Podzimní den jak malovaný. Modré nebe, slunce se z posledních sil opírá do svahu, ve vzduchu je cítit kouř z bramborové natě a kdesi v dáli mezi kopci sem tam zahouká lokálka projíždějící po místní švestkové dráze.
A všude kolem víno. Hodně vína. Nejspíš byste ho v této oblasti nečekali. Stojíme přímo pod hradem Hazmburk v Ústeckém kraji, který už po staletí hlídá krajinu poblíž hranice, kde se láme Polabská nížina a České středohoří.
Právě tady se rozhodl energetický miliardář Jan Dienstl před téměř dvaceti lety začít obnovovat vinnou révu. Vína z ní dnes prodává pod značkou Johann W. Jde o jednu z nejsevernějších vinic nejen Česka, ale i střední Evropy.
„Tehdy se mi všichni smáli, ale teď dokazujeme, že pěstovat víno i ve zdejších podmínkách – jak je někdo s nadsázkou nazývá až polárních – jde,“ říká Dienstl spokojeně, když se zrovna procházíme po úpatí kopce mezi keříky stále obsypanými hrozny.
Foto Jan Rasch
Energetický miliardář a majitel vinařství Johann W Jan Dienstl na vinicích pod Hazmburkem
Zatímco v tradičních vinařských oblastech, jako je jižní Morava, už měli na začátku října víno povětšinou sklizené, tady se sklizeň vlivem chladnějšího počasí naplno rozjíždí až od poloviny měsíce. A oblast má i svá další specifika.
„Kopce k nám nepustí vláhu, proto tu není tolik srážek. Navíc jde o jižní a jihozápadní svahy, takže podmínky tu jsou opravdu příznivé. Vinice stojí na čedičovém podloží a tento celý terroir se odráží v chuťových charakteristikách našeho vína,“ vysvětluje Dienstl, když zrovna utrhne jeden z hroznů, z něhož po stisknutí vyteče šťáva.
Ta se časem ve zhruba deset kilometrů vzdálených Třebívlicích v srdci Dienstlova vinařství Johann W přemění na víno odrůdy Sylvaner, která roste právě zde pod Hazmburkem.
Jan Dienstl je už tři dekády známý zejména jako byznysový parťák osmého nejbohatšího Čecha Pavla Tykače. Vyučený elektrikář s ním v devadesátých letech stál u vzniku finanční skupiny Motoinvest, v novém tisíciletí se jim pak podařilo ovládnout energetickou skupinu Czech Coal, kterou postupem času konsolidovali do skupiny Sev.en Energy.
Pod tu dnes spadá například lom ČSA nebo hnědouhelné elektrárny Chvaletice a Počerady. Ve skupině už Dienstl sice nedrží majetkový podíl, stále ale patří k nejdůležitějším osobnostem s velkým vlivem. V době dekarbonizace, která navždy změní energetický trh, uplatňuje své pro skupinu velmi důležité vyjednávací schopnosti i kontakty.
Velkého patriota Ústeckého kraje přivedl do Třebívlic ležících na půli cesty mezi Mostem a Litoměřicemi přesně před čtvrtstoletím jeho známý, který zde objevil polorozpadlý statek s mlýnem, o který ale časem ztratil zájem.
Nabídl jej právě Dienstlovi, který nakonec rozsáhlé stavení přebudoval na rodinné sídlo. To ještě netušil, že brzy začne na druhé straně vesnice od nuly a doslova na zelené louce budovat vinařství, které časem zaplní i bílé místo v kulturní mapě celé oblasti.
Foto Jan Rasch
„Tehdy jsem víno moc nepil, díky sbírce jsem se k němu dostal,“ vrací se Dienstl do doby před pětadvaceti lety, kdy z končícího pražského hotelu Forum koupil dvacet tisíc lahví vín, přičemž každé z nich jej vyšlo maximálně na vyšší stokoruny. Investice to nebyla věru špatná, jelikož v současnosti už některé z nich mají hodnotu i vyšších desítek tisíc korun.
Jednapadesátiletý podnikatel svou sbírku ale zpočátku nevnímal jako investici. Místo toho ji pomalu, a jak sám říká, punkově upíjel se svými známými, čímž si ovšem k vínu pomalu vypěstoval vztah. „Část sbírky mi ale stále zbyla,“ říká už na nádvoří třebívlického vinařství, které zde začalo postupně vyrůstat před více než deseti lety.
Už v úvodu tisíciletí ale začal Dienstl zkušebně obnovovat vinice pod Hazmburkem, které v oblasti založil před tisíci lety kníže Spytihněv. V roce 1900 ale všechny zdejší keříky zničil révokaz a od té doby tu vinná réva nerostla.
Změnil to až vznik Zámeckého vinařství Třebívlice, které se kvůli pragmatickému důvodu lepší výslovnosti prodává pod značkou Johann W. „Zámecké vinařství Třebívlice Němci nikdy nevysloví.”
Název nese odkaz jednak na Dienstlova otce Johanna, zároveň je ale připomínkou spisovatele Johanna W. Goetheho. V Třebívlicích totiž žila jeho poslední můza, baronka Ulrika von Levetzow, která se mezi místními těšila velké oblibě. Dnes mileneckou dvojici připomíná i sousoší v centru obce. Busta Ulriky tvoří i logo značky Johann W.
