Rekapitulace léta 2021 na akciových trzích se neobejde bez bolestivého pohledu na index Golden Dragon China. Pro ty nezasvěcené, tento index sdružuje přibližně stovku čínských firem obchodujících se na amerických trzích s přímou a primární expozicí na domácí, tedy čínskou, ekonomiku. Jeho tři největší váhy jsou technologická Alibaba, ropný konglomerát PetroChina a technologický Pinduoduo. Zahrnuje však i další zvučná jména jako Baidu, JD.com nebo NIO.
Na začátku léta měl index Golden Dragon hodnotu patnáct tisíc bodů, na jeho konci je o 3500 bodů chudší. V nejhlubším srpnovém bodě se dokonce odrazil od hodnoty deset tisíc bodů. Jinými slovy, jeho členové ztratili kolektivně za měsíc a půl neuvěřitelnou třetinu své hodnoty. A od únorového vrcholu, kdy hodnota indexu dosáhla dvacet tisíc bodů, byli v nejnižším bodě levnější až o padesát procent!
První, co člověka okamžitě napadne, je regulatorní kolotoč, který se v Číně roztočil v listopadu loňského roku a během letoška postupně nabíral na obrátkách. To je ale jen část celé skládanky. Únorový vrchol například koresponduje s implozí do té doby obskurního fondu Archegos Capital Management, který pod taktovkou Billa Hwanga a za použití těžce napákovaných pozic vyhnal například akcie Baidu do nebes.
Následovala pak několikaměsíční salva negativních regulatorních zpráv a hromadné opouštění čínských pozic velkými americkými správci majetku. Jedna z těch, kteří prchali z potápějící se lodi, byla mimo jiné i věčně optimistická Cathy Woodsová, která vede dobře známý fond Ark Invest. Letní třešničkou na dortu pak byla horšící se koronavirová situace v Číně a její drakonická protiepidemická opatření, které si vybraly těžkou daň na domácí ekonomice.
Nyní se zdá, že se vody konečně zklidňují. A když se podíváme na valuace, není se ani čemu divit. Násobky rychle rostoucích čínských technologických gigantů se během výprodejů propadly na tak nízké úrovně, že se podobají spíš stagnujícím hodnotovým americkým veteránům. Například P/E násobek (poměr ceny akcií a čistého zisku na akcii) Alibaby je nyní na úrovni 17x, přičemž pro nejbližší tři roky se odhaduje růst zisků kolem dvaceti procent ročně. Baidu je na tom ještě o něco hůř, jelikož jeho P/E je na hodnotě 16x a očekávaný růst zisků se pohybuje také kolem dvaceti procent.
Takto nízké ceny lákají na trh nejednoho odvážnějšího investora, i když rizika na obzoru zůstávají. Nikdo například neví, jak moc ještě dokáže čínský regulátor přitvrdit. Samotné firmy začaly v posledních týdnech oznamovat štědré balíky podpory pro charitativní projekty na rozvoj chudého venkova, čímž se očividně snaží podbízet se prezidentu Si Ťin-pchingovi a jeho snaze o dosažení „všeobecného blaha“.
Čína již dávno opustila marxistické dogma o veřejném vlastnictví výrobních prostředků a jednoznačně klade důraz i na soukromé podnikání. Z pohledu Strany by to však měl být jen nástroj pro zvyšování životní úrovně celého národa, což ostatně Si Ťin-phing nedávno přizvukoval ve svém projevu, kdy opakovaně podtrhl zmiňovaný výraz „všeobecné blaho“ (common prosperity).
Zdá se tedy, že investoři si budou muset zvyknout na určitou dodatečnou „daň“, kterou budou jejich společnosti odvádět na rozvoj tohoto konceptu. Na druhou stranu, čínský trh jako takový sakramentsky rychle roste už jen z toho důvodu, že tamní střední třída (a tedy domácí spotřeba) narůstá extrémním tempem. Dle odhadů World Data Lab se do roku 2030 čínská střední třída rozšíří až o 400 milionů lidí z aktuálních cca 800 milionů. Myšlenka je také ta, že i samotná střední třída bude do té doby bohatší. Podpora a rozvoj doteď chudého venkova by se dle této logiky mohla dlouhodobým investorům vlastně zaplatit sama.
Osobně vidím hlavní problém spíš na druhé straně Pacifiku, tedy v USA. Koncem loňského roku schválená regulace hrozí, že společnosti, které neposkytnou data k auditu, budou z amerických burz vykopnuty ven. Sdílet tato čísla jim ale zase zakazuje domácí regulátor. Je tedy otázkou, zda se Číňané americkým požadavkům podvolí, a pokud ne, co se vlastně stane s akciemi drženými na amerických burzách.
Na druhou stranu, k takovémuto kroku dojde nejdřív za dva a půl roku. A do té doby má šikovný investor dost času na to, aby se svezl na čínském draku opírajícím se o obnovený optimismus v domácí růst.
Autor je akciovým analytikem společnosti Patria Finance.
