Před sedmi lety začala prvního výrobce biopotravin v České republice, firmu Probio, trápit konkurence. Malí garážoví importéři, kteří se chytili vlny zájmu o zdravou stravu, sebrali Martinu Hutařovi a jeho společníkovi Karlu Matějovi část trhu.
Podle Hutaře i díky tomu, že využívali neznalosti zákazníků, co přesně se skrývá pod označením, jako je farmářský, přírodní nebo natural. Po mnoha letech, kdy firma budovala hlavně povědomí o ekologickém hospodaření, a vlastní značku trochu zanedbávala, přišla nová situace, na kterou museli zareagovat.
„Pětadvacet let jsme nepropagovali sebe, nýbrž šetrný způsob hospodaření. A to bylo nutné vzhledem k narůstající konkurenci změnit,“ říká Martin Hutař. Před pěti lety proto začali budovat vlastní značku, a ta jim pomohla vrátit se zpátky. Vsadili na to, co je pro jejich výrobky přirozené, na přírodu, respekt k ní, solidnost a udržitelnost.
Když tehdy začal klesat obrat, začali dělat majitelé spoustu opatření, nejdřív vymýšleli různé nové výrobky, inovace, ale na tržby to mělo velmi malý dopad, spíš o peníze vinou zvýšených nákladů spojených s novými produkty přicházeli.
Začali přemýšlet, čím to bude, a zkusili jinou variantu – zlepšili produktivitu práce, očesali sortiment, vymysleli nové obaly a svůj marketing postavili na zdravé přírodě.
„Bylo mi trochu nepříjemné mluvit o samozřejmých věcech, jako je šetrné zacházení s přírodou – že ji nedevastujeme, nepřidáváme do ní další pesticidy nebo potravinářské chemikálie. Připadalo mi, že se chlubíme tím, co je přece jasné a co je v našich základech od začátku,“ konstatuje Hutař.
„Nemám rád, když se někdo falešně ohání přírodou. A ukázalo se, že to naši zákazníci kupující biopotraviny vnímají úplně stejně. Naše nové obaly přijali velmi pozitivně,“ dodává.
Dnes firma, která nejen vyrábí bio výrobky, ale produkuje i ekologické osivo a zpracovává vlastní i od ekologických zemědělců koupené plodiny, dosahuje obratu okolo 300 milionů korun ročně s více než stovkou zaměstnanců.
Dvanácti procenty se na obratu podílí výroba ekologických osiv, zbytek připadá na hotové potraviny a suroviny pro další zpracovatele. Deset až dvanáct procent plodin si pěstují sami, zbytek nakupují zhruba od stovky ekologických zemědělců.
Mají vlastní mlýny i balírnu, zhruba pětina zboží končí v zahraničí, zejména na Slovensku, v Polsku nebo Rakousku. Společnost má vlastní e-shop, ale Hutař přiznává, že je to spíš jejich výkladní skříň, větší objem zboží prodávají partneři v kamenných prodejných, supermarketech a svých e-shopech. Své zboží nabízejí například i prostřednictvím Rohlík.cz.
To, že využívají několik kanálů a jejich výrobní porfolio je rozložené, jim pomohlo v době první vlny pandemie. Bylo například obtížné dostat zboží přes hranice, ale příjmy z této části byznysu vyrovnávala zvýšená poptávka po potravinách v kamených i elektronických obchodech.
Jak říká Hutař, první vlna byla pro všechny hektická. „Měsíční obrat stoupl za březen a část dubna od 80 procent, v e-shopu dokonce o 300 procent. Nebyli jsme na to, jako spousta dalších, připraveni. Zboží bylo, ale nebyli lidé, nemohli jsme využívat brigádníky, lidé onemocněli,“ vypráví Hutař.
Ze dne na den bylo nutné vyprodukovat dvakrát až třikrát více mouky, krup a dalšího, a to bylo nemožné. „Byl to tak trochu měsíc a půl improvizace a hektického úsilí všech kolegů z výroby i administrativy, kteří chodili vypomáhat, kde bylo třeba,“ konstatuje.
Pak se obrat dostal k normálu a přišly tradičně slabší prázdninové měsíce. Jenže zatímco v běžných letech se poptávka začíná zvyšovat už koncem srpna, letos to se hubené období protáhlo přes celé září. „Léto bývá slabší, prodáváme zhruba o 30 až 40 procent méně mouky i dalších výrobků, lidé jsou na dovolené a míň nakupují. Jenže letos to trvalo déle a začali jsme z toho být trochu nesví,“ uvádí Hutař.