Jan Dienstl v okolí Třebívlic pěstuje víno na celkem 38 hektarech půdy, před révokazem bylo v okolí 55 hektarů vinic. Plochu ale dál rozšiřovat nechce, spíše se nyní bude soustředit na zahušťování vinic.
„Dnes máme na jednom hektaru víc než tři tisíce hlav, cílem je mít dvojnásobek,“ říká v jednom z nových salonků v útrobách vinařství zasazeného do anglického stylu. O pár pater níž jsou ve sklepení umístěny dřevěné sudy i obrovské nerezové tanky plné vína odrůd jako Pinot, Muscat, Müller Thurgau nebo Dienstlův oblíbený Sylvaner.
Foto Jan Rasch
Všechny zde tiše spí i čtyři roky, než se pod značkou Johann W objeví ve sklenicích zákazníků. Ročně zde vyprodukují na 120 tisíc lahví a ceny zdejších lahví se pohybují v příjemném rozmezí od 99 do 200 korun. Na pultech obchodů je ale nenajdete, Johann W míří převážně za soukromou klientelou.
Na podzim je v rozlehlém areálu třebívlického vinařství poměrně klid. Na dvoře umístěné pódium s hledištěm připomínající amfiteátr a dřevěné stánky s cenovkami rozlévaných vín naznačují, že areál přes léto ožívá i kulturou. Jan Dienstl tu už třetí sezonou pořádá pravidelné letní koncerty, díky kterým zdejší atmosféru mohli nasát zpěváci jako Tomáš Klus a David Koller nebo kapela Mirai.
„Všichni se mi smějí, že jsem nyní začínající producent. Program totiž osobně dojednávám přímo s kapelami nebo jejich manažery,“ popisuje Dienstl svou nejnovější roli a je na něm z každého slova znát, jak moc jej zdejší aktivity nabíjejí energií a jak rád sem alespoň jednou týdně utíká od každodenních povinností v energetice. I když přiznává, že i tady občas vede obchodní schůzky.
„Chci, aby si to tady užili všichni lidé. Aby se vypli z Matrixu. Aby přišli sem a byli vlastně několik hodin úplně jinde, v jiném světě,“ zasní se člověk, který i přes výši svého jmění netrpí miliardářskými manýry a svým chováním zároveň potvrzuje pověst velmi empatického člověka.
Takové místo se mu opravdu daří budovat, což potvrzují i statistiky. Jen za letní sezonu navštívilo Třebívlice o zhruba osmi stech obyvatelích přes 22 tisíc návštěvníků a na každý z celkem patnácti letních koncertů přijel v průměru jeden tisíc lidí, kteří zde za noc pravidelně vypili až pět set lahví vína.
Jen u koncertů by ale Dienstl nechtěl zůstat. Už letos plánoval zavést i pravidelná divadelní představení, jejichž start ale covid odsunul až na příští sezonu. Personál i prostory areálu se nyní připravují na zimní program v podobě konferencí, firemních meetingů nebo různých oslav včetně svateb.
„Přes zimu ještě něco doinvestuji, aby to tu bylo pro lidi zase o něco příjemnější,“ říká Dienstl a zmiňuje například záměr vybudovat nový gentlemanský cigar club, rozšíření restaurace nebo posunutí pódia, které by mělo zvýšit maximální možnou kapacitu celého nádvoří.
Foto Jan Rasch
Vášeň Jana Dienstla ale není levnou záležitostí. Za celou dobu už do svého vinného panství poslal přes 300 milionů korun. Přesto toho ani na okamžik nelituje, obzvláště když vidí, že se jeho vinařství už od loňského roku dokáže z provozního hlediska uživit.
To byl také od samého počátku cíl Jana Dienstla: vdechnout život něčemu novému, co dokáže časem samostatně fungovat i bez jeho podpory a zároveň dá impulz pro vytvoření dalších byznysových příležitostí i pracovních míst.
„Nejsem filantrop v tom smyslu, abych jen tak něco kupoval nebo někam posílal peníze bez rozmyslu,“ vysvětluje Dienstl.
„Zdejší vinařství stavíme přes deset let a vše, co tu kolem vidíte, ať už jde o okna, dveře, nebo dlažbu, je vyrobeno lidmi přímo z obce nebo z blízkého okolí. I proto nám vše tak dlouho trvá. Postupně se vše učíme, vytváříme si tím ale potřebné know-how,“ říká muž, který by rád stejný přístup replikoval do celého svého rodného kraje.
Třeba v rámci chystané přeměny třicet kilometrů vzdáleného lomu ČSA, kde se v roce 2024 přestane těžit a kde chce Sev.en energy zpustlou měsíční krajinu za desítky miliard korun i z evropských peněz proměnit částečně na turisticky atraktivní jezero, částečně na byznysovou zónu spojenou novými technologiemi šetrnými k životnímu prostředí.
Rozhodně to ale neznamená, že by jeho vinařská mise v Třebívlicích končila. Je si totiž vědom, že se ve víně nyní nachází teprve v pomyslném poločasu.
„Říká se, že ve vinařství je nejhorších prvních padesát let a od té doby už je to dobrý. Takže mám za sebou půlku,“ směje se.
