Jak je na tom česká ekonomika? Jak jsou na tom nejdůležitější firmy země? A jak vidí přítomnost a budoucnost Česka jeho šéfové a šéfky – ti, kdo stojí v čele těchto společností? Na to hledá odpověď naše série rozhovorů a článků Šéfové Česka.
Jakožto přední dodavatel služeb v oblasti vodohospodářství, energetiky a nakládání s odpady má za sebou Veolia náročný rok. Složitá restrukturalizace nesouvisí jen s koronavirovou pandemií, ale i s celkovými změnami v odvětví, které se v posledních letech radikálně mění.
Jak ale v rozhovoru popisuje šéf energetické sekce původem francouzské společnosti, změny se podařilo ustát relativně dobře. Reda Rahma ve firmě působí od roku 2001 a v současné době putuje nejvíc jeho energie právě do zavádění organizačních změn, změn ve využití palivových zdrojů, ale i financování společnosti.
Náročná restrukturalizace souvisí mimo jiné s integrací nově odkoupeného podniku Pražská teplárenská, která firmě významně navýšila podíl v oblasti jejího působení.
Máte za sebou náročný rok?
Jestli narážíte na situaci s koronavirem, tak nás to určitě významně ovlivnilo z mnoha hledisek, a to jak přímo, tak nepřímo. Poslední rok a půl jsme – jako většina firem – v krizovém režimu, který nám má pomoci se systematicky přizpůsobit změnám na trhu včetně dopadu na naše zaměstnance a schopnosti pracovat v jiném režimu. Nikdo ale dnes nemůže říct, kdy nastane nějaký cílový nebo alespoň setrvalý stav.
Do toho se v energetice odehrávají velké změny, které započaly již před covidovou krizí, nicméně jejím příchodem a reakcí na ni byly podstatně urychleny. To se týká zejména klimatické politiky Evropské unie, což z praktického hlediska znamená drastický nárůst cen povolenek oxidu uhličitého, jejichž ceny za poslední rok vzrostly na dvojnásobek. Spolu s tím rostou i ceny energetických vstupů, jako je uhlí nebo zemní plyn, a logicky jsou tyto nárůsty reflektovány i v ceně elektřiny.
Darwin říkal, že nepřežije ten nejsilnější, ale ten, kdo je schopen se nejlépe přizpůsobit změnám. A musím říci, že přizpůsobení se se nám relativně dobře povedlo, ačkoliv je to postupný proces. Změny jsme naštěstí zahájili už před krizí, ta je jen urychlila.
Zmínil jste dopad krize na zaměstnance. Museli jste propouštět?
Na to není úplně jednoduchá odpověď. Spíš bych to nazval restrukturalizací, která probíhá v několika etapách. Zahájili jsme celkový proces transformace naší skupiny. Museli jsme změnit strategii i byznys model, ale jak jsem již zmínil, důvodem určitě není jen pandemická situace.
Důvodem je také překotně nastupující ekologizace celého teplárenství napříč Českou republikou, která navazuje na celoevropský trend ochrany klimatu a která je tažena především cenami povolenek a tlakem na dekarbonizaci celého odvětví. U povolenek je absurdní především to, že v mnoha případech dopadají pouze na nás a jiné velké teplárenské společnosti, ale ne vždy na naše konkurenty. Tomuto faktu bylo potřeba přizpůsobit organizační strukturu.
Kolik vás transformace stojí?
V budoucích třech letech budeme investovat něco kolem tří miliard korun do transformace a ekologizace společnosti. To jsou nutné změny, bez kterých to v budoucnu nepůjde. Šetrnější přístup k životnímu prostředí je součástí celé filozofie Veolie – jsme v pozici ekologického, transformačního lídra celého odvětví a chceme udávat směr.
Celkové náklady budou mnohem vyšší a proces delší než zmíněné tři roky, ale na to zatím nejsou pevně stanovené částky a o odhadech v delším horizontu by nebylo správné spekulovat, byť samozřejmě interní představu máme.
Čeho byste tím chtěli dosáhnout?
Zredukovat do roku 2030 produkci oxidu uhličitého o více než padesát procent. Většina našich zdrojů bude po transformaci už po roce 2025, ale nejpozději do roku 2030 zcela opouštíme uhlí, které je zatím stále naším hlavním palivem. Jde o největší transformaci teplárenství od sametové revoluce.
Co dalšího vás v oblasti změn čeká?
Klientovi musíme přinést i nová řešení jeho problémů, abychom byli aktuální s tím, co se právě děje. Trendem bude mnohem více soběstačnosti skrze fotovoltaické panely a další optimalizační procesy v rámci spotřeby energie. Abychom takové služby byli schopni zákazníkům nabízet, vytvořili jsme zcela novou divizi Veolia Smart Systems.
A v té zaměstnanecké oblasti?
Lidé jsou pro nás na prvním místě. Všímáme si, že covidová situace víc než ostatní zasáhla konkrétní kategorie zaměstnanců, takže se teď snažíme přizpůsobit rytmus firmy případným krizím tohoto charakteru.
Mnohem náročnější než pro všechny ostatní to bylo například pro pracující matky, které musely zvládat nejen práci z domova, ale do toho se starat o děti a doučovat je – ne všechny školy výuku na dálku zvládaly. Často to znamenalo, že musely svoji práci dodělávat po večerech.
Jak se zaměstnanci práci doma na začátku pandemie přizpůsobili?
Některým to vyloženě vyhovuje, jejich výkonnost stoupla. Jiné naopak samotný fakt, že by měli pracovat z domova, dostal do složité psychické situace. Proto v rámci prováděných změn zvažujeme i různé koncepční změny v zaměstnaneckém režimu.
