Země s velmi suchým klimatem, pro které jsou typické vyprahlé pouště a velký nedostatek vody, jsou závislé na dovozu většiny čerstvých potravin, jako je ovoce a zelenina, z jiných zemí.
S tím ve velkém bojují především na Středním východě, kde státy krom toho, že musí poskytnout dostatek jídla pro své obyvatele, navíc provozují jedny z několika největších aerolinek na světě, které mimo pandemii celkem odbaví stovky tisíc lidí denně.
Pro pokrytí všech potřeb jsou Spojené arabské emiráty nuceny importovat 90 procent všech potravin, jen malé procento tamní půdy je totiž úrodné a vhodné pro pěstování.
I z toho důvodu arabské země v posledních letech ve velkém začínají investovat do takzvaného chytrého farmaření postaveného na využití moderních technologií, které by jim do budoucna mohlo zajistit alespoň částečnou samostatnost v pěstování určitých plodin.
Čerstvé melouny, salát, cukety nebo rajčata – i takové druhy čerstvých potravin by si brzy mohli ve Spojených arabských emirátech vypěstovat sami. Toho chce docílit mimo jiných nyní i norský startup Desert Control, který v dubajské poušti testuje svou inovativní technologii ve formě speciální směsi, která dokáže díky kombinaci vody a jílu přeměnit vyschlou poušť v úrodnou půdu.
Při kontaktu s pískem směs vytvoří zvláštní vrstvu s vlastnostmi houby, díky které dokáže půda mnohem lépe zadržovat vodu, a rostlinám tak poskytnout dostatek živin i závlahy pro jejich růst.
Jakkoliv bláznivé se to může na první pohled jevit, norská technologie podle všeho už dosáhla prvních úspěchů. Od začátku března, kdy byly nedaleko Dubaje, která je nejlidnatějším městem Arabských emirátů, zasazeny první sazenice, na polích vyrostly první druhy obilí, melouny i cukety.
To vše zásluhou směsi, která dokáže z neúrodné půdy udělat prostředí s dostatkem živin pro pěstování už do sedmi hodin a snížit potřebu zalévání až o polovinu.
Že má tento způsob velkou budoucnost, tvrdí i ředitel Dubajského mezinárodního centra pro biologické zemědělství Ismahane Elouafi, se kterým norský startup navázal partnerství už v roce 2018. V témže roce započalo první testování směsi Liquid Nanoclay v tamních náročných podmínkách v laboratořích i na polích.
„Pokud by se vše dařilo jako doposud a zelenina i obilí by dobře rostly, pro země s pouštním klimatem by to mohlo znamenat obrovskou pomoc,“ pochvaluje si Elouafi v rozhovoru pro CNN.
Ačkoliv se výsledky chytrého pěstování ukazují prozatím jako velmi slibné, na druhé straně stojí faktor ceny, která právě v případě norské technologie rozhodně není nízká. Náklady na zúrodnění půdy se zatím pohybují od dvou do pěti dolarů za metr čtvereční, cena by však měla značně klesnout, jakmile bude možné vyrobit větší množství směsi.
Společnost dokázala od investorů posbírat na pět milionů dolarů, díky kterým dvě jednotky vyrobí 40 tisíc litrů směsi za hodinu. Firma má ale v plánu vyrobit směsi ještě minimálně desetkrát tolik a díky tomu snížit náklady.
Vzhledem k tomu, že na Středním východě řeší problém nedostatku vlastních potravin už dlouho, podobných startupů s cílem situaci obrátit zde v dnešní době působí více. Stejný záměr má i technologická společnost Crop One Holdings, která chce ve spolupráci s Emirates Flight Catering zjednodušit dodávání pokrmů do letadel, kterých se denně z dubajského letiště odbaví kolem 225 tisíc.
Společně ve speciálním zařízení pěstují salát a další zeleninu, která v tamním prostředí ke svému růstu potřebuje o 99 procent méně vody než na venkovním poli.
Pokud zůstaneme u Arabských emirátů, za zmínku stojí i startup Pure Harvest využívající technologie chytrých skleníků k udržení kontrolovaného klimatu a zajištění optimálních podmínek pro růst plodin v průběhu celého roku. Od loňského roku firma již dokázala ve svém zařízení v poušti poblíž Abú Dhabí vypěstovat několik odrůd rajčat.
Řešení pro české podnebí?
Nemusíme ale cestovat daleko na východ, abychom na podobné technologie narazili. Hned v nedaleké Francii vznikla z původní výrobny zbraní organická farma, která se specializuje na pěstování hlívy ustřičné.
Inspiraci můžeme hledat také v Londýně, kde v podzemním tunelu dříve sloužícím jako protiletecký kryt pěstují salát a další druhy zeleniny. Zelenina i ovoce zjevně mohou s malou pomocí technologií vyrůst i na těch nejpodivnějších místech.
Je otázkou, zda by podobná technologie nedávala smysl i v případě Česka, které má sice v porovnání s pouštními zeměmi nesrovnatelně vlhčí klima, i tak se ale poslední roky potýká se suchem, které zemědělcům značně ztěžuje podmínky pro pěstování určitých plodin. Jedním z řešení situace by tak mohlo být i chytré farmaření, které má očividně nadějnou budoucnost.
