ve vězení, zatímco slavná známka se prodala v roce 2014 aukční síní Sothesby’s za astronomických 9,48 milionu dolarů. O sedm let později ji stejná firma prodala v aukci právě společnosti Stanley Gibbons, tentokrát už o něco nižší cenu 8,3 milionu dolarů.
