Tenhle příběh má vše, co si Vánoce zaslouží – srdce, dobrou vůli i pokoru. Nazývat jej vánočním zázrakem je možná příliš troufalé. Tahle dvojice ale dokazuje, že když máte dobrý nápad, píli a trpělivost, dokážete vytvořit něco chvályhodného, společensky prospěšného a kouzelného.
Konkrétně místo, kde jednou budete chtít trávit podzim života. Takové místo vzniklo letos právě tady, jen 35 kilometrů severně od Prahy ve středočeském Mělníku.
Tomáš Eckschlager a Lukáš Drásta tady zachránili a zrenovovali kulturní památku v podobě augustiniánského kláštera z 13. století a společnými silami ji citlivě přetvořili na moderní domov pro seniory pod značkou Senlife, který je určen všem seniorům nezávisle na jejich diagnóze.
Že se jim to povedlo, dokazuje i to, že jejich projekt byl letos také oceněn zvláštní cenou poroty v rámci 23. ročníku soutěže Best of Realty – Nejlepší z realit.
Foto Senlife
Bývalý augustiniánský klášter v Mělníku, dnes dům s pečovatelskou službou Senlife | Foto Senlife
„Naším hlavním cílem je vytvořit seniorům a seniorkám kvalitní místo pro život, kde získají nejen perfektní péči, ale i nové zážitky, poznají nové přátele, koníčky a třeba naleznou i nový smysl života,“ popisuje jeden ze zakladatelů Senlife Tomáš Eckschlager hlavní myšlenku celého projektu.
Tomáš ještě před dvěma lety pracoval s kolegou Lukášem Drástou jako manažer pro německý penzijní fond a nic nenasvědčovalo tomu, že by dnes měli budovat byznys za stovky milionů korun s domovy pro seniory v hlavní roli. Mělnický Senlife je totiž vůbec jejich první vlaštovkou, plány mají daleko smělejší. Ale nepředbíhejme.
„Byl to napůl squat,“ říká Tomáš Eckschlager, když vstupujeme do útrob bývalého kláštera skrze příjemnou kavárničku, kde sedí v družném hovoru několik klientů, kteří se za chvíli přesunou kousek vedle do útulné jídelny s výhledem do velké francouzské zahrady, kde mohou během letní sezony obědvat na terase.
Hned za kavárničkou se rozprostře široká chodba, která obepíná menší venkovní atrium, kterému vévodí fontána, v době adventu zdobená zářící hvězdou.
Foto Martin Šimral
Zakladatelé Senlife Tomáš Eckschlager (vlevo) a Lukáš Drásta
Když stojíte uprostřed atria a zvednete oči vzhůru, uvidíte hned troje sluneční hodiny a dvě věžičky. Jedna z nich patří kostelu sv. Vavřince v těsném sousedství, druhá přímo k budově Senlife.
„Už je na ní vidět trochu patina, ještě nedávno nás nové měděné krytiny, od kterých se odráželo slunce, oslňovaly,“ vrací se Lukáš Drásta o pár měsíců zpět, kdy skončily finální úpravy celého komplexu.
Renovace musela proběhnout opravdu z gruntu. Kdysi augustiniánský klášter byl za socialismu zestátnělý a útočiště zde našel internát pro kuchařky a kadeřnice, který později přesídlil do nedalekých Neratovic.
Po revoluci se klášter vrátil zpět místnímu rodu Lobkowiczů, kterému patří mělnický zámek i zdejší vinice. Komplex od té doby nikdo nevyužíval a ten postupně chátral. Naposledy budova s rozlehlou zahradou posloužila fanouškům paintballu při hrách na vojáky.
Foto Senlife
Klášter se povedlo zrenovovat za tři sta dní | Foto Senlife
„Vše jsme dělali na koleni. Po večerech i o víkendech celé dílo projektovali. Já navrhoval, rýsoval a Lukáš tomu dával zpětnou provozní vazbu,“ vzpomíná Tomáš na úplné začátky bohulibého projektu. Tehdy ještě oba pracovali na manažerských pozicích penzijního fondu velké německé pojišťovací společnosti, kde o peníze neměli nouzi. Tomáš pro fond vyhledával starší památky a nemovitosti vhodné k renovaci a k přeměně na rezidenční bydlení.
A jednou, když projížděl přes Mělník, si z hlavního tahu všiml oprýskaného baráku, který jej ovšem po letmé prohlídce svou polohou, velikostí i predispozicemi zaujal. Neváhal, oslovil majitele Jiřího Lobkowicze, se kterým započal jednání o prodeji a začal sepisovat projekt, který posléze nabídl svému zaměstnavateli jakožto další investici.
„Vedení jej ale smetlo ze stolu, zajímala je jen Praha,“ říká Tomáš s tím, že se starého kláštera nechtěl vzdát, a proto se zmínil Lukášovi. Tomu se také zalíbil, a tak se rozhodli, že vše zkusí vzít na svá bedra. Přece jen, Tomáš je profesí architekt a Lukáš zase vystudovaný záchranář s praxí v pečovatelských službách.
