„Původně jsem byl taxikář. A i když to zrovna moc neneslo a dělal jsem to od nevidím do nevidím, byl jsem rád, že mám aspoň nějakou práci. Byla krize, a ne každej se měl aspoň tak jako já,“ říká Tommy Angelo hlasem Marka Vašuta v samém úvodu české hry, jejíž původní verze z roku 2002 je považována za jednu z nejlepších tuzemských her všech dob.
Po dlouhých 18 letech se legenda vrací v podobě remasterované verze. Ta vychází již zítra pod názvem Mafia: Definitive Edition, ale očekávání se různí a v našich končinách jsou spíše vlažná.
Na remasteru totiž nepracovali původní tvůrci a třeba hlavní designér a scenárista originálu Daniel Vávra skepsí nešetří. Dnes kreativní ředitel studia Warhorse po zhlédnutí prvních oficiálních záběrů z hraní na Facebooku nešetřil výtkami stran změn, které hra v rámci remasteru prodělala.
Na jeho zhodnocení herní kritikou si musíme počkat, ale můžeme se mezitím podívat na historický kontext, ve kterém se děj na svou dobu nebývale realistické počítačové gangsterky odehrává.
Její antihrdina Tommy retrospektivně líčí, jak se jeho cesty v roce 1930 zkřížily s cestami mafiánské rodiny dona Salieriho. Tedy rodiny, která z něj v rozmezí několika let udělala mocného gangstera, jemuž celé město Lost Heaven leželo u nohou – a kterou se nyní chystá zradit.
Žádné Lost Heaven ve skutečnosti neexistuje, svoji předlohu nicméně má, a to hned dvojí: metropole New York a Chicago, v nichž se to během první poloviny 20. století mafiány jen hemžilo. Vzpomeňme například na nechvalně známého Al Capona, Johnnyho Torria či Lucky Luciana.
Obě města už tehdy patřila k nejlidnatějším v Americe, a když svět zasáhla velká hospodářská krize, i z tehdejších boháčů udělala ze dne na den chudáky bez práce a domova. Pokud chtěli přežít, museli spolknout veškerou svoji hrdost a postavit se po bok dělnické třídy do dlouhé fronty na příděl jídla.
Vše odstartovalo ve čtvrtek 24. října 1929 krachem na newyorské burze, způsobeným hromadným výprodejem akcií a následným propadem jejich cen. Krátce poté se počínající krize přelila do zbytku světa a rozpoutala ekonomickou i sociální katastrofu.
Jen v samotných Spojených státech se během následujících čtyř let tamní hrubý domácí produkt propadl o masivních 30 procent. Házet celou vinu pouze na obchodníky z Wall Street by nicméně podle docenta Libora Žídka z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity bylo poněkud krátkozraké.
„Pohledy na příčiny krize se různí,“ konstatuje. „Rozhodně nebyl důvodem kolaps burzy – ten mohl způsobit krizi krátkodobou, ale ne tři roky trvající hluboký pokles. Za viníka délky a hloubky krize je často považována neadekvátní – tedy příliš restriktivní – fiskální, a zejména monetární politika.“
Důležitou roli sehrála tehdejší finanční nerovnost a deflace půjček. Zjednodušeně řečeno: podobně jako v novodobé krizi z roku 2008 se z masivního a benevolentního půjčování stal domeček z karet, do kterého pak stačilo „drcnout“ špičkou rozevírajících se nůžek nadprodukce a nízkých spotřebitelských příjmů.
Amerika, a především tamní trh práce se během několika málo měsíců ocitly doslova na kolenou. „Zatímco na konci 20. let činila nezaměstnanost pět procent, během krize tento ukazatel rychle rostl a zkraje 30. let se přiblížil 20 procentům,“ vypočítává profesor Evžen Kočenda z Institutu ekonomických studií FSV UK.
Na samém vrcholu krize bylo v USA bez práce dokonce až 23 procent zdejší populace, takže když se přeneseme zpátky do virtuálního Lost Heaven, bývalý taxikář Tommy Angelo se za jednoho z těch šťastnějších považoval právem.
Řada Američanů byla odkázána na pomoc a soucit ostatních spoluobčanů, případně místních komunálních politiků. Vládní programy na boj proti probíhající hospodářské krizi tehdy v podstatě neexistovaly, neboť administrativa republikánského prezidenta Herberta Hoovera zastávala názor, že stát by do ekonomiky nijak zasahovat neměl.
V ulicích velkých měst se každý den tvořily několikasetmetrové fronty nejen na práci, ale i na jídlo. Jedním z typických pokrmů v období velké hospodářské krize se stala tzv. Hoover Stew – polévka chudých, mezi jejíž hlavní ingredience patřila těstovinová kolínka, párek, dušená rajčata a kukuřice.
