Česká profesionální letecká škola F AIR, která dnes disponuje letovým parkem 43 moderních letadel, začínala po revoluci jako malá firmička s jedním větroněm a jedním pronajatým vlečným letounem. Hlavní hnací motor vzestupu F AIRu, který dnes patří k největším leteckým školám ve střední a východní Evropě, je její dnešní ředitel a spolumajitel Michal Markovič.
Za jeho vedení přežila firma s jednatřicetiletou historií koronavirovou pandemii, která s výjimečnou razancí dopadla právě na letecký průmysl. Dnes ovšem vyhlíží F AIR mnohem lepší zítřky.
„Relevantní studie Boeingu či ICAO
říkají, že zhruba do dvou let vznikne obrovská mezera mezi
nabídkou a poptávkou po profesionálních pilotech,“ říká
Michal Markovič. „A my předpokládáme, že v těch stejných
letech se dostaneme na předcovidová čísla.“
S nástupem koronaviru a protipandemických opatření patřil F AIR k výrazně zasaženým byznysům.
K dnešnímu dni se pyšní cifrou 2200 absolventů. Většinu klientů tvoří vysokoškolští studenti a adepti na profesionální letce, nějakých čtyřicet procent pak individuální klienti a „hobby“ letci. S úderem pandemie a momentem, kdy všichni letečtí dopravci na nějakou dobu „sedli“ na zem, se ale příliv studentů pro F AIR na podstatnou chvíli zastavil.
„Začala se projevovat menší poptávka dopravců po pilotech i obavy z dalšího vývoje situace. Nás se to dotklo velmi citlivě, na tržbách kolem čtyřiceti až padesáti procent,“ říká ředitel firmy, která před pandemií vycvičila stovku pilotů ročně a tržbami se blížila 200 milionům korun.
Koronavirová pandemie za tím udělala tlustou čáru. Otázkou zůstalo, co bude následovat.
„Po nějaké době jsme si řekli, že se z toho nezblázníme a chopíme se toho jako příležitosti vylepšit své postavení na trhu.“ V červnu 2020 začalo vedení pracovat na tom, aby firmu připravilo na dobu, kdy se začne letecký průmysl sbírat z popela. Půl roku po propuknutí pandemie už měl F AIR schválenou virtuální výuku a stal se první virtuální leteckou školou v Evropě.
Ředitel F AIRu Michal Markovič
Ředitel F AIRu Michal Markovič
Své letecké instruktory posadili zpátky do lavic a z běžného tréninku přešli na tzv. Competency Based Training čili novou metodu hodnocení studentů, která jejich ohodnocení rozšiřuje o potřebné kompetence.
„Nepropustili jsme jediného člověka,“ říká Markovič o pauze bez studentů. „Dopilovali jsme výcvik personálu, procesy a příručky a teď jsme v lepší kondici, než když jsme se před pandemií nacházeli na našem dosavadním vrcholu.“
Čísla přitom ukazují, že doba, na níž takto F AIR v době leteckého útlumu přezbrojil, už se blíží. „Vnitrostátní letečtí dopravci ve Spojených státech už jsou dnes na 105 procentech předcovidových čísel, vnitrostátní dopravci v Rusku jsou na 103 procentech, v Číně jsou na 108 procentech.“ Vnitrostátní trhy tedy už fungují – to, co ve velkém zaostává, jsou ty mezinárodní a transatlantické, které se pohybují stále kolem patnácti procent.
Michal Markovič ale nepochybuje o tom, že se brzy zvednou i tato čísla. „Dlouhodobě letadla ze vzduchu nikdo nedostane, protože lidstvo prostě nemá efektivnější nástroj, jak se přesouvat z bodu A do bodu B,“ říká. Globální problém je ale podle něj v tom, že si to mnozí dosud neuvědomují.
Problém, který má v následujících
letech zahrát do karet právě F
AIRu.
„Až se začne létat znovu ve velkém, bude propast mezi potřebou pilotů a piloty k dispozici větší, než byla před covidem – už tenkrát byla rekordní,“ říká o době, kdy se letectví akcelerovalo naopak natolik, že se pilotů nedostávalo.
Teď se situace ale změnila a důvod nedostatku pilotů bude jiný. „Ještě dva tři roky teď bude výcvik pilotů omezený,“ vysvětluje, „protože letecké školy na celém světě stagnují a mají méně klientů. Druhý důvod je v tom, že od aerolinek, které v pandemii posadily letadla na zem, odešla obrovská spousta pilotů.“
A mnoho z nich už se do kokpitu nevrátí – zejména piloti kolem padesáti let věku měli vyděláno a našli si jiná uplatnění. Život musel jít dál.
„Naše firma je teď připravená na to, až se celý svět zase rozletí,“ říká Markovič. „A říkáme, že ten, kdo začne studovat teď, bude za dva roky s potřebnými znalostmi a kvalitním výcvikem ve světě, který jej bude určitě potřebovat. Protože kdo začne studovat až ve chvíli, kdy bude zase celý svět létat – tomu ten svět může vesele uletět.“
Už nyní tak F AIR dělá nábory na trzích, kam hodlá expandovat a kde vidí nové příležitosti. Jde přitom o školu, v níž sbírali vědomosti a dovednosti studenti už ze čtyřiceti zemí světa včetně Izraele, Kazachstánu nebo Číny, odkud do F AIRu posílala aerolinka Sichuan Airlines kvanta svých mladých letců.
Podle všeho se ale byznys už skutečně znovu rozjíždí a v září se do kokpitů letadel F AIRu chystá dvacítka nových studentů z Blízkého východu. Firma F AIR, v níž dnes vlastní majoritní podíl firma Mountfield (jejíž ředitel se cvičil právě na jejích letadlech), jde do budoucnosti nově vyzbrojená, se čtyřmi letištními bázemi po celé republice a čistým štítem letecké školy, která neměla při výcviku za celých 31 let ani jednu fatální nehodu.
