Více než před rokem jsem obešel osm podnikatelů z různých oborů, majitele menších firem. Zajímalo mě především, jak jejich podnikání ovlivnil covid-19.
Za tu dobu se mnohé změnilo, ale stále jsme se nevrátili do doby před lockdownem, po které mnozí volali. Spíš si postupně zvykáme na jakýsi nový normál – a je už docela zřejmé, že nebude kopírovat růst z let před nástupem pandemie.
Jak proticovidová opatření ovlivnila chování zákazníků? Chodíme kvůli strachu z nákazy méně do kina? A nakupujeme jinak než dříve?
Kina na padesáti procentech kapacity
S Davidem Beránkem, šéfem oblíbeného Bio Oko na Letné, jsem mluvil naposledy v době, kdy byla situace kin ještě tristnější než pro řadu ostatních. Kinosál byl zavřený a ani jejich bar nemohl v té době otevřít.
„I teď jsme asi na polovině kapacit u návštěvnosti sálu i baru. A období od listopadu do února bývá pro většinu kin nejdůležitější, v této době se většinou vydělá nejvíc peněz. I tak ale můžeme mluvit o štěstí – lidé, kteří chodí do Oka, jsou skalní fanoušci filmu, což nám dost pomáhá,“ říká David Beránek.
Důvodů, proč se návštěvníci do kin nevrátili zcela, vidí hned několik. „Potřebujete dobré nové filmy a potřebujete je pravidelně. Distributoři i velká studia ale pořád ještě vyčkávají, a tak se do kin nedostane zdaleka tolik snímků jako dříve,“ popisuje Beránek.
Ty, které po nějakých peripetiích přece jen dorazily, ale diváci jednoznačně umí ocenit. „Dobrou návštěvnost u nás měla jak Duna, tak nový Bond,“ vyjmenovává. Dalšími důvody jsou podle něj strach i adaptace na pandemickou realitu. Část lidí se v důsledku strachu z nákazy prostě v kině pořád necítí komfortně, a proto si návštěvu raději rozmyslí.
Nová realita otestovala Oko také z hlediska dramaturgie. Beránek vysvětluje, že aktuálně se u nich promítají nejen nové umělecké filmy, ale přistoupili také k promítání titulů komerčnějších, které byly dřív nasazované především do multiplexů.
„Teď už k nám můžete přijít třeba na Kingsmeny nebo na Spider-Mana. Pořád samozřejmě hodnotíme kvalitu konkrétního filmu, ale rozhodli jsme se být o trochu benevolentnější,“ přiznává šéf Oka.
Situaci multiplexových kin zároveň vidí jako kritičtější než situaci kin pro náročnějšího diváka: „Náš návštěvník je loajální a zároveň je víc zvyklý na filmy prostě do kina dorazit, ať se děje, co se děje. U klasického multiplexu když dojdou filmové hity, tak obecenstvo nepřijde. Chybí tam emoční spřízněnost, kterou mají diváci spojenou s kiny, jako je Oko,“ je přesvědčen Beránek.
E-commerce dál válcuje retail – a lidé si budou muset připlatit
„Pořád si neseme nějakou finanční zátěž z roku 2020, kdy byl finanční sešup dramatický a nečekaný,“ říká více než po roce od naší poslední konverzace Jakub Veselský, jeden ze spolumajitelů obchodu Freshlabels.
Zároveň dodává, že v roce 2021 se tržby postupně stabilizovaly a obrátka zboží rostla. „Rok 2020 nás limitoval hlavně tím, že jsme nemohli nakupovat tolik zboží, kolik jsme chtěli,“ konstatuje Veselský, který před dvěma lety předvídal postupný útlum tradičního retailu a kamenných obchodů. To se ukázalo jako pravdivé právě u Freshlabels.
„Po dvou letech jsme se rozhodli zavřít náš berlínský obchod. Mnoho měsíců omezení pro prodej retailu v Německu znamenalo, že zákazníků do obchodů chodilo stále málo a tržby nerostly,“ prozrazuje Veselský. Ve Freshlabels se rozhodli zaměřit na online a svou berlínskou nájemní smlouvu neprodloužit.
Co však platí pro kamennou prodejnu, neplatí pro zahraniční e-commerce. „Tam naopak dále rosteme. Náš e-shop na německé a mezinárodní doméně aktuálně generuje kolem čtyřiceti procent celkového obratu. Jde především o zákazníky v Německu, Beneluxu a Francii.“
Podle Veselského se také změnily nákupní zvyky jeho zákazníků, kteří se naučili investovat do kvalitního domácího oblečení. Nedovede si představit, že by před pandemií snadno přesvědčili tuzemského nakupujícího, aby investoval dva tisíce korun do kvalitních tepláků, což prý dnes není žádný problém.
