Do digitálního prostoru vstoupil dříve, než se někteří současní youtubeři narodili. A nadále je důkazem, že lze být úspěšným technologickým influencerem i po čtyřicítce. Petr Mára zkrátka platí za stálici českého internetu a jeho videa sledují statisíce lidí.
„Nejpodstatnější věcí pro mě je prorůstání onlinu a digitalizace do všedního života. Týká se nás všech a ty situace vidíme každý den. Ještě nedávno něco neexistovalo a dneska si bez toho doma ani pomalu nerozsvítíš,“ říká muž přezdívaný Technologický evangelista, což je označení, které se mimochodem kdysi zrodilo na konferenci Forbesu.
Mára dlouho platil hlavně za tvář Applu, je ostatně jeho certifikovaným trenérem a o průkopnické elektronice s jablkem ve znaku přednášel od Libanonu po Indii. Školil rovněž firmy a podnikatele, zkrátka šířil technologické evangelium.
„Teď už to ale měním na Technologický optimista. Musíš být optimista, že všechno dobře dopadne, jinak je to nihilismus. Chci hledat dobré příklady a lidem je vysvětlovat, vzdělávat je,“ říká.
Spolu s tím rozšířil portfolio zájmu, o čemž nejlépe svědčí jeho bunda s již ikonickým logem nudící se opice Bored Ape. Zasvěcení vědí, Mára patří mezi ty, kdo si koupili jedno z pouhých deseti tisíc NFT těchhle znuděných opičáků, jejichž hodnota mezitím narostla na miliony korun.
Výmluvný čtyřicátník je proto ideálním respondentem na rozhovor o tom, jak technologie formují současnost a budoucnost, toto spojení totiž zblízka sleduje už dvě dekády.
Bavili jsme se spolu v Istanbulu na globálním finále soutěže mladých inovátorů Red Bull Basement, kde byl Mára mentorem českého týmu Wrest, a všechna témata spojoval náš společný a nejupřímnější možný zájem o budoucí časy – pohled dvou rodičů, kteří vědí, že tohle bude svět jejich dětí.
Jaké příklady prorůstání technologií do života teď považuješ za důležité?
Nejzajímavější mi přijdou NFT a blockchain. Spojení kryptoměny se mi vlastně nelíbí, protože kryptoměnou je bitcoin, jiné blockchainy už měnové nejsou. Třeba ethereum je pro mě globální počítač, který zpracovává příkazy místo toho, aby to musel dělat člověk. Delegujeme na stroj jasně dané a jednoduché parametry a on je za určitých podmínek splní – to je silná věc.
Lidé tak předávají
zodpovědnost. Dřív ji dávali právníkovi, teď ji svěří
blockchainu a ten udělá práci za ně. Blockchainová technologie
je zajímavý směr, tak jako když v minulém století objevili
schopnost používat sítě a protokoly. Tehdy taky netušili, že z
toho jednou vznikne Instagram, ale přišlo jim to signifikantní
ještě před vznikem internetu.
Taky nevím, jak to s blockchainem dopadne, ale baví mě hledat praskliny v čase – chodník, ze kterého vyrůstají nové malé rostlinky. Těmi jsou pro mě právě NFT. Jako technologie, ne jako obrázky, ty jsou jen ukázkou, co se s NFT dá dělat.
Kolik takových rostlinek je obecně životaschopných?
Myslím si, že 98 procent z nich chcípne úplně brutálně. Jednoho dne odpadnou, sfoukne je vítr, bude z nich plevel. Ale zbytek bude definovat budoucnost.
Bude pro naše děti dobrá, nebo špatná? A má takový dotaz vůbec logiku?
Ta otázka je důležitá. Myslím si, že pokud bychom se teď mohli podívat do budoucnosti, nebude se nám líbit. Ale kdyby se do naší přítomnosti podívali naši předci, taky by se jim nelíbila. Řekli by si: To je strašné, co tam dělají, pořád hledí do telefonu. Jenže by neviděli, že si tak můžu objednat jídlo, letenku a komunikovat s rodinou, i když nejsme spolu.
