Inflace je v USA už na pěti procentech a pravděpodobně bude ještě růst. A pro Michaela J. Cuggina to znamená jediné, jeho devětatřicetileté portfolio je připraveno dostat se opět na výsluní.
Cuggino totiž spravuje fond speciálně navržený tak, aby přečkal inflaci, recesi, globální nepokoje a pravděpodobně i dopad asteroidu. Nabízí se tak vlastně otázka, jestli Cuggino ve skutečnosti nedoufá ve špatný vývoj americké ekonomiky.
Ostatně, když Federální rezervní systém Spojených států prohlásil, že má inflaci pod kontrolou, Cuggino na to reagoval diplomaticky: „Doufáme, že mají pravdu.“ Ale zároveň dodal: „Hospodaříme ale s předpokladem, že se mílí.“
Doufat v nejlepší, ale být připraven na nejhorší. Takový přístup očividně sdílí nejeden investor. Cugginův fond zvaný Permanent Portfolio už totiž spravuje přes 2,9 miliardy dolarů.
Fond vytváří směs malého množství růstových akcií s velkým množstvím defenzivních (takzvaných proticyklických) akcií, jako jsou krátkodobé dluhopisy, švýcarské franky, vzácné kovy či realitní investiční fondy.
Pravdou je, že žijeme v nejisté době. Nedávná zpráva vlády USA uvádí inflaci na úrovní pěti procent za předchozích dvanáct měsíců, což je dvojnásobek průměrné míry inflace za posledních deset let.
Bude nyní inflace klesat? Rozhodně nemusí. Může naopak dále růst a sama se přiživovat. A pokud se ceny a mzdy budou spirálovitě zhoršovat, bude se Cugginovi, ronícímu v tu chvíli krokodýlí slzy nad americkou ekonomikou, dařit až pohádkově dobře. Při poslední krizi na Wall Street vydělal jmění. A je možné že se mu to podaří znovu.
Nápad na založení neměnného portfolia se však zrodil v hlavě někoho jiného – spisovatele a politika Harryho Browneho. Browne se nejvíce dostal do povědomí v roce 1996 a 2000, kdy kandidoval na prezidenta Spojených států za Liberální stranu.
A Cuggino vypočítává jeho zásluhy: „V sedmdesátých letech předpověděl růst ceny zlata.“ To byl ale jen začátek. Po úspěchu z pozlacené éry drahých kovů přišel Browne s receptem na portfolio do každého počasí. Takové, které přežije nejrůznější katastrofy, od rostoucí inflace přes humanitární krize až po masové nepokoje.
V jednoduchosti jeho myšlenky je krása. Jeho hypotetické portfolio bylo rozděleno po pětadvaceti procentech na hotovost, zlato, akcie a dlouhodobé státní dluhopisy. Zatím to však byla jen teorie.
Nakonec se nicméně našlo několik nadšených podnikatelů se znalostmi v marketingu, kteří dali dohromady společný fond, aby Browneho filozofii vyzkoušeli. Jako externí poradce fondu Browne žádné peníze nespravoval, fungoval pouze jako filozof a misionář. A tak v roce 1982 vznikl investiční fond nazvaný Permanent Portfolio.
Načasování ale nebylo nejlepší. Kdyby začal fungovat o sedm let dříve, sklízel by velké úspěchy. Ale rok 1982 se ukázal jako začátek desítky let dlouhé éry rostoucího trhu, kde hotovost a zlato netáhly. A tak měla společnost pro správu fondu potíže přilákat finance.
O několik let později Michael Cuggino, čerstvý absolvent účetnictví na massachusettské Betley College, začal práci v auditingu v bostonské firmě, která nyní spadá pod společnost Ernst & Young. „Dali vám nějaké klienty a řekli: Tady máš, mladej,“ vzpomíná. „A Permanent Portfolio byl na mém seznamu klientů.“
Když si procházel účetní knihy, uchvátilo ho, že se tento klient snaží zachovat klid a jistotu pro investory, kteří se bojí výše cen, úrokových měr a recese.
Dnes osmapadesátiletý Cuggino zaběhne v myšlenkách ke vzpomínkám na svá dětská léta: „Vzpomínám si na dobu, kdy jsme s mými rodiči čekali frontu na benzin, abychom mohli jet na můj hokejový zápas. Pamatuji si zlato za osm set dolarů, bratry Huntovi, kteří ovládali stříbro, ropné krize i patnácti- až dvacetiprocentní úrokové sazby na krátkodobé úvěry.“ Vzpomínky má i na recese: „Můj otec byl řidič náklaďáku. Dvě společnosti, pro které pracoval, tehdy zbankrotovaly.“
V 28 letech Cuggino u firmy Ernst & Young skončil a odcestoval na západ Spojených států, kde pracoval na částečný úvazek jako správce fondu Permanent Portfolio a zároveň využíval kancelář v San Francisku pro vlastní podnikání jako účetní. Časem s prací účetního skončil a začal pracovat na plný úvazek pro správu fondu.
Na konci devadesátých let se ale u americké Komise pro kontrolu cenných papírů objevil pořádný problém. V roce 1999 komise vydala rozhodnutí, že majitelé společnosti pro správu fondů nesprávně účtovali akcionářům režijní a marketingové náklady. K soudnímu sporu se ale schylovalo už dlouho. Na nesrovnalosti upozornil pozorný auditor v Ernst & Young už o deset let dříve. A tímto auditorem byl právě Michael Cuggino.
Bylo načase aby majitelé z fondu odešli, a tak nabídli společnost k prodeji. Nešlo o žádný lukrativní podnik. Na konci roku 2001 spravovali majetek v hodnotě pouhých 173 milionů dolarů, rozdělený do čtyř fondů – původního Permanent Portfolia a dalších oddělených portfolií na krátkodobé státní dluhopisy, firemní dluhopisy a růstové akcie. Tyto sesterské fondy stále existují, ale nikdy se pořádně neujaly.
