Nick Archer už dva roky slouží jako britský velvyslanec v České republice. A má pozoruhodný osobní příběh, zkušený diplomat totiž léta pracoval jako tajemník prince z Walesu. Mluví o tom málo a nerad, v médiích vůbec. Pro český Forbes udělal výjimku. Pozval nás letos v létě do své rezidence v Thunovském paláci na Malé Straně a vznikl neobvyklý rozhovor. O Britech i o Češích. A taky o královně.
„Nezlobte se, ruku vám nepodám,“ povídá štíhlý muž s charismatickým pohledem, když se v doprovodu svého loveckého psa objeví uprostřed místnosti vybavené starožitným nábytkem, se zdmi plnými obrazů a s dechberoucím výhledem na Malou Stranu. Jsme v Thunovském paláci, v přijímacím salonu Jeho Excelence, velvyslance Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v České republice. A tohle je on, Nicholas Stewart Archer. Rytíř Jejího Veličenstva královny Alžběty II. Říká se mu ale prostě Nick. Nick Archer. A tak vystupuje i v médiích. Když vám dnes ruku nepodá, není to projev nepřátelství, ale jen interních protikoronavirových pravidel platících na velvyslanectví.
Nick Archer totiž jinak není ani odtažitý, ani nepřátelský. Naopak. I přes vnější zjev distingovaného anglického lorda je Nick Archer mimořádně příjemný, srdečný, sympatický a vřelý člověk.
Letos na Štědrý den mu bude šedesát. Už téměř 20 let je nositelem rytířského řádu Royal Victorian Order. Ten britský panovník od roku 1896, kdy tento řád založila královna Viktorie, osobně udílí za služby králi a koruně. Nick Archer rytířský řád z rukou královny Alžběty II. obdržel v roce 2001.
„Ten váš Forbes Royal, to je práce na plný úvazek?“ zajímá se živě Nick Archer, když se posadíme. Tak totiž tohle naše setkání vzniklo. Je to už víc než rok, co se moje desítky let trvající záliba v historii, současnosti a tradicích britské královské rodiny, jíž jsem se do té doby věnovala jen v rámci svého osobního blogu, přetavila v tento oficiální sloupek Forbes Royal, který každý týden publikuji na našem webu Forbes.cz. Věnujeme se tu nejrůznějším podrobnostem ze života britské královské rodiny, historickému kontextu, detailům souvisejícím s královským protokolem i aktuálnímu dění okolo Jejího Veličenstva královny Alžběty II. a její rodiny.
Forbes Royal za tu dobu získal slušnou fanouškovskou základnu. A je mi ctí, že jedním z mých pravidelných čtenářů je i tento muž, britský velvyslanec v České republice.
Zjistila jsem to úplnou náhodou.
Před pár měsíci, letos v dubnu, sdílel Nick Archer na svém Twitteru jeden z dílů sloupku Forbes Royal, tehdy věnovaný výročí svatby Jeho královské Výsosti Charlese, prince z Walesu, a Camilly, vévodkyně z Cornwallu. Můj článek o princi z Walesu měl titulek „Camilla a Charles. Lovestory, které nikdo nefandil, a dnes budí dojetí a obdiv“. Nick Archer článek sdílel na Twitteru a přidal následující komentář: „Jak víte, jsem taky fanoušek. A tenhle článek pomáhá vysvětlit, proč tomu tak je.“
Když se věnujete psaní o britské královské rodině a přijde vám takový feedback od Nicka Archera, udělá to radost. Nick Archer je kariérní diplomat, před misí v České republice byl britským velvyslancem v Dánsku, vysokým komisařem na Maltě, působil i v Norsku. Ale také v UK Trade and Investment v Londýně. K byznysu má rovněž blízko: i nyní, jako britský velvyslanec v Česku, se aktivně angažuje také v otázce česko-britských obchodních vztahů, například v souvislosti s probíhajícím brexitem.
