Není od věci začít – stylově řečeno odstartovat – text o výročí pražského letiště hádankou. Tipnete si, kolik letiště za 85 let existence odbavilo cestujících? Odpověď je na konci článku, nyní se vraťme do pondělního rána s datem 5. dubna 1937.
Přesně do deváté hodiny ranní. V ten čas se z oblohy snesl letoun, který vyrazil z Piešťan a mezipřistání měl ve Zlíně a Brně. Dosedl v cílové destinaci, tedy na travnaté dráze Dlouhé míle, jak se tenkrát pozemek na kraji metropole nazýval. O hodinu později přistála na stejném místě první mezinárodní linka – spoj z Berlína.
Provoz mezinárodního civilního letiště v pražské Ruzyni byl
zahájen. A trvá dodnes.
Čas, který letí ještě rychleji než ta nejmodernější
letadla, mnohé proměnil. Ranveje již pochopitelně nejsou na
nezpevněné trávě, celé letiště se znatelně rozrostlo a nese
jméno po prezidentovi Václavu Havlovi, který mimochodem přišel
na svět na den přesně půl roku před otevřením vzdušného
přístavu.
Zatímco v roce 1937 měřila nejdelší dráha 1200 metrů, dnes je to 3715 metrů. Největší rozdíl mezi tehdy a teď však spočívá v počtu cestujících. Během prvního roku jich prošlo Ruzyní necelých 13,5 tisíce, v rekordním předpandemickém roce 2019 odbavilo letiště přes 17,8 milionu lidí.
„Pro oslavu 85. výročí jsme volili citlivý formát, i vzhledem k pandemii a událostem na Ukrajině. Připravili jsme například speciální individuální exkurze do zázemí letiště, které jsou zdarma. Během několika minut byla jejich kapacita obsazená,“ říká Jiří Pos, předseda představenstva Letiště Praha.
Běží i speciální webová stránka letisteslavi85.cz. Ta mimo jiné informuje, že představitelům mladého státu, který se „odloupl“ z vídeňské monarchie, začalo záhy docházet, že narůstající letecké dopravě nebude stačit letiště ve Kbelích, které sloužilo v prvních letech Československa, a kde je dnes vojenské dopravní letiště. Proto rozhodli o výstavbě na Dlouhé míli.
Oseto bylo devadesát hektarů půdy, plocha větší než dvacet Václavských náměstí. Přemístěno bylo 570 tisíc krychlových metrů zeminy, což odpovídá třem tisícům zaplněných nákladových prostor Boeingu 747. Práci vykonávali dělníci se záměrným omezením mechanizace – udeřila hospodářská krize a počet lidí na stavbě snižoval nezaměstnanost.
Krátce po zahájení provozu však pokryly nebe nejen nad Ruzyní temné mraky. Během války byla v provozu jediná linka Berlín–Praha–Vídeň a v areálu působila letecká škola pro výcvik pilotů bombardérů.
Civilní provoz byl obnoven po porážce Hitlera a kontinuální rozvoj vyvrcholil v červnu 1968 otevřením dnešního Terminálu 1. Ten se nachází severně od původního komplexu, jehož odbavovací budova získala v premiérovém roce 1937 zlatou medaili z Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži a dnes ve správě ministerstva obrany slouží zejména státním návštěvám.
Nevítaná návštěva se z oblohy snesla jen dva měsíce po zprovoznění Terminálu 1. Letouny okupantů mířily dolů jako zmrzlé krupky a pohřbily Pražské jaro. „Nastalo období omezení a stagnace“, je se stručnou výstižností konstatováno na stránce věnované výročí.
Změna režimu přinesla i nutnost změn na Ruzyni – bylo jasné, že s otevřením země musí být navýšena kapacita letiště. V červnu 1995 byl položen základní kámen nového odbavovacího komplexu a parkoviště, o dva roky později došlo ke zprovoznění terminálu s kapacitou 4,8 milionu cestujících ročně a vznikl Terminál T3 určený především pro soukromé lety.
V září 2005 začal fungoval Terminál 2 pro cesty v rámci Schengenského prostoru, to jde vnímat coby jakýsi most do přítomnosti. V průběhu loňska měli cestující k dispozici nabídku více než padesát leteckých společností spojujících Prahu přímou linkou s více než 130 destinacemi po celém světě. Současná rozloha areálu je tisíc hektarů.
A budoucnost? Patrně nejzajímavějším z plánů je zlepšení dopravy na letiště. Nejvýhodnější variantou se jeví napojení na železniční síť – mělo by k tomu dojít v roce 2028 a cesta z centra k odbavovacím halám by pak trvala 25 minut. Z Nádraží Veleslavín by měla v příštích letech vést na letiště trolejbusová linka, která by prakticky kopírovala nynější autobusovou trasu.
Pokračuje tak příběh, jehož aktéry bylo doteď 303 milionů cestujících. Tolik jich bylo za 85 let na letišti odbaveno, což je i rozluštění hádanky z úvodu. Přistáli jsme, odepněte si prosím bezpečnostní pásy.
