Byla to prekérní situace. Pozvete firemní klienty na závody formule 1 v Monze, start se kvapem blíží, a oni teď kousek za Milánem trčí s rozbitým autobusem a řidičem, který všem okolo hlásí, že musí počkat, až přijede meccanico.
Italského mechanika ale nemá smysl volat. Než by přijel, bylo by dávno po závodě. „Tak jsem si vlezl pod autobus sám a za deset minut to bylo hotové,“ vzpomíná šéf Seznamu Pavel Zima, jak tehdy všem zachránil výlet. „Pomohl jeden drát z popelnice a kleště, které měl naštěstí řidič u sebe.“
Veselá historka z Itálie je vlastně docela výmluvná. Ředitel největší české internetové firmy motory, převodovky a kola miluje. Hlavně tedy ta stará. Sbírá a opravuje totiž veterány. A jeho vášeň mu dnes pomáhá i v byznyse. Svět veteránů s ním prý má společného víc, než se na první pohled zdá.
Tohle je první příklad. První auto, které v roce 2000 Zima začal opravovat, byla Škoda 450. Počítal, že zrezivělý vrak, který tehdy objevil v zaprášené hale v Náchodě, bude jezdit za rok, jenže nakonec si na tenhle slastný okamžik musel počkat mnohem déle. Konkrétně osm let. Tak dlouho mu totiž renovace trvala.
A stejná trpělivost se Zimovi hodila i v Seznamu, když se před lety zkomplikoval vstup švédského investora Spray Ventures. „Seznam už podle toho byl nastavený, místo pěti zaměstnanců tady najednou bylo třicet lidí, jenže peníze furt nepřicházely. Tehdy to bylo hodně na hraně. Všichni jsme to ale dál dělali s nadšením a vírou, že ty peníze přijdou. A nakonec přišly. Občas si to prostě musíte vyčekat. Stejně jako u těch aut,“ vzpomíná Zima na klíčovou investici.
Devětatřicetiletý manažer dnes vlastní zhruba dvacítku veteránů. A všechny alespoň částečně opravuje sám. „Dělat ředitele internetové firmy je práce s virtuálním produktem. Nemáte výrobní fabriku, kde si můžete vzít do ruky výrobek a říct si: Jo, tohle jsme vyrobili. Tak se realizuji s auty,“ říká Zima.
V jeho sbírce najdete kromě Škody 450 také kompletní sbírku všech pěti modelů Škody 1202 (mimo jiné v provedení sanitka nebo pohřební vůz s původní výbavou), čtyři unikátní prototypy od Škodovky, ale i Tatru 87 z roku 1937, podle všeho vůbec nejstarší dochovaný model, nebo tři jaguary – slavný E-type, XK 120 a MkII ze 60. let. Ty jsou však mezi Zimovými veterány spíš výjimkou.
„Mám životní poslání, že opravuji auta, do kterých by se nikdo nikdy nepustil. Jsou to ty největší vraky na světě, které nedává smysl opravovat,“ říká pobaveně. „Přitom za renovaci dáte klidně i milion korun. A je jedno, jestli je to auto, které pak stojí pět milionů, nebo škodovka, jejíž cena je třeba 80 tisíc,“ přiznává.
Stejné je to podle Zimy i v byznysu. „U veteránů to dělám srdcem a z lásky k autu. A občas je dobré mít něco takového i v byznysu. V Seznamu jsou to třeba Mapy.cz. Pro trh je to neuvěřitelný lovemark, ale my jsme na tom nikdy nevydělali ani korunu. A asi nikdy ani nevyděláme. Ale v kombinaci s dalšími projekty to má smysl,“ tvrdí.
Kolik do svých aut investoval, Zima přesně neví. „A ani to vědět nechci. Vyčíslit to samozřejmě jde, ale když to budu vědět, můj život to nijak nezlepší,“ směje se a dodává, že jeho přístup k veteránům už hraničí s diagnózou. „Je to lepší než brát heroin, ale drahé je to podobně. Tak opatrně,“ dodává s úsměvem.
Kvůli veteránům objíždí už několik let burzy, v mrazu a dešti čeká ve čtyři ráno, až se začne prodávat, aby byl první na řadě a nepřišel o součástku, kterou nutně potřebuje. A pak ji často v dílně zahodí a začne úplně znovu, protože je to efektivnější. To je mimochodem další věc, co se Zima od aut naučil.
„Občas musíte něco obětovat. V Seznamu jsme to udělali mnohokrát. Třeba projekty, které byly už ze tří čtvrtin implementované, jsme často zahodili a začali znovu, protože jsme si uvědomili, že se potřeby trhu mezitím změnily a že bude výhodnější začít znovu,“ popisuje.
Se svými dvěma společníky si dokonce založil firmu Renovace veteránů, která jeho koníček proměnila také v byznys. Kousek od Ostravy si pronajali bývalou drůbežárnu a ročně opraví několik aut. Napůl pro sebe, napůl pro klienty z celé Evropy.
„Jde to pomalu,“ říká Zima a i tuhle větu hned názorně převede do byznysu. „Každé auto se dá nějak naleštit a prodat klidně za čtrnáct dní, ale to není nic pro mě. Chci, aby tady bylo napořád. A stejně přistupuji k Seznamu. Není to akce rychlý prachy. Děláme to tak, aby tady tahle firma byla napořád,“ usměje se.
Sám říká, že největší radost mu dělá samotné opravování aut, stejně rád s nimi ale i jezdí. „To samé platí i s internetem. To, jak k našim produktům přistupujeme, souvisí s tím, jestli je sami používáme. Když sami potřebujeme vlastní služby a aplikace, máme mnohem větší motivaci je dál rozvíjet. Kdyby mě to nezajímalo a šel jsem si sem jen odsedět svých osm hodin, nedávalo by to smysl,“ říká.
Jeho nejvzácnějším veteránem je už zmíněná předválečná Tatra 87, na které právě pracuje. Zima si ale auta evidentně nevybírá podle jejich hodnoty a nežene se za drahými kusy. „Stejšna (Škoda 1202) je celkem bezcenný veterán. Škodovky ze 60. let teprve zrají. Nadšením už jsou na úrovni jaguarů, ale hodnotou auta ještě ne. A takovou hodnotu to asi ani nikdy mít nebude,“ tuší.
Vlastně mu to ale může být úplně jedno – už teď prý ví, že nikdy žádné ze svých aut neprodá. „Berte to jako projev mého autismu. Mám vztah s každým svým autem. Takže se jich nedokážu vzdát. Ve firmě dokážeme auto opravit na kšeft, ale prodat své, to je, jako bych se říznul do ruky,“ směje se.
Místo toho spíš přemýšlí, jak svou sbírku ukázat více lidem. To je teď jeho největší sen. „Momentálně hledáme vhodný prostor,“ dodává Zima.
Foto: archiv Pavla Zimy a Seznam.cz