Psaní knih o královské rodině? Není to dobrý nápad
Nick Archer ale v minulosti pracoval i jako tajemník Charlese, prince z Walesu. A právě jeho práce pro příštího britského krále je důvodem, proč jsme se my dva sešli. Moje psaní pro Forbes Royal prací na plný úvazek není. Mou prací jsou totiž také rozhovory pro Forbes. A tak mi Nick Archer nabídl, že mi poskytne rozhovor právě o královské rodině, o které jinak mluví s médii zcela minimálně. „Když opustíte službu u královského dvora, není zvykem o tom mluvit, i když se pořád někdo ptá. Je zvykem zachovat loajalitu. Služba královské rodině je pro každého vyznamenání,“ vysvětluje Nick Archer a nalévá nám oběma sklenku vody z broušené karafy.
„Když jsme teď měli pár mítinků na velvyslanectví, kolegové mi říkali: Měl byste udělat něco o vaší době v paláci. Bylo by dobré udělat prezentaci o vašem příštím králi. Já o tom takhle nikdy nepřemýšlel. Ale začal jsem se na to nyní dívat trochu jinak. Protože v tomto mají pravdu. Princ z Walesu je příští hlavou státu a já k němu mám samozřejmě jistý osobní vztah,“ přiznává Nick Archer.
Nick Archer. | Foto Jiří Turek a Jana Jabůrková
Pro nejstaršího syna královny Alžběty II. Nick Archer pracoval v mimořádně exponovaných 90. letech, až do roku 2000, kdy jeho služba tajemníka skončila. Že by o svých časech v Buckinghamském paláci napsal třeba knihu pamětí, však striktně vylučuje. „Lidé pracující v paláci nemají ve zvyku své zkušenosti psát do knih a myslím, že je to správně. Jeden nebo dva lidé z řad někdejších poradců a takzvaných royal aides kdysi něco napsali a nebyla to nikdy dobrá zkušenost. A ani autorovi to nepřineslo velkou slávu, spíše naopak,“ připomíná Nick Archer.
„Britská královská rodina je něčím jako žijícím národním dědictvím. Nikomu nepřinese nic dobrého, když se ji pokusí skandalizovat. A co jiného by bylo vynášení nějakých tajemství?“
Obdivovatel Václava Havla
Jak se Nick Archer kdysi stal osobním tajemníkem prince z Walesu? „Já se k té práci dostal snadno. Jedna z věcí, které princ z Walesu dělá ze svého titulu, a to platí už více než 100 let, je reprezentace v zámoří. Protože nemá konstituční roli ve státě, je jeho rolí reprezentovat korunu v zámoří. Stalo se tedy zvykem, že má s sebou k ruce kariérního diplomata, který je stálou součástí jeho týmu. Tyto cesty jsou vládní, státní, odsouhlasené vládou a podporované ambasádami. Mít s sebou diplomata je zkrátka praktické,“ vysvětluje Nick Archer, který s princem z Walesu absolvoval „desítky, možná stovky cest“.
„Princ z Walesu je mimořádně angažovaný a aktivní. Vždycky jsem ho v tomto smyslu obdivoval,“ popisuje Nick Archer, který sám osobně poznal Československo už před 28 lety. Tehdy, v době krátce po sametové revoluci, princ Charles s princeznou Dianou a následně i královna Alžběta II. Prahu i Bratislavu opakovaně navštívili. Sám Archer sem však přicestoval ještě jako politický tajemník.
„Princ z Walesu byl vždy velkým ctitelem a obdivovatelem Václava Havla. V 90. letech členové královské rodiny pravidelně cestovali do střední a východní Evropy i proto, aby podpořili nově vzniklé státy, jako bylo právě Československo. Každá cesta členů britské královské rodiny do zahraničí představuje velmi silné gesto podpory a přátelství,“ připomíná Nick Archer. On sám dokonce během jedné z pracovních cest do Prahy nocoval i přímo zde, v Thunovském paláci.
„Byl jsem tu v roce 1992, ještě jako politický tajemník. Pracoval jsem tehdy ne pro prince z Walesu, ale pro ministra zahraničních věcí ve vládě Johna Majora. Bylo to pár týdnů před rozdělením Československa. Strávili jsme tu velmi klidnou noc a říkal jsem si: To je pěkný dům, tady by se dobře bydlelo! A vidíte. Po 28 letech jsem tady. A řeknu vám, bydlí se tu vážně moc dobře,“ směje se Nick Archer.
