Jak vznikají ceníky dodavatelů elektřiny a zemního plynu? A jak předcházet krizovým scénářům, které v posledních měsících donutily několik významných dodavatelů v čele s Bohemia Energy opustit trh s energiemi? Aleš Graf, majitel a současný šéf aktuálně největšího z alternativních dodavatelů energií Centropol Energy, vidí řešení v zavedení nových pravidel na ochranu spotřebitelů, o nichž se rozepsal v následujícím komentáři.
Český energetický trh se již dva měsíce nachází v naprosto mimořádné situaci. Ceny energií jsou tak vysoko jako ještě nikdy, což někteří dodavatelé neustáli, a poslali tak statisíce lidí k dodavatelům poslední instance. Stalo se tak před zimou a v tu nejhorší možnou dobu.
Důsledkem je, že klienti, jichž zůstávají v režimu dodavatele poslední instance (DPI) stále ještě vyšší desítky tisíc, platí za elektřinu a plyn astronomické částky. Do takové situace je dodavatelské společnosti nemusely dostat, kdyby při nakupování energií na burze důsledně dodržovaly strategii konzervativního nákupu komodit.
Ceny komodit mezitím dále rostou, Evropská komise odmítá zasáhnout proti rostoucí ceně emisních povolenek, kterých je ale potřeba stále více. Ostatně i pro výrobu elektřiny z plynu jsou potřeba emisní povolenky, i když jen asi poloviční množství oproti uhelnému zdroji.
Ale protože plynu je v Evropě nedostatek a je drahý, roste produkce elektřiny z uhlí, ale i z ropy. Emisí v ovzduší je tak paradoxně více. Kvůli cenám elektřiny a plynu výrazně roste inflace a energetická chudoba. Tohle se v Evropě nepovedlo.
V čem takový model nákupu energií spočívá? Zákazníci mají různou výši i křivku spotřeby během roku i v jednotlivých dnech. U elektřiny záleží na tom, jestli elektřinou pouze svítí a používají ji na vaření nebo ohřev vody, anebo i k vytápění. U zemního plynu jsou rozdíly ještě větší a zákazník, který plynem vytápí a ohřívá vodu, spotřebuje od října do března 83 procent celkové roční spotřeby.
Zjednodušeně řečeno, dodavatel sečte křivky spotřeby všech svých zákazníků a musí přitom zohlednit zákazníky, kteří přicházejí, ale i z různých důvodů odcházejí. A také zákazníky ze všech segmentů, nejen domácností. Spotřební křivku pak nakupuje na velkoobchodním trhu a od malých výrobců, jako jsou fotovoltaické či větrné elektrárny.
Důležité je zajistit elektřinu a plyn dopředu, a to v řádu let, nikoli měsíců či dnů. Jinými slovy – dodavatel sleduje, kolik elektřiny v megawattech za hodinu jeho zákazníci v budoucnu dohromady spotřebují, a pro tuto spotřebu se musí dopředu zajistit. Stejně tak u zemního plynu, kde pomáhají plynové zásobníky, kam dodavatelé ukládají plyn nakoupený v letních měsících za nižší ceny.
Na burze dodavatel nakupuje jednotlivé produkty nákupu elektřiny a plynu a kombinuje je tak, aby vykreslil součtovou křivku spotřeby. Dodavatel s konzervativní nákupní strategií si nakoupí dostatek energie dopředu na všech produktech nákupu. Těmi jsou takzvaný CAL, což je rovnoměrný výkon v průběhu celého roku, ve všech jeho dnech i hodinách, a dále pak kvartální a měsíční produkty, které mají největší zastoupení na celkové spotřebě v zimních měsících.
Nákupy dodavatel plánuje a vyhodnocuje na každodenní bázi, počítá nejen se zákazníky, kterým již elektřinu a plyn dodává, ale také s těmi, kteří zatím na dodávku čekají. Na spotřebu má vliv počasí, plánované omezení pohybu obyvatel v případě epidemie a bude mít vliv také zvyšování cen energií, protože zákazníci budou energiemi šetřit.
Nákup energií je kontinuální a klíčová disciplína, která vyžaduje velmi odpovědný přístup. Ne všichni energetičtí dodavatelé však konzervativní nákupní strategii dodržují, respektive dodržovali. Od svého primárního účelu – zajišťování dodávek elektřiny a plynu svým zákazníkům – se odklonili. Možná proto, že chtěli generovat stále vyšší zisk.
Samozřejmě, každý dodavatel se snaží vydělávat. V energetice ale musí platit, že primárním cílem je zajištění dodávek pro klienty. Proto je dodržování nákupní strategie klíčové. Pokud dodavatel sází na to, že v budoucnu bude cena výhodnější než v daný okamžik a s předzásobením vyčkává, nejde o strategii a službu klientům, nýbrž o spekulaci. V takovém případě se péče o zákazníky změnila k čistému vydělávání peněz.
Tomu musíme zamezit a již jsme přišli s prvními návrhy, jak na to. Detailní strategie nákupu na burze a od výrobců přirozeně zůstává předmětem obchodního tajemství každého dodavatele. Současná situace si nicméně žádá, abychom se poučili a nastavili nová pravidla, která spotřebitelům zajistí větší jistotu, že přes noc nepřijdou o dodavatele energií a nebudou platit trojnásobné měsíční zálohy u dodavatelů poslední instance.
Pomoci by v tom mohla například reportovací povinnost vůči regulátorovi trhu. Dodavatelé by měli pravidelně dokládat, že pro své zákazníky nakoupili dostatek energie a že mají dostatečné kapitálové zajištění pro veškeré závazky vůči svým zákazníkům až na dvanáct měsíců dopředu.
Na ukončení činnosti dodavatele, který daná kritéria nesplní, se tak celý trh bude moci včas připravit a zákazníci budou ochráněni. To je cílem změny.