Postavit, zbourat, litovat zbourání, hádat se o opětovné postavení, znovu stavět, protestovat proti stavění. Pomníky jsou tak favorizovaným tuzemským koníčkem, až to zavání obsesí.
Největším současným hitem pro provozování národního hobby je Mariánský sloup, který byl dnes usazen na Staroměstském náměstí. Na pozici jedničky v českém žebříčku obsedantnosti vystřídal sochu maršála Koněva, který byl naopak nedávno „odsazen“ z místa v pražské Bubenči.
Pohled k Týnu v roce 1841 | Repro Galerie Bassenge
Mariánský sloup? Co je to proti celým Mariánským Lázním! V tamějším parku připomínala pamětní deska setkání císaře Františka Josefa s britským králem Edwardem VII., k němuž došlo v roce 1904. O čtrnáct let později, kdy vznikla republika, se ovšem deska stala nežádoucí a byla nahrazena jinou, na počest dnes již polozapomenutého německého básníka.
Hotovo? Kdepak, rozverný příběh pokračuje! Poetova národnost posléze vadila také, takže ji na kamenném podstavci vystřídalo jméno, které už tam naštěstí i vydrželo – Fryderyk Chopin.
Není ale hloupé nemít v Mariánských Lázních upomínku na setkání mocnářů? Jistěže je, proto bylo před pár lety slavnostně odhaleno sousoší panovníků u kruhového objezdu před dřívější zotavovnou ROH Zápotocký, dnes hotelem Bohemia.
Na
totožném místě byla původní socha starosty Augusta Herziga
nahrazena skulpturou matky s dítětem, jež byla nahrazena Stalinem
v nadživotní velikosti, jenž byl nahrazen památníkem Vítězství
sovětské armády nad fašismem (byť Mariánské
Lázně
osvobodili Američané), jenž byl nahrazen nynějším sousoším,
jež bude nahrazeno…
Ne, snad už stačilo. Ale raději na to nesázejte. Zmatek v Mariánkách je pouhým mustrem věcí, které se děly, dějí a budou dít v celé české kotlině.
Zvedáte nad čerstvě usazeným Mariánským sloupem oči v sloup? Nebo se z něj radujete? Podle toho vás může buď uklidnit, nebo naopak zneklidnit, že v této republice trvá láska k pivu, nikoli k pomníkům.
Každopádně prohlásit o někom, že mlčí jako socha, je zoufale zpackané přirovnání. Sochy – tedy pomníky vůbec – jsou velmi výřečné a někdy mluví tak krutě, že člověk musí sebrat odvahu, aby jim naslouchal. Přesto by bylo hloupé zacpávat si uši.