Postupem času jim proto vykrystalizovalo ideální využití prostoru s ohledem na kombinaci jejich znalostí – domov pro seniory s jasným rozdělením rolí, kdy má Tomáš na starost architekturu a funkčnost prostoru a Lukáš zase vše kolem celého provozu domova.
Rekonstrukce augustiniánského kláštera vyšla dohromady na sto milionů korun. Banka přispěla sedmdesáti procenty, zbytek si dvojice financuje sama.
„Domovů seniorů je akutní nedostatek, dnes v Česku chybí asi dvacet tisíc lůžek. Za deset let jich bude chybět padesát tisíc, takže v republice musí vyrůst 500 domovů pro seniory, každý o stovce klientů,“ dává Tomáš nahlédnout do základních parametrů jejich byznys plánu.
Dvojice totiž nedosáhla v podstatě na žádnou veřejnou dotaci. I když jde o kulturní památku a projekt vytvoří spoustu pracovních míst.
Mělnický Senlife má kapacitu 94 klientů, o které se budou starat na čtyři desítky zdravotníků a pečovatelů. V současnosti, půl roku po oficiálním spuštění provozu, je na sedmdesátiprocentní obsazenosti, což je dvojnásobek toho, než si Tomáš s Lukášem načrtli ve zmíněném byznys plánu pro banku. Dle něj mají úvěr splácet dvacet let.
Senioři mají k dispozici dohromady šedesát jednolůžkových nebo dvoulůžkových pokojů, každý o jiné velikosti a dispozici. Tím se tento domov seniorů liší od klasických až sterilních zařízení, kde jsou pokoje v podstatě jednotné a celkové prostředí je dost fádní a až odosobněné.
Foto Martin Šimral
„Chceme, aby se tu klienti cítili jako doma nebo v hotelu,“ komentuje to Lukáš. A zdá se, že se jim to podařilo. Prostory bývalého augustiánského kláštera totiž dnes navozují dojem, jako byste se nacházeli v zámeckém hotelu.
Vysoké stropy se zachovalými klenbami, široké chodby, tlusté a nepravidelné zdi, velká francouzská zahrada a také samostatná kaple propojená se sousedním kostelem.
Od hovoru nás vyrušily velké nástěnné hodiny, které každých šedesát minut odbíjejí celou hodinu a jejich zvuk se rozléhá po celém přízemí, kde má své zázemí hlavně personál. A co víc, v kavárničce je k dostání i osmistupňové pivo, uvařené speciálně pro Senlife v úvalském pivovaru Libertas, které oceňuje zejména pánské osazenstvo. Ve vyšších patrech se pak nacházejí samotné klientské pokoje.
„Když sem klienti přijedou na obhlídku a zjistí, že prostředí nevypadá jako nemocnice, přestanou mít strach. Od té doby je vše jednodušší i pro samotnou rodinu, senioři mají občas tendenci vyjednávat s rodinou a emočně na ni tlačí, že jej přece nikam nedají, i když sami vědí, že zůstat doma již nemohou,“ vysvětluje Lukáš další z pozitivních efektů přívětivého prostředí.
Pokud jde o cenu, ta se tu pohybuje od 800 do 1200 korun za den pobytu v komfortně zařízeném pokoji s komplexní 24hodinovou péčí včetně fyzioterapie. Klient tedy měsíčně zaplatí mezi 24 až 36 tisíc korun dle typu a velikosti pokoje.
Celý komplex ale ještě není finalizovaný. V současné době prochází rekonstrukcí vedlejší budova pivovaru, který patřil ke klášteru a z kterého je dnes také ruina.
Foto Martin Šimral
Vlevo starý pivovar, vpravo opravený bývalý klášter, dnes budova mělnického Senlifu
Už příští léto z něj ale budou byty pro seniory, kteří se o sebe stále dokážou samostatně postarat, ale rádi se druží v komunitě a rádi by už využívali služby domova seniorů, jako je zdravotnická a pečovatelská péče, stravování, kadeřnice nebo společné programy, jakým je například promítání ve vlastním letním kině.
Komplex nabízí i pěstování bylinek a zeleniny v komunitní zahrádce a chov koz, které mají v Senlife také své kotce. Projekt těchto seniorských bytů vyjde na dalších šedesát milionů korun.
Jak se ale říká, s jídlem roste chuť, a tak už je dnes jasné, že Tomáš s Lukášem neskončí svou misi pouze na Mělníku.
„Kdybychom měli jeden domov seniorů, tak nás to neuživí. Naše plány jsou takové, že během deseti let chceme mít deset domovů,“ předesílají oba zakladatelé s velkými ambicemi. Už nyní mají rozjeté další dva projekty ve středních Čechách. Jedním z nich je zámek Tmaň na Berounsku a druhý u Příbrami, kde hodlají renovovat bývalé prvorepublikové lázně.
„Pro další projekty nám již vlastní prostředky plně nestačí a poohlížíme se po dalších možnostech financování. Nebráníme se vstupu silného partnera, se kterým bychom realizovali více domovů. Zároveň máme připravenou možnost vstupu i pro menší investory od nižších stovek tisíc,“ říká v závěru prohlídky neotřelého domova důchodců Lukáš Drásta.