Kvalita není jediným kritériem: záleží i na společenské a ekologické odpovědnosti značky. Zároveň však do hry vstupuje inflace. „Zdražování se dotkne všech našich produktů,“ předpovídá Veselský, podle kterého si budou muset zákazníci za stejný sortiment připlatit zhruba o deset až patnáct procent.
Rezervace odráží každý vládní krok
Během nejtužšího lockdownu jsem mluvil i s Babetou Schneiderovou, bývalou CEO hotelové sítě Bohemians Hostels a zakladatelkou charitativního Adventního běhání. V prvních vlnách se síť se situací popasovala díky její kreativitě: ubytovací kapacity byly městu nabídnuty pro krátkodobé ubytování lidí bez domova.
Krize v oboru ale donutila Babetu Schneiderovou ze své pozice odejít. U někdejšího zaměstnavatele nyní působí na částečný úvazek – také proto, by mohla dále koordinovat ubytování bezdomovců. A kromě mateřských povinností se věnuje konzultacím v pohostinství.
„U hotelů velmi záleží na lokalitě. Ta podmiňuje, jaký typ zákazníků vás vyhledává. Hotely v městech, jako je Praha, které z principu závisí na zahraničních návštěvnících, stále trpí. A naopak menší hotely v přírodě, které jsou oblíbené u českých turistů, se mohly oklepat a aktuálně se jim může dařit velmi dobře, pokud si vybudovaly dobrou reputaci právě u místních,“ konstatuje Schneiderová.
Podle Kateřiny Kotíkové, která provozuje centrální hotel Monastery Garden a Art Hotel Prague na Praze 7, poznáte rozdíl i v rámci Prahy. „V centru je nedostatek cizinců poznat znatelně, na Praze 7 jsme ubytovávali sportovce, protože se nacházíme nedaleko sportovní haly,“ prozrazuje strategii, která firmě pokryla nejcitelnější výpadky.
Obecně se cestovní ruch stal mnohem nepředvídatelnějším. „Lidé plánují na poslední chvíli. Jsme závislí na jakémkoliv výkyvu nebo konkrétním nařízení vlády třeba v Rakousku. Rezervace pak vznikají s denním předstihem,“ říká Kotíková.
Zároveň jedním dechem dodává, že jsme se všichni už více méně s novou realitou sžili a cestu riskujeme i s tím, že nám vyjde pozitivní test a na hranicích nás vrátí zpět. Přála by si také, aby vláda komplexně přemýšlela o tom, jaké mají její kroky vliv na fungování podnikání.
„Když předchozí vláda rozhodla o tom, že zruší vánoční trhy v Praze, okamžitě nám klesly prosincové rezervace o dvě třetiny. To riziko nákazy během venkovních trhů přitom myslím bylo docela minimální, zvláště když zůstaly otevřené tradiční obchody i obchodní centra,“ namítá.
Problémem hotelů je ale také akutní nedostatek personálu a i ten Kotíková a její byznys pociťují. „Nemyslím, že jde nezbytně jen o stabilitu práce. Lidé v hospitality často pracují i proto, že se pořád něco děje a to zaměstnání není nuda. Když by měli ale pracovat v téměř prázdném hotelu, tak ta práce začne najednou být hrozně demotivující,“ uzavírá.
Chybí personál
Nedostatek personálu trápí řadu oblastí v pohostinství. Kateřina Kotíková si myslí, že jsou lidé demotivovaní z toho, že by měli pracovat v prázdném hotelu. Podle Aleše Půty, majitele Hemingway Baru v centru Prahy, je problémem sehnat zkušený personál.
„Teď máme v týdnu otevřenou jen spodní část baru, horní polovinu otevíráme jen o víkendu,“ říká Půta a přidává se k těm, komu zaměstnanci kvůli neustále hrozícím lockdownům odešli do jiných oborů.
S pandemií si užil svou porci komplikací a problémů. V roce 2020 se rozhodl uzavřít mladšího sourozence Hemingwaye, Cash Only, a část roku 2020 i toho následujícího musel nechat zavřený i Hemingway.
Aktuální tržby baru nechce srovnávat se situací před pandemií, nižší ale jsou. „Zčásti i proto, že část našich zákazníků jsou za normálních okolností cizinci ubytovaní v hotelích v centru, kteří se o nás dozví a chtějí se k nám přijít podívat. Ti nyní v Praze citelně chybí,“ říká.
Kdo ale přijít může a také chodí, ten své chování během pandemie nijak nezměnil. „Myslím, že lidé se chovají pořád stejně, ten zážitek z dobrého koktejlu si nenechají okolnostmi zkazit,“ uzavírá Půta na pozitivní notu.