Post velvyslance v České republice, který zastává od ledna 2018, nemusel zvažovat nijak dlouho. „Těšil jsem se sem, mám tuhle práci rád. Před Českem jsem byl velvyslancem v Dánsku, baví mě to, co práce velvyslance představuje. A abych byl upřímný, Česká republika naprosto předčila moje očekávání,“ směje se Nick Archer.
V čem konkrétně ho Češi překvapili? „Víte, nevěděl jsem, že Česko a Británie jsou tak moc propojené a že je Velká Británie v Česku vnímána tak pozitivně.
Nemluvě o tom, že jsem byl šokován, jak dobře Češi Británii znají. Čeští novináři mají kolikrát The Guardian načtený lépe než já sám!“
Zároveň Nick Archer nepopírá, že ho Češi překvapili i v mnohém dalším. „Británie je tu vnímána nesmírně pozitivně i přesto, co se v minulosti stalo. Jsem rád, že naše vztahy nebyly definovány třeba mnichovskou dohodou. To byla úleva. A milé překvapení,“ líčí Nick Archer.
V jeho slovech je v tu chvíli i trocha nadsázky. Při naší delší diskusi na téma česko-britských vztahů se totiž záhy ukáže, jak hluboce se velvyslanec orientuje v česko-britské historii. A tak tu, uprostřed slunečného letního odpoledne, mluvíme o československých letcích RAF, Archerově úctě k památce středočeských Lidic, o siru Nicholasi Wintonovi, anglickém finančníkovi, který v létě 1939 zachránil 669 československých dětí před hrůzami holocaustu.
Ale mluvíme taky o anglické královně Anně České, dceři Karla IV., která se ve 14. století provdala za anglického krále Richarda a získala si v Anglii mimořádnou popularitu.
„O ní jsem zjistil, že v Česku není zdaleka tak známá jako v Británii. Česko-anglické vztahy sahají hluboko do středověku, máme společnou historii.
O postavě Anny České, Anne of Bohemia, se v Anglii učí malé děti ve škole. Přicestovala do Anglie velmi mladá jako nevěsta Richarda II. a jako královna si rychle získala srdce prostých Angličanů, má dokonce přízvisko Dobrá královna Anna. Je pohřbena ve Westminster Abbey, což byla čest určená těm největším anglickým královnám.“
Nick Archer. | Foto Jiří Turek a Jana Jabůrková
Desátého června se byl Nick Archer opět poklonit i u památníku v Lidicích. „To je pro mě velmi osobní téma. Mnohá propojení britské a české historie nejsou v obou našich zemích tak veřejně známá a je to trochu škoda. To je třeba příběh kampaně Lidice shall live, kterou krátce po vypálení Lidic rozjel britský politik Barnett Stross ve městě Stoke-on-Trent v hrabství Staffordshire. Jde o město s velmi silnou hornickou tradicí, podobně jako Lidice. Pokud Adolf Hitler proklamoval, že Lidice shall die, obyčejní Angličané se shodli, že Lidice shall live. A spustili mezi sebou sbírku, díky které vybrali 32 tisíc liber, v té době skutečné jmění. Bylo to obdivuhodné dílo a práce pana Strosse. Tyto peníze byly v roce 1947 v Československu skutečně použity na obnovu Lidic. Přesto si nemyslím, že je jméno Barnetta Strosse tak všeobecně známé, jak by si zasloužil. Je to mnoho pozitivních příkladů a příběhů, které je třeba připomínat,“ věří Nick Archer a s úctou připomíná i roli Čechoslováků během bitvy o Británii, od jejíhož začátku uplynulo letos 10. července přesně 80 let.