Ceny samotných potravin na první pohled nijak závratně nevypadají: libra másla stála v průměru 0,46 dolaru, tucet vajec 0,52 dolaru, kdežto bochník chleba se pohyboval řádově kolem pěti centů.
„První polovina 30. let, konkrétně roky 1930 až 1933, byla ve znamení hluboké deflace neboli poklesu spotřebitelských cen,“ vysvětluje analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
„Ceny průměrně poklesly téměř o čtvrtinu, což na jedné straně vypadá pozitivně v tom smyslu, že si domácnosti mohly dovolit nakoupit více zboží, ale tento předpoklad je naprosto chybný. Reálně domácnostem prudce klesaly mzdy a zároveň rychle rostla nezaměstnanost,“ upozorňuje.
Lidem – zejména těm, kteří v předešlých letech podlehli nabídkám na investice do výnosných akcií – navíc velice rychle začaly docházet úspory, a tak aby přežili, museli se začít zbavovat vlastního majetku. Například prodej aut za zlomek původní ceny přímo pod okny svého bytu nebyl ničím výjimečným.
Nový Schubert Six, s nímž brázdili ulice Lost Heaven mimo jiné uniformovaní strážci zákona, vycházel z předlohy „šestkového“ chevroletu. Ten jste v roce 1931 pořídili za 475 dolarů, ale kdo měl štěstí, sehnal jej na ulici o poznání levněji.
Nejspíš se nikdy nedozvíme, jaký obnos dostal Tommy od dona Salieriho na opravu svého prostříleného taxíku. Kolik peněz tehdy vydělávala typická americká rodina, nicméně dohledat jde.
„Průměrný příjem byl něco pod 1400 dolarů ročně. Vzhledem k tomu, že mnoho žen nepracovalo a staralo se o domácnost, lze to brát i jako odhad příjmu pro rodinu,“ poznamenává Kočenda.
Foto Dorothea Lange, Library of Congress
Jedna z nejslavnějších fotografií z hospodářské krize 30. let zobrazuje matku sedmi dětí přežívající na podřadné práci.| Foto Dorothea Lange
Za pronájem třípokojového bytu, do něhož se měla vejít i šestičlenná rodina, požadovali majitelé 18 dolarů měsíčně. „Jedná se ale o ‚typický byt‘ za účelem statistik o rozloze necelých 33 metrů čtverečních. Navíc je nutné vzít v potaz, že tyto byty měly pouze minimální hygienické vybavení požadované zákonem. Větší byty na předměstí byly pronajímány klidně i za dvojnásobek.“
Protože vidina lepších zítřků byla počátkem 30. let minulého století v nedohlednu, následovalo mnoho lidí kroky našeho mafiánského antihrdiny Tommyho a dalo se na dráhu organizovaného zločinu.
Ten v časech krize doslova bujel na každém rohu. K jeho rozvoji pomohla mimo jiné i nechvalně známá prohibice, jež byla na území Spojených států zavedena v roce 1920. Samotný Al Capone, vládce chicagského podsvětí, na prohibici vydělal desítky milionů dolarů.
První náznaky jistého oživení americké ekonomiky se dostavily až poté, co nový šéf Bílého domu Franklin D. Roosevelt představil veřejnosti svůj „New Deal“.
V jeho rámci přistoupil hned k několika radikálním krokům, jako bylo například převzetí dohledu nad do té doby nikým nekontrolovaným bankovním systémem, zákaz vývozu zlata a odpoutání dolaru od takzvaného zlatého standardu a také vládou financované obří investice do infrastruktury, jejichž cílem bylo snížení nezaměstnanosti.
„Nevím, zda se jedná o příčinnou souvislost, ale počátek ekonomického zlepšení se mnohde časově shoduje s počátkem druhé světové války a přechodem na válečné hospodářství v mnoha zemích světa,“ konstatuje Kočenda.
„Jen hypotetická absence této války by nám mohla vyjasnit, do jaké míry by k oživení hospodářství pomohly samotné vládní programy aplikované v různých zemích během 30. let,“ domnívá se.
Začátku dosud největšího konfliktu v dějinách lidstva se rodina virtuálního mafiosa Salieriho již nedočkala, její pozoruhodný příběh ale rozhodně za připomenutí stojí.
Dobrou zprávou je, že tak všichni můžeme učinit už za několik málo hodin: remasterovaná Mafia bude v tuzemsku k dostání od páteční jedné hodiny ranní.
