Inflace aktuálně dosahuje závratných výšin, jaké jsme naposled zažili při minulé finanční krizi. Nad současnou situací i jejím dopadem na různé skupiny obyvatel se pro Forbes.cz zamýšlí předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová a ekonomický analytik rady, Pavel Morda.
Nová data o inflaci potvrdila trend posledních měsíců, když se říjnová inflace vyšplhala na 5,8 procenta. Takové hodnoty inflace jsme v České republice mohli vidět naposledy v roce 2008. Na tento inflační vývoj minulý týden reagovala Česká národní banka již druhým razantním zvýšením úrokových sazeb.
Centrální banka se rozhodla na základě své nejnovější prognózy, která předpokládá inflaci na začátku roku 2022 v blízkosti hodnoty sedm procent.
Výše české inflace se však výrazněji nevymyká ani v mezinárodním srovnání. Zářijová inflace v USA dosáhla hodnoty 5,4 procenta a průměrná říjnová inflace v zemích EU byla dle předběžných odhadů 4,1 procenta, přičemž například v sousedním Německu dokonce 4,6 procenta.
Vysoký nárůst cen zapříčinilo působení mnoha faktorů. Koronavirová pandemie napáchala škody v mezinárodním obchodu. Kromě nedostatku některých zásadních komponentů, jakými jsou třeba polovodičové čipy, dochází také k problémům v mezinárodní kontejnerové přepravě. Problémy s hromaděním kontejnerových lodí v přístavech v kombinaci s nedostatkem pracovní síly mohou za zvýšení cen mezinárodní přepravy zboží. Dalším faktorem jsou pak rostoucí ceny komodit a energií na světových trzích.
Na inflaci ale z velké části působí také čistě domácí faktory. Jedná se například o vývoj cen nemovitostí, jehož meziroční dynamika dosahuje téměř 15 procent, což je dvojnásobek průměru Evropské unie.
Druhým slabým místem je přehřátý tuzemský trh práce, kde již delší dobu počet volných pracovních míst výrazně převyšuje počet uchazečů o zaměstnání. To je unikátní. Tento problém dále rostl během koronavirových restrikcí, které působily nedostatek zahraničních pracovníků. S trhem práce dále souvisí silný růst mezd, který byl v posledních pěti letech výrazně nad růstem produktivity práce. A dobré je zmínit také expanzivní fiskální politiku vlády.
Při podrobnějším pohledu na říjnovou inflaci zjistíme, že k největšímu růstu inflace došlo v kategorii dopravy. Ceny pohonných hmot a olejů meziročně zvýšily o více než 26 procent. Toto zvýšení negativně dopadá nejen na všechny dojíždějící za prací, ale také na ceny dalších produktů.
Ceny elektřiny a plynu se v říjnu zvýšily přibližně o tři procenta. Energii však lze v českém prostředí považovat za další specifikum. V situaci dlouhodobých smluvních kontraktů by se i přes kolísání cen energií na světových trzích změny pro konečné spotřebitele neprojevily tak rychle. V důsledku krachu některých dodavatelů lze však silný nárůst cen pro některé domácnosti v budoucích měsících očekávat. Dvouciferný růst byl nadále naměřen u tabákových výrobků, imputovaného nájemného a také u oblečení a bot.
Učebnicovým příkladem je problém dlužníka a věřitele. Inflace bude za každé situace nahrávat dlužníkům, jejichž dluh se bude díky růstu cenové hladiny snižovat. Vysokou inflaci ale doprovází silné restrikce od centrální banky, tedy růst úrokových sazeb.
Lidé s hypotékou, kteří neměli sjednanou dostatečně dlouho fixaci úroků, ze situace pravděpodobně také vyjdou spíše jako poražení. Ještě v první polovině letošního roku bylo možné získat hypoteční úrokovou sazbu okolo dvou procent, v současné době došlo k jejímu zdvojnásobení a v souladu s dalším avizovaným zvýšením úrokových sazeb v podání ČNB lze očekávat, že dál poroste. U průměrné hypotéky bez fixace tak může dojít k měsíčnímu zvýšení splátky až o několik tisíc korun.
Opačný problém pak lze nalézt u věřitelů, u jejichž úspor bude působením inflace naopak docházet k reálnému znehodnocování. V případě věřitelů je však zásadním indikátorem averze k riziku. Ačkoliv lze očekávat mírný růst úrokových sazeb na spořicích účtech, a to zejména u menších bankovních domů, které budou lákat nové klienty, v žádném případě nelze předpokládat že spořicí účty nebo termínované vklady zcela ochrání úspory před inflací.
Lepší alternativou se zdají být protiinflační státní dluhopisy. Takové dluhopisy v současné době vydává například ministerstvo financí. Úroková sazba je v takovém případě vázaná na index spotřebitelských cen a výnos dluhopisu tak zcela pokrývá inflaci. Míra rizika zároveň zůstává velmi nízká. U investorů, kteří se bojí rizika, také velmi často vyhrávají investice do nemovitostí. Zkušenější investoři jsou pak schopní se proti inflaci chránit prostřednictvím nákupů komodit či akcií a primárně se tak inflace obávat nemusí.
Index spotřebitelských cen, prostřednictvím kterého Český statistický úřad měří míru inflace, má za úkol měřit inflaci průměrné domácnosti. Realita je však vždy mírně odlišná. Každá domácnost či jednotlivec nakupuje jiné produkty a služby a čelí tak své vlastní míře inflace. Například u nízkopříjmových domácností a domácností důchodců tvoří většinu výdajů nezbytné položky, jakými jsou potraviny a náklady bydlení. Pokud tyto ceny rostou výrazně rychleji než ceny ostatních produktů, inflační dopad na nízkopříjmové domácnosti je pak mnohem vyšší.
Jako pozitivní zprávu tedy lze vnímat, že růst cen potravin v říjnu výrazně zpomalil a inflace, které čelí domácnosti důchodců tak dosáhla „pouze“ 4,4 procenta. Tento fakt tak mírně vyvažuje nepříznivé sociální dopady, které inflace může způsobit.