„Nešlo o jednu vojenskou akci z mnoha. Bitva o Británii byla bitvou o všechno, co bylo demokratickému světu drahé. Byla to bitva o svět samotný. A role Čechoslováků v historické bitvě o Británii je nezapomenutelná.“
Český
obdiv ke královně je pro mě velké překvapení
Právě ve společné česko-britské historii a řadě důležitých společných milníků ostatně velvyslanec Nick Archer vidí i podstatu vážnosti a úcty, jakým se v české společnosti stále těší britská královna Alžběta II. a její rodina. „Pro mě, který královně slouží většinu života, to bylo ohromné překvapení,“ komentuje českou náklonnost k britské monarchii Archer.
„Jsem vděčný za to, jak pozitivní je v Česku vztah ke královské rodině. Když mělo v uplynulých měsících Její Veličenstvo královna dva mimořádné projevy k národu a světu, první ke koronavirové krizi, druhý k výročí konce druhé světové války, veřejnoprávní Česká televize oba vysílala v přímém přenosu. A Češi na oba projevy reagovali velmi pozitivně, vím to i ze svého okolí. Přijetí a obliba Jejího Veličenstva v Česku jsou neskutečné a je to úžasné sledovat. V zemi, která se před 100 lety zbavila monarchie, je takto obdivována a respektována britská královna. Vytvořili jste si republiku, ale ctíte britskou královnu, to je přece krásné.“
Podle Archera globální popularita královny Alžběty II. tkví především v její moudrosti, zkušenosti a klidu.
„Je to lidská přirozenost. Obdivujeme a respektujeme autority a moudré lidi s životní zkušeností, lidi, kteří jsou autentičtí. Rádi je posloucháme, učíme se z jejich zkušeností. Má to jistý vztah k řemeslu, k řemeslnému mistrovství. K mistrovství se také propracujete, až když se věci nějakou dobu věnujete,“ přirovnává britský velvyslanec.
„Příběh královny Alžběty II. je příběhem století. Je tu s námi už skoro 100 let. Když mluví o konci druhé světové války, mluví o něčem, co sama zažila, navíc na prahu dospělosti. Vším, co dělá, slouží svému národu a vlastně i celému světu. Myslím, že je to něco, co dnešní svět potřebuje. Ukotvení, tradice, stabilitu, které britská královská rodina představuje. Kontinuitu,“ je přesvědčen Nick Archer.
A přidává i jednu historku. „Jednou jsem seděl vedle královny matky. Byla 90. léta, zrovna jsem pracoval na cestě, tuším, do Bosny. Bavili jsme se o tom, co zrovna dělám. Tak jsem jí řekl, že chystám cestu do Jugoslávie. A ona na to jen tak mimochodem povídá, aha, Jugoslávie, tam jsem byla – na korunovaci krále. Což znamená, že tam byla ve 20. letech jako manželka vévody z Yorku, příštího krále Jiřího VI.! A přidala hned několik pozoruhodných detailů a postřehů. To najednou pochopíte souvislosti. Členové britské královské rodiny, která je naštěstí dlouhověká, jsou pamětníci. Vidí tedy věci v úplně jiných perspektivách, protože je zažili, vědí, jak se kdo tehdy tvářil, jak kdo mluvil, reagoval a na co se dá jak připravit.
Mluví z nich životní zkušenost. Možná proto jsou schopni často tak moudře a přesně zareagovat. Přesně tak, jak je potřeba,“ říká Nick Archer a připomíná, že královna Alžběta II. si dodnes všechny své projevy píše sama. „Nevím, zda to lidé vědí. To, co královna říká, říká sama za sebe. Jsou to její slova. Nepíše jí to poradní tým. Ona není Macron nebo Trump. Její role je velmi specifická a velmi jasně definovaná. Spojovat, podporovat, vyjadřovat svou účast,“ vysvětluje Nick Archer.
Královna na Skypu
To bylo ostatně znát i v posledních mimořádných měsících, během nichž celosvětová koronavirová krize ovlivnila i britskou královskou rodinu. Ostatně na britském velvyslanectví v Praze jsme se sešli v době, kdy by se tu v rámci každoroční tradiční garden party slavily královniny narozeniny. V Británii jsou spojené s červnovou vojenskou přehlídkou Trooping the Colours – Alžběta II. se sice narodila v dubnu, své narozeniny ale tradičně slaví právě až v červnu.