Dovolené se protáhly a zákazníci se k nakupování vrátili až na konci září. Martin Hutař očekává, že tržby za rok 2020 narostou asi o deset procent, tedy o něco více než za poslední roky. „Druhá vlna pandemie nás již nezaskočila. Byli jsme, stejně jako ostatní obchodníci, předzásobení a lidé už nepanikařili. Poptávka je o něco vyšší než v jiných letech, ale nic extrémního,“ konstatuje Hutař.
Původně firma takhle široký záběr činnosti mít nechtěla. „Jenže bio osivo nikdo dělat nechtěl, pro osivářské firmy byly objemy nezajímavé. Tak jsme si ho začali vyrábět sami. Velkoobchod jsme taky nechtěli mít. Jenže velkoobchodníci od nás koupili vyloupanou pohanku, ale nechtěli koupit mouku. Zůstávala na skladě, a tak jsme založili vlastní velkoobchod,“ vypráví, muž, jehož firma je dnes vyhlášeným dodavatelem špaldy a pohanky a výrobků z nich.
Obě komodity mají dnes velkou hodnotu. Pohanka se v celé Evropě neurodila a po špaldě je obrovská poptávka, což vyšroubovalo cenu hodně vysoko. Dokonce v některých případech tak, že už je nechtěla firma Martina Hutaře od dodavatelů kupovat, protože by to neúměrně zdražovalo potraviny. „Bohužel musíme kvůli tomu navyšovat ceny. Mrzí nás to,“ říká majitel firmy.
Svých zákazníků si váží a konstatuje, že ti, co napují zdravé potraviny, patří k těm věrným, co nehledí jen na akce a slevy. Jsou zvyklí chodit do stejných prodejen zdravé výživy a podrželi je i během pandemie. Prodeje v kamenných obchodech nepoklesly, k tomu výborně fungovaly e-shopy. Zákazníci bio potraviny kupují i přesto, že jejich cena bývá o 30 až 80 procent vyšší v porovnání s běžnými potravinami.
Příčinou jsou mimo jiné logistické náklady – je rozdíl, kdy zbožím naplníte celý kamion, nebo jen půl – větší výdaje jsou spojené i s uskladněním. Roli hraje i to, že výrobci bývají hlavně menší zemědělci, u kterých je ekonomika provozu jiná než u velkých společností.
„Průmyslovou a manufakturní výrobu nelze srovnávat. To je jako když si koupíte chleba z obří pekárny a od malého soukromníka. Ten druhý může být i jednou tak drahý,“ říká Martin Hutař.
Jeho firma se chystá v příštích letech investovat hlavně do skladových prostor, které se ukázaly během covidu jako nedostatečné.
Trochu ho mrzí, že se o ekologických zemědělcích vyprávějí ty samé vtipy jako před 25 lety: „Jaký je rozdíl mezi normálním a bio zemědělcem? Žádný, jenom ten druhý stříká v noci.“ Tehdy se tomu smáli, dnes už ne.
Kontrola ekologického zemědělství je velmi přísná. Zemědělec i výrobce musejí prokazovat, že nemůžou prodat víc než nakoupili. Každý podvod je trestný čin.
„Ze zahraničí znám případy, kdy se za podvod dostalo do vězení několik obchodníků. Navíc v případě pochybností, že nedodržujete zásady ekologického zemědělství, jsou pozastaveny dotace,“ upozorňuje Hutař. Přijít o ně by přitom byla pro zemědělce téměř likvidační ztráta.
Povědomí o ekologickém hospodaření je pořád ještě hlavně mezi starší generací zkreslené. Vidí ale zlepšení mezi mladými lidmi, kterým není jedno, v jakém stavu příroda je.
Podle Hutaře teď nastává doba zásadní změny a i proto je rád, že Česko náleží k Evropské unii. „Jsou v ní vizionáři, kteří drží náš stát trochu na uzdě a zelená politika je pro ně přirozená,“ míní.
Příroda pro něj hodně znamená – podniká ve Starém Městě pod Kralickým Sněžníkem, kde je dle jeho slov radost vyjít ven a vidět tu krásu kolem.
