Hned několik nejbohatších mužů Česka dává peníze do sportu, ten je jejich velkou vášní a hračkou. Platí tedy i u nich sportem ku zdraví? Jistě, leč v některých případech je třeba pojmout heslo tak, že frustrace zoceluje nervy.
Daniel Křetínský – AC Sparta Praha
Počínat si v celém svém byznysu jako se Spartou, nebyl by Daniel Křetínský miliardář, ale homeless pod mostem. Zatímco na ostatní byznys má výjimečný čich, vůně fotbalového trávníku mu dělá v hlavě zmatek. Viz jurodivý experiment s italským koučem Stramaccionim, viz pouhé tři ziskové sezony od roku 2004, kdy Spartu vlastní.
Rekordní manko přišlo v ročníku 2017/2018 – téměř 724 milionů korun. Na konci další sezony se ale už zelenal zisk přes 300 milionů a i po sportovní stránce to v poslední době vypadá nadějně.
Ludvík Karl – FC Slovan Liberec
Leskne se český křišťál z Preciosy, kterou Ludvík Karl vlastní. A leskne se i fotbalový Liberec, jenž mu patří rovněž. V případě fotbalu je ovšem tento lesk zázračnější než u lustrů. V nadsázce řečeno, kádr libereckých fotbalistů je každým rokem rozprodán, aby nový tým vzápětí opět patřil mezi tuzemskou špičku.
Letos se dokonce probojoval do Evropy. Jako by Karl ovládal kouzlo, jak z popela vyčarovat růži (a až bude chtít udělat z růže popel, může si dát schůzku s Křetínským).
Radovan Vítek – Chuchle Arena Praha
Nejprve to byl černý kůň, výborně ale zvládl cílovou rovinku, a tak se z něj stal vítěz dostihu. Chuchelské závodiště, které pořídil před třemi lety, dosud druhého nejbohatšího Čecha přišlo na dalších 300 milionů.
Ty lze najít třeba v parkurovém kolbišti, jehož výstavba dozajista potěšila i toho úplně nejmajetnějšího a jeho dceru. Vítkovým záměrem je ze zanedbaného zvířete udělat majestátního oře s načesanou hřívou a ohonem.
Karel Pražák – HC Sparta Praha
Nejvýznamnější hokejový klub z Prahy má Pražák. Respektive jeho investiční skupina Kaprain, jež míní ze Sparty udělat nejsilnějšího kapra v zamrzlém českém rybníce, z něhož se tím pádem stalo kluziště. Na hodnocení, jak se mu to daří, je brzy: loňskou první sezonu pod novým vlastníkem klub kvůli koronakrizi nemohl dohrát.
Petr Dědek – HC Dynamo Pardubice
To je gól! Puk se třepe v síti, tribuny bouří, ale místo slov nadšení z nich míří hněv. Tahle branka byla vlastní. Fanoušky pardubického hokeje, do něhož v létě vstoupil, si Petr Dědek znepřátelil hned po svém příchodu. A to je ani nepustil na zimák. Stačilo změnit logo.
Dříve neodmyslitelnou hlavu koně nahradil roztěkaným písmenem D. Čímsi, co spíše než Dynamo bude pro příznivce Pardubic vždy vyjadřovat iniciálu nového majitele.
Jiří Trávníček – DS Pegas
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, říká se. Jenže dostihová stáj Pegas jako by opravdu disponovala křídly, s nimiž se dokáže přenést přes cokoli. Trávníček, věrný svému jménu, před lety vzal miliardy z netkaných textilií a zasel z nich perfektně střižený pažit, kde vyrostla i trojnásobná vítězka Velké pardubické Orphee des Blins. Zkrátka má pod čepicí, tedy spíše pod kloboukem trilby, který rád nosí.
Petr Paukner – FC Dukla Praha
Lze vtipkovat, že někdejšímu vojenskému klubu může být jedno, kolik plukovník Prymula povolí do hledišť diváků, protože na Duklu stejně nikdo nechodí.
Za desítky milionů, jež Paukner v nyní druholigovém celku dle vlastních slov utopil, získal podnikatel údajně jistotu, že jestliže v byznysu si člověk pochybnými praktikami zkazí jméno, ve fotbale jsou tyto praktiky standardem.