„Letošní rok je pro všechny výzvou, královskou rodinu z toho nevyjímaje,“ připomíná Nick Archer. V britské královské rodině zažili totéž, co zažily i mnohé další rodiny na světě – úplnou vzájemnou izolaci. Vzhledem k tomu, že Její Veličenstvo královna Alžběta II. patří ve svých 94 letech k lidem vysoce ohroženým případnou koronavirovou nákazou, izolovala se panovnice už před začátkem Velikonoc na konci března na svém zámku Windsor. Tam ji doprovodil i její manžel, čerstvě devětadevadesátiletý princ Philip, vévoda z Edinburghu. Na venkovská sídla odjeli i další členové rodiny. Princ William s manželkou Catherine a se třemi dětmi zůstávají na Anmer Hallu v Norfolku a například princ Charles, následník trůnu, strávil nejkritičtější období na skotském Balmoralu. Ve svých 71 letech se totiž koronavirem nakazil, zřejmě na některé z posledních veřejných akcí, které v březnu navštívil. „Měl prý mírné příznaky této nemoci, ale co vím od přátel, i mírné příznaky covidu mohou být velmi nepříjemné,“ konstatuje britský velvyslanec a jedním dechem dodává, že koronavirová krize byla pro britskou královskou rodinu i příležitostí.
„Veškeré svoje aktivity přesunuli online. Řadu z nich jsem osobně sledoval. Byl jsem překvapen tím množstvím Zoom callů a virtuálních setkání, mítinků přes nejrůznější digitální platformy. Myslím, že si díky tomu mnoho lidí mohlo udělat přesný obrázek, co všechno dnešní pracující členové britské královské rodiny obsáhnou,“ dodává Nick Archer.
„Když jsem sledoval, co všechno dělal během lockdownu princ Charles prostřednictvím Zoomu, byl jsem ohromen. Pochopte, když jsem odcházel z paláce já, ještě jsme neměli ani e-mail. To byl rok 2000. Tehdy jsme debatovali o tom, zda vůbec potřebujeme elektronickou poštu! A dneska vidíte všechny členy královské rodiny, jak jsou na všech digitálních platformách. Zoom, videozprávy, Twitter, Instagram, které si mnozí členové rodiny ovládají sami,“ připomíná Nick Archer.
Hlavním objemem práce, kterou britští royals během koronakrize vykonávali, byla spolupráce s charitami a dalšími organizacemi, které podporují, včetně těch, jež byly během krize nejvíc zasaženy – od nemocnic až třeba po vzdělávací instituce.
„Musíme si uvědomit, že pracující členové královské rodiny tráví mnoho času aktivní podporou nejrůznějších nadací, objem jejich práce je obdivuhodný. Otázka během lockdownu byla jasná: Pokud je nemůžeme podpořit osobní návštěvou a setkáním, můžeme je podpořit nějak jinak? A tak začali podporovat na dálku. A myslím, že si vedli skvěle,“ je přesvědčen Nick Archer.
„Líbí se mi, že k tomu přistoupili takto aktivně. I Její Veličenstvo královna se osobně účastnila mnoha konferenčních hovorů s mnoha lidmi, pro spoustu z nich to muselo být fascinující setkání. I pro mě to bylo trochu sci-fi, vidět královnu na Skypu.
O královské rodině se často říká, že je hrozně konzervativní. To bych vůbec neřekl. I současná situace ukazuje, jak se dokázali modernizovat, přizpůsobit nové době. Jak může někdo říct, že jsou staromódní, když pak vidíte čtyřiadevadesátiletou královnu, jak vede telekonferenci přes platformu Zoom?“
Podle britského velvyslance byla koronavirová krize i dobrou příležitostí představit širšímu publiku, co vlastně královská rodina dělá. Například Charles, princ z Walesu, si mnoha svými online aktivitami ještě posílil svou pověst aktivního bojovníka proti změně klimatu. Jeho slova a postoje mají nyní díky digitálním platformám větší dopad, než kdy měly. Je vidět, jak přemýšlí, jak intenzivně se o tuto problematiku zajímá.