Takže z našeho pohledu nejspíš bude budoucnost špatná, ale homo sapiens se adaptuje na cokoli – ať je teplo, nebo zima, vždycky nějak přežíváme. Za mě to celé směřuje do určité finální destinace, kterou je spojení člověka a technologie. Telefon máme v kapse proto, že používáme strašně pomalé rozhraní – oči. Budeme hledat, jak dostat informační dálnici rovnou do hlavy, ať už kabelem, čipem, něčím podobným. Trend tam je.
Otázkou je, jestli
to dokážeme a jak dlouho to bude trvat. Ale když se na to podíváš
z velké perspektivy, tak tam míříme. Kdo to dokáže jako první,
bude mít ohromnou výhodu.
Jak se o tak překotných změnách má informovat?
Snažím se být nestranný pozorovatel. Ono si to stejně cestu najde, takže mi přijde mi lepší to sledovat, možná do toho i investovat a taky se snažit lidi edukovat. Na všechno se jde dívat různými způsoby. Dolarovka? Super věc, můžeš si s ní něco koupit, nebo ji použiješ na šňupání kokainu. Oheň? Může mi shořet barák, můžu si udělat maso. Totéž blockchain, NFT. Může mít nějakou hodnotu, nebo tím někdo okrade lidi.
Kolik novinek je užitečných a kolik naopak zbytečných?
To je zajímavé, protože když tu otázku položíš takhle, pak se dá zároveň zeptat, co lidi obecně dělají důležitého. Když budu hodně ošklivý, většina z nás dělá práci proto, že tady jsme a něco dělat musíme. S potřebami lovců a sběračů to nemá moc společného. Jak to bylo ve Fight Clubu: Pracujeme v práci, která nás ničí, abychom si kupovali věci, které nepotřebujeme…
Pokud to postavíme čistě na potřebě člověka, splňuje to jen pár procent věcí. Co třeba bunda, která by odhlučňovala okolí? Nepotřebuješ to, ale bylo by příjemné získat pro sebe tichý prostor, ve kterém máš klid na svoji práci. Hranice mezi užitečností a zbytečností se hledá složitě.
Foto: Red Bull
Jak v budoucnosti uspět? Co bude důležité?
I na sobě sleduju, jak se kvůli technologiím nedokážu dlouho na nic soustředit. Čteš titulky, Twitter, ale celý článek už může být problém, zatímco dřív jsi četl knížky. Přitom knížka už je dneska velká hora, na kterou musíš vylézt: udělat si čas, soustředit se, vizualizovat si obsah. Myslím, že pozornost ztrácíme, a když začneš ztrácet fokus, je těžší věci produkovat.
Tohle je dilema
creator versus consumer. Sice jsme všichni spotřebitelé, ale ty
chceš být někdy i tvůrce. Snažím se k tomu vést i svoje děti.
Aby dělaly věci, které vyžadují soustředění, aby se musely
zamyslet a něco dotáhnout.
Bude tohle nová dělicí linie technologické budoucnosti?
Vzdělávání je ohromné téma. Současný způsob přípravy dětí ve stylu „opište něco z tabule a pak to ukažte v testu“ je pro mě totálně hloupej a nepřipravuje lidi na budoucnost. Podle mě by mělo být školství nastavené tak, že se snaží z každého jedince udělat jeho nejlepší možnou variantu. Pomáhat mu, ne stavět jen na negativní zpětné vazbě. Tímhle směrem nejdeme a ztrácíme tím ohromnou příležitost.
V budoucnosti se dostaneme do situace, kdy řada lidí bude mít na spoustu věcí předplatné a na tom někdo bude vydělávat. Ať už tomu budeme říkat jakkoli – virtuální světy, gaming, metaverzum – do onlinu půjde víc a víc peněz. To, co se děti učí, by proto mělo vést právě ke schopnosti něco tvořit. Nemusí jít jen o produkt, ale klidně o video, o tvorbu týmů, komunit. Zkrátka o cokoli, co vyžaduje soustředění, komunikaci, schopnost vysvětlit svoji myšlenku, nadchnout pro ni lidi a prodat ji.
