„Hromovka po 60 letech změnila majitele a naše působení po 27 letech pokračuje. Děkujeme!“
Tahle krátká zpráva se před pár dny objevila na webu krkonošské boudy Hromovka. Je za ní ale příběh, který by mohl mít hřebejkovský titulek „Musíme si pomáhat“. Výsledkem je především to, že jedním z nových spolumajitelů je i Alexandr Bílek s rodinou, který má Hromovku skoro třicet let v pronájmu.
Není ale sám. Vedle sebe má další tři investory, kteří pomohli za Hromovku zaplatit 32 milionů korun. Tolik totiž po Bílkovi chtěl majitel v podobě Nadace Český hudební fond. Čas na zaplacení byl do konce května. V opačném případě by realitní kancelář začala Hromovku nabízet k prodeji.
V zimě proto Bílek na webu zachraňtehromovku.cz spustil soukromý crowdfunding a doufal, že alespoň část peněz vybere hlavně od pravidelných hostů a známých. Zbytek pak pokryje předjednaný úvěr. Nebránil se ale ani vstupu investora, který by přišel s vyšší částkou. A přesně to se vedle pomoci od drobných dárců nakonec stalo.
Ačkoli dárců není v tomto případě ten nejsprávnější výraz. Hoteliér za příspěvek na záchranu Hromovky nabídl poukazy na ubytování v hodnotě o sto procent vyšší, než jaká byla pomoc. Další možností byl investiční voucher s pětiprocentním výnosem. Jedna z variant nabízela i pronájem pokoje třeba i na několik let.
Výsledek? Přes 600 lidí během tří měsíců směrem do Krkonoš poslalo skoro šest milionů korun. Největší zájem byl o šeky za pět tisíc, přes sto lidí si koupilo šek na ubytování za 25 tisíc a objevili se podporovatelé, kteří rovnou poslali 100 i 220 tisíc korun.
„Je to skvělé. Nejvíce fascinující bylo vidět, jak nám lidé věří a jak důležitá je při jejich rozhodování naše pověst. Kromě dvou lidí se nikdo ani nezeptal, co bude, když se mi něco stane. Nikdo s možností, že by mohl o své peníze přijít, prostě nepočítal,“ říká Alexandr Bílek, který si v minulosti užil svoji porci mediální slávy.
Za články a reportážemi v novinách o něm a Hromovce byla jeho pomoc opuštěným, neúplným rodinám a jinak znevýhodněným lidem, které už dvě dekády především mimo hlavní sezonu, ale i během Vánoc zadarmo ubytovává v boudě s výhledem na kopce nad Špindlerovým Mlýnem.
Kromě příspěvků Bílkovi v poslední době přicházely i jiné nabídky. Ve hře bylo například osmnáctimilionové odstupné a smlouva na podnikání na dvacet let nebo podle Bílka poměrně bizarní nabídka na přenechání Hromovky od 1. června a dům 120 kilometrů od Paříže k tomu. Bílkovi se ale rozhodli zůstat.
Peníze od drobných dárců použili na zaplacení části kupní ceny. Zbytek zaplatila trojice brněnských podnikatelů. Podle výše investice se pak vlastnictví Hromovky v nejbližší době rozdělí na 64 dílů. Bílek jich bude mít dvacet, dva investoři po devatenácti a poslední po šesti. Vedle toho je ještě dohoda o předkupním právu v případě, že někdo ze čtveřice bude chtít časem vystoupit.
„Může se zdát, že je to komplikované řešení, ale můj šestý smysl říká, že je výhodnější mít lehké spaní, jistotu co do důvěry společníků a možnost na Hromovce další roky žít, vychovávat děti, podnikat a rozšiřovat své podnikatelské možnosti,“ vysvětluje Bílek s tím, že novým společníkům zkrátka věří.
Obchodní domluva je taková, že nájemné, které bylo doposud milion korun ročně, se bude investovat zpět do Hromovky. Vedle toho se pak začínají rýsovat projekty, které by měly fungování boudy ekonomicky vylepšit, byť jsou zatím jen ve stadiu úvah.
Jedním z takových nápadů je i podnikatelské využití sjezdovky, kterou poblíž hotelu buduje krkonošský investor Igor Rattaj.
„Problém Špindlu ve spojení se sjezdovkami jsou ceny a kvalita jídla. Vidíme tady možnost začít nabízet kvalitní jídla za normální peníze, za kterými lidé na Hromovku jezdí. Teď by je měli k dispozici přímo na svahu,“ uvažuje Bílek.
Dál se tak i přes miliony nabízené na odstupném bude s rodinou starat o horský hotel, kde vyrostly a stále ještě vyrůstají jeho děti. Dál tak bude ubytovávat hosty, a to včetně těch, kteří na zaplacení nemají dost peněz.
„Kdybychom kývli na některou z nabídek spojených s odstupným, lidé by na nás koukali jako na někoho, kdo se vzdal svých ideálů a kdo vztah k tomuto místu a k Hromovce odsunul na druhou příčku. Část lidí by to určitě pochopila, ale naše karma by utrpěla a dřív nebo později bychom toho litovali,“ přemítá Alexandr Bílek.