„Dnes se tomuto tématu samozřejmě věnuje kdekdo, ale princ z Walesu je a vždy byl v oblasti ekologie, udržitelnosti a problematiky změny klimatu velmi aktivní. O uhlíkové stopě mluvil už v 70. letech, kdy to většině lidí vůbec nepřišlo jako nějaký závažný problém. Obecně je princ Charles velmi často v předstihu v tématech, která se později stanou mainstreamem. Zanedlouho hostíme spolu s United Nations velkou konferenci o klimatu v Glasgow, nazvanou Climate Change Conference. To je nyní pro prince z Walesu ohromné téma,“ vysvětluje Nick Archer. Téma ekologie se může zdát běžné. Nicméně pro člena královské rodiny je takové nasazení v boji se změnou klimatu mimořádné.
„Nezapomeňme, že všichni členové královské rodiny musejí být velmi opatrní ve volbě témat, ne všechno je přijatelné říct, musejí se držet stranou politické agendy. A klimatická změna je samozřejmě velmi politicky kontroverzní téma. Pro prince Charlese je to ale zcela zásadní věc, takže ho pojímá apoliticky. To se mu už několikrát osvědčilo,“ dodává Nick Archer a z doby, kdy působil jako tajemník prince Charlese, připomíná i další oblast, v níž byl budoucí britský panovník vždy velice aktivní.
„Velmi ho vždy zajímal konstruktivní dialog mezi vírami. Pokud se bavíme o konci 90. let, kdy jsem sloužil já, princ z Walesu byl velmi otevřený v otázce náboženského dialogu křesťanství a islámské kultury. Snažil se opustit narativ konfliktu mezi křesťanstvím a islámem a naopak najít společná témata, souznění. Vždy se snažil mluvit o Arabech v pozitivním slova smyslu, připomínal, co vše nám dala arabská kultura. Matematiku, geografii, poznatky mořeplavců. Velmi brzy pochopil, jak potřebné je zahájit mezikulturní a národnostní dialog, na což podle něj západní civilizace zapomněla. Tehdy to byl naprosto revoluční přístup, navíc od příštího britského krále. To si velmi dobře pamatuji,“ vzpomíná Nick Archer.
Abdikace?
To se nestane
Princ z Walesu je příštím králem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, ale také hlavou společenství Commonwealth, které dnes čítá 54 států a více než dvě miliardy lidí. „Královně je příští rok 95 let. Neznám přesné plány, nemyslím si ale, že uvidíme královskou abdikaci. Jsem přesvědčen, že ne. Princ z Walesu přebírá některé panovnické povinnosti a veřejné úkoly a přebírá jich stále víc, což je přirozené, i vzhledem k věku panovnice. Třeba právě směrem k zahraničním cestám, neboť královna už řadu let vůbec necestuje mimo Velkou Británii. Máme momentálně čtyři žijící generace panovníků, i princ William, vévoda z Cambridge a Charlesův následník, už aktivně přebírá některé povinnosti, a to už sám má tři děti.“
Je někdejší osobní tajemník s příštím britským králem v kontaktu? „To je taková všeobecná představa, že jsme všichni přátelé, protože jsme pracovali u dvora. Ne. Já mu sloužím, podporuji ho, jsem mu podřízen. Ale bylo by bláznivé myslet si, že se tato absolutní loajalita zamění za osobní přátelství. Když se vidíme, třeba při pracovních příležitostech, je to samozřejmě skvělé, ale není to tak, že bych si dovolil označovat se za jeho přítele, protože jsem pro něj kdysi pracoval. Ano, jsem jeho velký fanoušek. Myslím, že je to skvělý člověk, a velmi podporuji, co dělá. Vy tu v Česku máte novelu Obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala. To jsem já. Obsluhoval jsem příštího anglického krále. I když, pravda, jsem mu sloužil trochu jiným způsobem než ten číšník v románu. Kdyby princ z Walesu jednou zase přijel do Česka, byl bych samozřejmě poctěn. Má toho však mnoho a těch cest se nabízejí spousty. Ale ano, udělám v tomto smyslu, co budu moct. I will do my best.“
