Na samotě u lesa nad Radotínem se skrývá cihlový dvojdomek, za kterým se rozléhá prostorná zahrada. Ještě donedávna to tady působilo jako výjev ze starých románů.
Nám se teď ale místo toho naskýtá pohled do budoucnosti. Ladislav Trpák si na zahradě za domem vybudoval prototyp bydlení pro 21. století. Skládací dřevostavba stojí zlomek ceny běžného domu a dá se složit podobně snadno jako lego, takže ji dokáže postavit každý sám.
Zakladatel a bývalý šéf módního e-shopu Zoot se tak po snaze o demokratizaci módy pokouší o demokratizaci bydlení. S nadšením nám ukazuje každý detail téhle „skládačky“ a proud slov brzdí pouze občasné usrknutí bylinkového čaje.
Jde přitom jen o jeden z několika projektů v oblasti inovativního stavebnictví, do kterých se nedávno pustil. Staví obytné posedy, modulární chaty či glampingy (tedy trochu stylovější camping) a s bratrem Michalem Trpákem vytvořili první 3D tištěný dům v Česku.
Čtyřiačtyřicetiletý podnikatel se v práci rukama a budování očividně našel. A v tričku s nápisem „Žiju svý sny“ působí dojmem, že tomu tak skutečně je. Ještě nedávno ale bylo všechno jinak.
V roce 2019 zažil Trpák drsný byznysový pád. Společnost Zoot, kterou vybudoval společně s Josefem Havelkou a Oldřichem Bajerem, byla dlouho jednou z nejrychleji rostoucích firem na českém trhu a dosahovala miliardových tržeb. Před dvěma lety ale módní e-shop se sítí výdejen skončil s dluhem v reorganizaci.
„Do Zootu jsme šli s myšlenkou demokratizovat módu a přivést do Česka značky, které tu do té doby nebyly. Pak jsme se ale nechali strhnout tlakem investorů na růst. Honba za tržbami nás odváděla od nastavení, se kterým jsme jednu z nejoblíbenějších značek na českém trhu vybudovali. Na konci už jsem věděl, že nás čeká pád z útesu,“ vypráví Trpák.
Rozloučení se Zootem tak pro něj nakonec byla úleva. Firmu odkoupil investiční fond Natland Tomáše Rašky, který loni úspěšně zakončil reorganizaci společnosti.
Aby si Trpák mohl dopřát restart po téhle etapě života, musel prodat dům a naučit se bydlet se šestičlennou rodinou ve dvou místnostech. A to ho inspirovalo k myšlence zpřístupnit vlastní bydlení více lidem.
„Spojující prvek mých projektů je svoboda. Chcete mít kouli u nohy v podobě obří hypotéky na třicet let? Nebo si svépomocí postavit možná pokornější, ale chytré bydlení?“ ptá se podnikatel.
Snaží se prý zbořit představu, že pořídit si dům musí být drahé, časově náročné a nervydrásající. „Chceme podpořit lidi v tom, že to zvládnou sami a nemusejí spoléhat jen na řemeslníky. Motivovaný hobík dokáže být preciznější než nemotivovaný profesionál,“ říká podnikatel.
Všechny projekty sdružuje pod platformou Secret Garden. Tajemnou zahradu ostatně připomíná i ta, kde bydlí. Člověk v ní objevuje neustále nové skryté poklady. Narazíte tu třeba na stavbu, která je kombinací sauny a trucovny, nebo na maringotku, kterou čeká přestavba.
„Baví mě hrát si a vymýšlet do detailu nová řešení. Tím, že jsem nestudoval stavebnictví ani architekturu, zkouším věci, o kterých ostatní říkají, že nejsou možné. Tak to bylo třeba s domem vytištěným z betonu na 3D tiskárně,“ popisuje Trpák.
Jeho bratr, sochař Michal Trpák, experimentoval s trojrozměrným tiskem ve své tvorbě. A Ladislav ho přesvědčil, aby společně zkusili i něco většího.
