Startuje
život koronaviru navzdory. Přestože je nakažlivá choroba pořád
s námi, bezpečnostní opatření se rozvolňují, díky čemuž se
lidé vracejí k co nejběžnějšímu způsobu života a opětovně
se rozhýbávají kola ekonomiky, jež tento svět uvádí do chodu.
Jde o nutnost a není jiné cesty, byť vědci podle všeho oprávněně varují, že riziko nákazy se tím zvyšuje. Lze toto riziko nějak eliminovat, aniž by se člověk stal z vlastní vůle robinsonem, izoloval se od společnosti a rezignoval na sociální interakci, jež ovšem lidský život do značné míry utváří a definuje?
Radit je složité. Zaprvé jsou některá doporučení již notoricky známá, a tedy přes nespornou užitečnost otřepaná, a zadruhé ani jejich stoprocentní dodržování nevylučuje možnost nákazy. O tom kolikrát rozhoduje náhoda. Vzhledem k nedělnímu konci nouzového stavu je přesto vhodné vypíchnout rizika ve spojitosti s typickými prostředími, která člověka obklopují.
Velmi nízké riziko: venkovní prostředí
Děsit se setkání s běžcem či cyklistou bez roušky je skoro stejné jako se na mikulášský večer bát, že mezi čertovskými maskami člověk narazí na skutečného Lucifera: úplně vyloučit to nelze, pravděpodobnost se blíží nule.
Aniž bychom chtěli situaci zlehčovat, tady je záhodno zůstat
v klidu. Běžci sice uvolňují kvůli zrychlenému a hlubokému
dechu do vzduchu více virových částic, avšak doba možné
expozice – jež je podstatná stejně jako množství letících
kapiček – je díky rychlému pohybu sportovce krátká.
„Museli
byste být v jejich vzdušném proudu minimálně
pět minut,
abyste se
vystavili
nebezpečí infikace,“
řekl
zámořským médiím
docent
biologie Erin Bromage z univerzity Massachusetts Dartmouth.
V podstatě totéž platí i pro míjení chodců na ulicích, kteří navíc mají dýchací cesty zakryté rouškou. Nepříliš velké riziko panuje i při vysedávání na již otevřených restauračních zahrádkách: vítr virové částice odfoukne, byť tady je kvůli jejich ulpívání na povrchu důležitá důsledná a častá hygiena čili umývání rukou, užívání dezinfekce a nedotýkání se obličeje.
Nízké riziko: pobyt v obchoďáku
Otevření obchodních center se na první pohled může jevit jako hazardování, ve skutečnosti je ale nebezpečí nízké. Tedy je-li člověk zákazník, nikoli prodavač.
Bylo už řečeno, že k tomu, aby člověk covid-19 dostal, je
kromě určité dávky infekčních částic potřeba čas. A ten ve
většině případů není při nakupování pro uchycení viru
šířeného vzduchem dostatečný.
Kromě omezené doby nákupu je ve velkém obchoďáku zpravidla relativně nízká hustota lidí (zákazníci do sebe ve velkoryse pojatých prostorech nenarážejí, což platí obzvlášť nyní, kdy zatím nejsou v obchodních centrech otevřeny fastfoody) a velký objem cirkulovaného vzduchu.
„V zásadě jde o to, aby se člověk v časech končícího nouzového stavu řídil tím, že vyhodnotí, kolik lidí je kolem něj, nakolik je v prostředí zajištěno proudění vzduchu a jak dlouho v něm bude,“ tvrdí Erin Bromage.
V tomto smyslu „poznámka pod čarou“: jestliže pracovníci v kultuře žehrají na trvající omezení s odkazem na nelogičnost otevření nákupních center, pak i sympatizanti kultury a odpůrci shoppování pro zábavu (mezi které se autor tohoto textu řadí) musí chtě nechtě uznat, že korzování mezi krámy a dvouhodinové sezení v divadelním hledišti prostě nejsou totéž.
Zvětšené riziko: návštěva restaurací
Interiéry restaurací a hospod se v tuzemsku otevřou 25. května. Rada, jak v nich co nejvíc snížit riziko, je prostá a zároveň v podstatě neproveditelná: host by si měl sednout mimo hlavní proud vzduchu, který zpravidla v místnosti určuje klimatizace.
Epidemiologové
v tomto smyslu uvádějí příklad z ledna, kdy infikovaný
návštěvník restaurace v
Číně,
kde od něj proudil vzduch zprava doleva,
nakazil
při
večeři trvající přes hodinu pět lidí po proudu vzduchu (a
dva vinou turbulence proti proudu).
A
to
na
„své“ straně restaurace, zatímco
vedlejší
strana
nebyla zasažena
vůbec. Viz
nákres:
U vstupu do českých podniků bude pro hosty připravena dezinfekce, jež bude muset být provedena i před usazením ke stolu. Ministerstvo zdravotnictví provozovatele rovněž upozornilo, že „nadměrná konzumace alkoholu může vést k ignoraci prevence a ohrožování ostatních hostů i personálu infekční nemocí“. Více než kdy jindy tedy platí, že pití přes míru může vážně poškodit zdraví.
Ještě větší riziko: kancelářské zaměstnání
Jít do hospody nebo třeba do posilovny je projevem svobodné vůle, jít do práce je pro početné zástupy nutností. A proti případné nákaze, již mohou zapříčinit dlouhé hodiny v uzavřeném prostoru s více lidmi, se složitě hledá prevence.
Dramatický je případ z call centra v Jižní Koreji: v open spacu bylo 216 zaměstnanců, jeden z nich nakažený. V průběhu týdne se od něj koronavirem nakazilo 94 dalších zaměstnanců (43,5 procenta, na nákresu jsou vyznačeni modrými židlemi).
Není
známo, do kolika lidí se virus dostal
přes
dýchací cesty a kolik se jich
nakazilo
prostřednictvím takzvaných fomitů, neživých
předmětů
(klik dveří, kohoutků
na
spouštění vody, tlačítek
výtahů
a
podobně),
na nichž se usazují patogenní mikroorganismy, potenciální zdroje
infekce.
Pečlivá hygiena je klíčová, nic jiného nabídnout příliš nelze. Vlastně v jistých případech ještě home office, avšak ten jde nyní doporučit asi už jen zaměstnancům se silnou disciplínou, výdrží, eventuálně extrémní obavou z nákazy. Lidem s takovou obavou se ale žije patrně hůře než těm, kteří se vydali do světa, v němž nelze výskyt viru vyloučit.