Další provozovatelé fondů neměli dle Cuggina o koupi zájem nebo chtěli fond včlenit do vlastních produktů. Cuggino se proto rozhodl o koupi ucházet sám. Pokud měli majitelé nějakou zášť vůči auditorovi, který spustil jejich problémy s komisí, tak se přes to zřejmě přenesli. Tak jako tak, pravomoc nad správní smlouvou byla stejně v rukou externích ředitelů fondu. Ti Cuggina znali a jeho nabídka se jim líbila.
Cuggino věřil v Browneho investiční filozofii a slíbil v ní pokračovat. Na ceně se dohodli v roce 2002 a obchod dokončili následující rok. Cuggino zaplatil část ceny ze svého a na zbytek částky si vzal půjčku. Jaká byla kupní cena? To neprozradil, ale naznačil, že to bylo okolo 1,5 procenta spravovaného majetku, tedy zhruba 2,5 milionu dolarů.
Pokud by mu podnikání nevyšlo, ztratil by tehdy devětatřicetiletý spekulant své životní úspory. Naštěstí pro něj se v roce 2002, na rozdíl od roku 1982, dostaly defenzivní fondy do kurzu. Investoři, kteří se vzpamatovávali z krize z let 2000 až 2002, byli ochotni obětovat nějaké výhody, aby získali větší jistotu.
Harry Browne sice v roce 2006 zemřel ve dvaasedmdesáti letech na Lou Gehrigovu nemoc, ale přestože odešla hlavní postava myšlenky neměnného portfolia, peníze do fondu se hrnuly dál. Na svém vrcholu v roce 2012 společnost Permanent Portfolio spravovala osmnáct miliard dolarů, což je stokrát více, než když se Cuggino rozhodl firmu koupit. Jeho roční příjem z poplatků za správu fondu dosahoval 130 milionů dolarů.
Jak se ale říká, lehce nabyl, lehce pozbyl. Nový trend na rostoucím trhu nabízel nízké úrokové sazby a rostoucí návratnost akcií. Nikdo tedy nepotřeboval zlato nebo hotovost. Za posledních deset let proto přineslo Permanent Portfolio ročně jen chabý výnos 5,4 procenta. Od roku 2012 z firmy osm let neustále odcházeli zákazníci, a tak jí aktiva klesla celkově o 89 procent.
Zpátky v sedle
Jenže pak přišla pandemie a s ní návrat investování plného obav. Návratnost 28 procent za poslední rok posouvá Permanent Portfolio skoro na vrchol žebříčku Morningstar dle alokace aktiv. V každém z posledních čtyř čtvrtletí do společnosti přiteklo více peněz, než odešlo.
Příliv peněz se bude navíc pravděpodobně ještě zvyšovat, pokud bude pokračovat příval chmurných zpráv pro držitele dlouhodobých dluhopisů, pro které jsou rostoucí inflace a úrokové sazby zničující.
„Ve společnosti existují dvě generace investorů, které nikdy nezažily rostoucí inflaci,“ podotýká Cuggino. A ty podle něj může čekat šok. Letos například oblíbené dlouhodobé dluhopisy od společnosti Vanguard zaznamenaly ztrátu 13 procent.
Cuggino se časem ve svém fondu lehce odklonil od originálního Browneho vzoru. Místo pětadvaceti procent hotovosti dává pětatřicet procent do krátkodobých dluhopisů vysoké kvality. Dále vkládá deset procent na švýcarský frank.
Místo pětadvaceti procent do portfolia diverzifikovaných akcií alokuje patnáct procent do rychle rostoucích a vysoko ceněných firem, jako je Nvidia (výrobce grafických karet) a Twilio (výrobce softwarů).
Pro dalších patnáct procent pak volí kombinaci byznysů s nerostnými zdroji a nemovitostmi. V této kategorii se nachází akcie společnosti Freeport McMoran (podnik s mědí a zlatem), Texas Pacific Land Trust (ropný byznys), Rio Tinto (podnik s nerosty), Prologis (sklady) a Simon Property Group (obchodní domy).
Browneho původních pětadvacet procent vložených do zlata je upraveno na dvacet procent do zlata a pět procent do stříbra.
A co třeba bitcoin? V žádném případě. „Nedokážu říct, jestli má ta jednotka cenu tulipánu nebo cihly zlata. Není pro to žádný metrický systém, kromě teorie většího blázna (existence zástupu spekulantů připravených zaplatit stále vyšší ceny, pozn. redakce),“ tvrdí Cuggino. A pak tu jsou také hackeři. „Nerad bych šel za našimi akcionáři s tím, že mi jejich bitcoiny ukradli,“ dodává.
Pokud se ekonomika vrátí k trendům z dob Cugginova mládí, mělo by se jeho fondu dařit dobře, nebo alespoň lépe než klasickému mixu akcií a dluhopisů. A minimálně podle Cuggina k tomu má svět našlápnuto. „Teď jsme úplně jinde než před pěti lety,“ říká. „Čína létá do vzdušného prostoru Tchaj-wanu, Rusko posiluje vojsko, uzavírá se ropovod. Mám pocit, že jsme zase v roce 1979,“ říká.
Jak hrát defenzivně
Defenzivní fond Permanent Portfolio (PRPFX) je přístupný i bez nákladů na velké zprostředkovatelské firmy. Roční výdaje jsou 0,83 procenta neboli 830 dolarů na podíl v hodnotě sto tisíc dolarů. Další možností je vytvořit si podobnou kombinaci na vlastní pěst. Tady je jeden příklad, jak na to:
Zdroj: Forbes US a Morningstar