Naštěstí v tom ale nejsme sami a máme možnost to komunikovat s kolegy z jiných oborů. Každý na to má trochu jiný názor. Důležité je ale zajistit jejich motivaci a fakt, že vlivem těchto opatření nebude klesat výkonnost, ale také je nutné udržet sounáležitost zaměstnance s firmou.
Na zaměstnancích bylo znát, že přišli o small talky u kafe nebo během oběda a nebylo je najednou čím nahradit. Zároveň pochopili vážnost situace a uměli se rychle přizpůsobit, takže ten přechod do online prostředí považuji za relativně úspěšný.
Samotná digitalizace ale není věc, která by byla spjata pouze s krizí. Je to oblast, na které dlouhodobě pracujeme, ať už v oblasti obchodní, technické, nebo administrativní.
Změnily se nějak za poslední rok dva ceny vašich služeb?
Bylo nutné, abychom si udrželi konkurenceschopnost. Ceny se sice trochu měnily, ale vesměs ne výrazně. Pro udržení stabilní ceny pro naše zákazníky jsme ale museli určité věci transformovat. Pokud se podíváme na celosvětový vývoj cen komodit, pak vidíme jednoznačné inflační trendy, takže ceny nemůžeme udržet neměnné donekonečna.
Jinak je ale naším cílem dělat vše pro to, aby nerostly víc, než je nezbytné. Není to však pouze o nás, ale i o regulaci v rámci České republiky a také o zmiňované klimatické politice Evropské unie.
Máte v tomhle ohledu podporu od státu?
Tyto diskuse vedeme na všech úrovních a se všemi zástupci státu a státní správy či regulace, tedy s ministerstvem průmyslu a obchodu, Energetickým regulačním úřadem, ministerstvem životního prostředí a tak dále. Významný dopad na naše fungování mají logicky podpůrné dotační programy a naše schopnost tyto peníze čerpat.
Zcela zásadní je pro nás schválení nového zákona o podporovaných zdrojích neboli POZE (umožní financovat podporu elektřiny, tepla a biometanu z obnovitelných zdrojů a z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, pozn. red.), který má našemu odvětví ulehčit dramatický nárůst povolenek oxidu uhličitého.
Verbální podporu prozatím máme, stejně jako podporu vyplývající se všech strategických vládních dokumentů. Bohužel realita za ní prozatím poněkud pokulhává. Pevně ale věříme, že nás v tomto ohledu stát reálně podpoří, protože bez toho by to bylo velmi složité.
Věříte tomu, nebo už máte informace, že to tak bude?
Máme náznaky, že by tomu tak mělo být, ale legislativní proces je dlouhý a s mnoha úskalími, takže uvidíme. Navíc se nejedná pouze o rozhodnutí samotné vlády, ale případná podpora musí být ratifikována i Evropskou komisí.
Jak pandemie i změny, které probíhají vedle ní, ovlivnily obrat celé vaší skupiny?
Rozhodně se na nás podepsala. Na prodejích tepla se odrazilo omezení škol či úřadů a uzavření hotelů a lázeňských provozů, restaurací a dalších drobných provozoven. Nejvýznamněji samozřejmě v turistických oblastech, jako jsou například centrum Prahy nebo Mariánské Lázně.
Prodej tepla za loňský rok sice meziročně nepoklesl a zůstal na stejné úrovni, ale při zohlednění klimatických podmínek měl být o pět procent vyšší, což je de facto reálné vyjádření poklesu prodejů. Po několika letech, kdy byly zimy kvůli klimatickým změnám výrazně teplejší, tomu bylo v uplynulé topné sezoně jinak, ale vlivem covidových omezení se to v našich prodejích nijak neprojevilo.
Co dalšího vás negativně ovlivňuje?
Nebývale silnou změnou byl dramatický nárůst cen emisních povolenek. Pro vaši představu: v minulé dekádě se cena povolenky dlouhodobě pohybovala pod deseti eury za tunu, dnes již překračuje hranici padesáti eur za tunu. K této změně došlo během dvou let a nelze z tohoto vývoje vinit covid.
Nárůst v sobě zobrazuje dramaticky se měnící klimatickou politiku Evropské unie. Náklad jen na povolenky u nás činí zhruba dvě miliardy korun ročně a povolenky již stojí více, než činí náklady na samotný nákup uhlí. To je samozřejmě dlouhodobě neúnosné.
Přes všechny nepříznivé vlivy se nám však podařilo nejen zajistit provoz všech zařízení bez omezení, ale také pokračovat v důležitých investicích do ekologizace a modernizace technologií.
Která oblast v Česku je pro vás vedle Prahy nejdůležitější?
Akvizicí Pražské teplárenské se Praha loni stala nejvýznamnějším městem v našem portfoliu a zásadně jsme tak posílili naši pozici na trhu tradičních municipálních služeb v hlavním městě a v České republice vůbec. Velmi silnou pozici máme tradičně na Severní Moravě a ve Slezsku, kde prostřednictvím jedné z nejrozsáhlejších sítí dálkového tepla ve střední Evropě dodáváme tepelnou energii více než 176 tisícům domácností a dalším zákazníkům v Ostravě, Karviné, Havířově, Frýdku-Místku, Krnově a okolních městech a obcích.
S městem Olomouc jsme čerstvě uzavřeli důležité memorandum, kterým navážeme na dlouhodobou, více než pětadvacetiletou spolupráci a budeme společně pracovat na dalším rozvoji teplárenské soustavy. Tradičním partnerem jsme ale v mnoha dalších městech, například v Kolíně, Vlašimi, Mariánských Lázních nebo Roudnici nad Labem.