Tedy být influencerem v nejširším slova smyslu?
Za mě bude influencer jednou prezidentem. Jednoznačně. Lidé s influencery vyrůstají od dětství a znají je jako kámoše, což je strašně cenné – s málokterým z politiků máš takový vztah. Když takového člověka bude znát sto milionů lidí, proč si nezvolit jednoho společného buddyho. To je první věc.
Druhou je to, že abych se já dneska dozvěděl o informaci, jdu velmi často přes influencera. Což není nutně člověk placený za promo produktu, ale někdo, kdo má vliv, třeba na Twitteru. Sleduju lidi, kteří se mnou rezonují hodnotově, obsahem a směrem, kterým jdou. Obsah mi předžvýkají a já teprve pak jdu dál.
Nejdu ke zdroji a nezkoumám, co nabízí, ale hledám lidi, kteří mě na ten zdroj upozorní. Stejně jako když jsi v hospodě s kamarády, někdo nadhodí téma a pak se o něm bavíte. Dynamika, která fungovala v offline světě, se tak přesunula do onlinu.
Nám vždycky nějaká
autorita definovala, co je pravda a co máme vědět, hlavně církev
a náboženství obecně. Jedním z problémů dneška je, že
náboženství nemáme, respektive jím může být věda, jenže to
je blbý náboženství, protože věda se z principu neustále
vyvíjí a tím pádem se nám to bortí pod nohama. Náboženství
sjednocovalo a vedlo k tomu, aby lidé mysleli stejně – ztrácíme
to a jsme strašně rozbití. Nejdeme jedním směrem.
A jak to souvisí s influencery?
Nedávno jsem četl ohromně zajímavý článek o důležitosti hudby. Když lidé fungovali kmenově, hudba všechny zesynchronizovala – někdo začal bubnovat a všichni se začali stejně hýbat. Když se nad tím zamyslíš, totéž je hymna. Začne hrát, všichni se postaví a soustředí se na jednotu. Dnes takový prvek nemáme.
Mohla by jím být
hromada influencerů, jenže podobnou dynamiku vytvoříš jen tehdy,
pokud by sdíleli přibližně stejné myšlenky. Ztratili jsme tak
entitu, co nám říkala: Tohle je dobře, tohle je špatně a my
jsme nad tím nemuseli přemýšlet. Místo toho máme hromadu
„alternativních náboženství“ a každý vidí svět trochu
jinak podle toho, jak mu to předkládá jeho influencer. O covidu, o
Ukrajině, čemkoli jiném.
Pořád někdo bubnuje…
Jo, ale v jiném rytmu než zbytek a ty hledáš bubny, které s tebou rezonují. Jako bys neustále byl v klubu s deseti místnostmi, mezi nimi přecházíš a v každé hrají něco úplně jiného.
Může podle tebe tento proces něco zvrátit?
Nemyslím si to. Fungovali jsme geolokačně, geopoliticky – ve spojení s tím, kde žijeme fyzicky, tedy s půdou a státem. Ale to, co přináší web 3.0, je možnost spojovat lidi v onlinu podle úplně jiných hodnot. Je jedno, odkud pocházíš. Pokud se domluvíš, najdeš si komunitu kdekoli na světě. V onlinové vrstvě se vytváří nové komunity, tak trochu nové státy.
Já vidím
budoucnost v tom, že budeš součástí mnoha komunit a fyzická
lokalita pro tebe nebude tak důležitá. Možná se stane jen
úrovní, kde jím, spím a možná mám nějakou rodinu. Ale třeba
už ani to ne, třeba to bude zastaralý koncept. Všechno bude
totálně roztříštěné, tak jako kmenový život statisíce let
zpátky, kdy každý měl jiné náboženství a každý se díval na
svět trošičku jinak – někdo vzýval boha slunce, jiný boha
jelena.
Vlastně se tím tak
trochu vrátíme v čase. Také nová, onlinová vrstva zase začne v
malých komunitách. Možná se jednou i ony spojí do něčeho
většího, jako se to postupně povedlo v našem offlinovém světě.