„Potřebovali jsme ale partnera, který to zafinancuje. Trochu jsme se báli, jestli naší partě – umělec a zkrachovalec – bude někdo věřit. Ale podařilo se nám sehnat nadšené parťáky: Stavební spořitelnu Buřinka, Master Builders Solutions a řadu dalších, se kterými jsme stavbu zvanou Prvok úspěšně dotáhli do konce,“ líčí Ladislav Trpák.
Dům, který je i ve světě unikátní, v současnosti kotví v Praze na Vltavě v Docku developerské skupiny Crestyl. Bratři teď zvažují jeho prodej, aby získali peníze na další projekty. Výhodou technologie, kterou vznikl, je podle nich především rychlé a bezodpadové stavitelství. V budoucnu by navíc mělo být i relativně levné. Dům typu Prvoka by v režimu sériové výroby mohl stát do dvou milionů korun.
3D tisku se Trpákovi věnují v rámci firmy Scoolpt. Zatím ale prodávají spíše menší stavby nebo zahradní mobiliář. Experimentují také s novými materiály na tisknutí, jako je kombinace dřevěného a plastového odpadu.
Další projekty vymýšlí Ladislav Trpák ve spolupráci s architektem Petrem Šindelářem a konstruktérem a truhlářem Petrem Syrovátkou. Jedním z nich je Bayaya – v úvodu zmíněná nízkoenergetická „skládačka“. Hrubou stavbu zvládne i laik s pomocí kamarádů postavit do týdne a celý dům dokončit za měsíc.
Trpák si to vyzkoušel sám na sobě a do prototypu na zahradě se i s rodinou hodlá brzy přestěhovat, aby otestovali, jak výsledek funguje v praxi. Pokud si skládací dům lidé postaví sami, vyjde je se základním vybavením zhruba na dva miliony korun.
„Vymýšleli jsme to trochu jako obytný vůz, abychom efektivně využili každý centimetr. V sezení tak najdete úložné prostory. Dvojitá podlaha se dá použít k uložení baterií na energii ze solárních panelů. A nechybí ani různé výklopné mechanismy. Navíc tím, že je to skládačka, si ji kdykoli můžete přeskládat, jak potřebujete. Třeba prosklení zaměnit za stěnu,“ popisuje podnikatel.
Na projektu spolupracuje s řadou českých firem – od výrobce designových světel Brokis přes koupelnové studio Dorint, výrobce spotřebičů Beko až po kuchyňské studio Oresi.
Zatímco Bayaya je zatím na startu, další dva projekty Kupsiposed.cz a TreeBee se už úspěšně rozjíždějí. Zaměřují se na posedy, které připomínají spíše treehousy. Jsou celoročně obyvatelné a na svém pozemku si je můžete postavit bez stavebního povolení. Kupsiposed.cz funguje jako prodejní platforma a TreeBee jako ubytovací aplikace, v jejímž rámci má postupně vzniknout celá síť posedů k pronájmu.
Průměrná cena posedů se pohybuje kolem tří set tisíc korun a návratnost investice je v případě pronájmu i méně než dva roky. Zatím se vyprodala první série deseti kusů. Během pár měsíců ale firmě přišlo už přes dvě stovky poptávek.
„Trefili jsme se do správné doby. Spoustu lidí to láká k využití pro glamping i home office. A zároveň se Češi v náročné době vracejí k chataření a úniku do přírody a klidu,“ říká Trpák. Tržby všech jeho projektů se zatím pohybují v řádech jednotek milionů korun.
„Výhodou je, že mohu dělat to, co mě opravdu baví – tvořit. Odmala jsem závodně dělal atletiku a vždy jsem byl zaměřený na výkon. Tak to fungovalo i v mých předchozích podnikáních. Pak jsem ale došel do bodu, kdy to prostě urvat silou ani hlavou nešlo. Teprve když se člověk se vší pokorou vzdá, může najít klid, nadhled a vnitřní svobodu. A jak posedy, tak Bayaya jsou taková malá ochutnávka tohoto stavu,“ dodává.