Tohle je něco, pro co se používá buzzword metaverzum?
Asi tak tomu říkat můžeme, ale pro mě jsou metaverzum už Instagram nebo Twiter, jen používáme to pomalé rozhraní. Je to jako srovnávat diskety a vysokorychlostní internet. Nebo jako to, když jsem kdysi vytáčel pevnou linku na číselníku a dneska řekneš Siri, ať číslo na smartphonu vytočí za tebe. Jsme v první fázi vývoje. Pro mě v metaverzu už žijeme, jen ne ve finální destinaci.
Jakému směru ještě věříš?
Anonymizaci. Nebudeš znát fyzickou identitu lidí, budeme všichni za maskou. Lidé budou mít vlastní avatary s modulovaným hlasem a pravděpodobně mnohem více identit, mezi nimiž budou libovolně přepínat. Což je v offlinu velmi náročné, i když je pár lidí, kteří to umí.
V onlinu nám postačí maska, která bude korelovat s komunitou, v níž se zrovna budete nacházet. Pokud ale ty lidi potkáme na ulici, nebudeme vědět, o koho se jedná.
Kdy se tohle všechno může stát?
Věštím z koule, ale pokud je řeč o takové virtuální realitě, myslím si, že se bavíme o nějakých dvaceti až třiceti letech. Máme dobré zobrazovače, ale grafické karty tam ještě nejsou, pokud někdo brzo nepřijde s naprosto zásadní technologií.
Když si vezmeš,
jak dlouho nám trvá postavit dálnici, tak vybudovat za takovou
dobu metaverzum je docela rychlé. Moje generace není moc
adaptabilní, aby si chtěla neustále hledat nová zaměstnání a
pořád se vyvíjet, ale myslím, že generace mých dětí to bude
umět. Budou schopní daleko lépe absorbovat novinky.
Díky čemu?
Celá věc je daná technologicky, adaptabilitou člověka i tím, aby v tom viděl přínos. Velký vliv může mít kupříkladu globální změna klimatu, pokud by nastala situace, že se tu nebude dát moc žít.
Navíc si myslím,
že život v offlinu bude neuvěřitelně těžce predikovatelný.
Odpočinul sis od covidu a hned přišla Ukrajina, pořád dostáváš
nějaké rány. Zato online může být bezpečné místo. Půjdeš
do svého metaverza, které znáš a víš, jakou má logiku, jak
funguje. Nebude to něco, co se ti neustále mění pod rukama, ale
bezpečný přístav, kde se můžeš zrelaxovat a fungovat. Může
to být stejný únik jako dneska Instagram. I z toho důvodu, že
offline bude náročnější než dnes.
V jaké fázi toho všeho jsme?
Nejde to zastavit a můžeš se rozhodnout jen v tom, jestli do vlaku naskočíš, vyděláš a budeš mít lepší startovací pozici, nebo ne. Teď je kvalifikace jako ve formuli, hraješ o pole position. Jsou lidi, co ani nevědí, že už se jede, ale to, co teď vyrůstá z chodníku, bude za deset až dvacet let strom, který ti bude dávat obživu. Takhle nad tím přemýšlím.
Nikdo neumíme předpovídat budoucnost, ale přijde mi hloupé nesázet na nové trendy. Za svůj život jsem zažil spoustu okamžiků, když jsem se smál a říkal si: To je strašná blbost. Pak jsem se ohlédnul zpátky a ptal se: Proč jsem si v roce 2001 nekoupil akcie Applu? Nebo začátek bitcoinu… Vtip je samozřejmě v tom, že když se to objevuje, vidí to jen malý zlomek lidí.
Věc je každopádně otevřená, džin vyletěl z lahve a jde o to, jestli toho chceš být součástí, pochopit to a vydělat, nebo se dostat do role spotřebitele. Ten bude v metaverzu stejně žít, ale vůbec ho nebude chápat a nebude mít šanci mít v něm na cokoli vliv.
